PanthersCup 2023

Když jsem se týden před vypuknutím této jediné modelářské soutěže v našem hlavním městě, které se (téměř) pravidelně účastním přihlašoval, musel jsem se podívat do své mailové schránky, abych našel registrační zprávy z předchozích ročníků a osvěžil si, které modely zde již byly vystavovány. Díky epidemiologické situaci bylo pár roků vynecháno, jeden byl posunut z klasického období března někam do velkých prázdnin, což mi časově nevyšlo a tak jsem s pomocí článků zde na blogu a již zmíněného e-mailu užasnul nad zjistěním, že můj poslední PanthersCup proběhnul v roce 2019. A bylo to i trochu znát na mých zásobách, jelikož krom soutěže tuto akci navštěvuji kvůli zde každoročně přítomným prodejcům u nichž nakupují Valleja, chemii, štětce a především pak dřevěné podložky pod modely. Abych to ale vzal nějak postupně...

Dioráma «Последний стрелок» z bitvy u Kurska pro mě osobně byla nejlepším vystavovaným dílem z celého letošního ročníku PanthersCupu. Silný příběh, skvělé zpracovaní, vše krásně sladěné... Nádhera!

Vlastně první, kdo se začal ptát, kdy bude a zda pojedeme na PanthersCup byl tata, doslova se těšil na cestu do Prahy a chtěl po delší době podniknout rodinný výlet, jehož se zúčastníme všichni, tedy on, já, mama a ségra. Ze zdravotních důvodu je to teď s rodinnými výlety trošku složitější, mnozí si již jistě všimli že jsem navíc na spoustu akcí začal jezdit se slečnou Procházkovou, čímž se počet rodinných akcí ještě lehce snížil. A abych pravdu řekl, i já se začal těšit na ten náš společný zážitek. Navíc Pantheři mají jak skvělé klubové výstavky, tak perfektní soutěž.

Přihlásil jsem tak čtyři modely do tří kategorií: Velorex, T-34/76 Marie Okťabrské a viněty Hoffnung am Ende der Welt a «Это что?!». Docela jsem se těšil jak v obvyklé silné konkurenci mé výtvory obstojí a vzpomínal na nadprůměrně úspešný Českotřebovský vehikl v listopadu 2022. 

Akce začala vlastně už v pátek odpoledne, po práci jsem sbalil modely do přepravního boxu, stejně tak nejnutnější osobní a modelářské věci do plyntašky RKKA, ujistil se o dostatečném množství nezbytné hotovosti v peněžence a ještě jsme museli odvézt našeho malého psa k babičce na víkend. Pak už bylo nutné jen jedno. Pořadně se vyspat. Už v noci na pátek jsem moc nespal, a při nutnosti vyjet v sobotu v šest ráno a vstát zhruba hodinu předem... Ale zvládlo se všechno.

Vyrazili jsme dle plánu a bez nejmenších potíží dorazili na místo. Sám s bednou s modely jsem vešel do budovy SPŠ na Proseku, zaplatil startovné, převzal kartičky k modelům a pokračoval známou trasou do hlavního výstavního prostoru. Hned mě zaulajo, že během let mé neúčasti došlo v této části budovy k menším stavebním úpravám.

Ihned po rozmístění svých modelů na stoly jsem začal nakupovat. Šlo to rychleji, než bych čekal. Odolal jsem několika MiniArtům, ale dlouhou chvíli prohlížel úsek s krabičkami od firmy S-Model, kdyby mezi nimi náhodou byla dvaasedmdesátinová Somua S35. Mám od nich tuto stavebnici ve verzi Pz.Kpfw. S35 739 (f) a původní francouzská Somua se mi už dlouho vyhýbala. Je to moc krásná stavebnice jednoho z tanků které mi zcela učarovaly svými tvary, jeden jsem již slepil ze staré a ne zcela přesné stavebnice od Hellera, v zásobě jich mám ještě několik od různých výrobců a v různých měřítkách. Dnes ještě opravdu přibyla další dvojstavebnice tohoto nádherného stroje. Pán jemuž patřil zmíněný prodejní koutek byl mým nákupem tak zaskočen, že musel narychlo připravit všechny náležitosti, aby transakce mohla proběhnout. S první radostí dne v tašce proběhla obchůzka stále ještě plnícího se prostoru a už mi začínalo být jasné, že konkurence bude skutečně veliká. Přestávka v obhlížení výtvorů kolegů byla vynucena prodejním stánkem mn-modeláře, i tu mi padlo něco do oka.

V posledních týdnech si sem tam pustím na YouTube video z kanálu Aleš Štika BarracudaCZ. Je to kolega stavějící převážně modely letadel a úplně nejlépe z dob jeho mládí, čímž mi připomíná tatova vyprávění a mnoho z toho, co mi tata vyprávěl o jeho tehdejším modelaření, tak dostává daleko barevnější a hmatatelnější rozměr. No a pan Aleš nedávno lepil obrněný automobil vz. 23, lidově zvaný Želva. O této stavebnici čínské firmy HobbyBoss jsem jisté povědomí měl, nicméně série jeho stavebních videí mi ji podstatně přiblížila a tak jsem dostal opravdu velkou chuť zajímat se o ni víc. Když se pak objevila přímo přede mnou mezi mnoha dalšími krabičkami, vytáhnul jsem ji a zamířil k pokladně. Druhý nákup dne. Mám docela i chuť začít ji rovnou stavět, na druhou stranu když už lepit Želvu, tak nějak originálně a nejlépe v nějaké akční scéně ve střetu s Henleinovci v roce 1938. To by ale vyžadovalo spoustu přemýšlení, námahy, úsilí a času a upřímně řečeno, k tomu mi momentálně chybí energie. Takže v nejbližší době určitě ne. Na druhou stranu... Víme, jak to je. Může přijít inspirace a bude to hned. Tak jako tak, momentálně je prioritou dioráma "Tutto bene!", teprve po jejím dokončení je možné rozpracovat další projekt.  Jak jsem mnohokrát zmiňoval, nápadů je i bez Želvy dost. A pár i originálních. Teď ale zpátky na Prosek.

Po první prohlídce zatím ne zcela obsazených stolů došlo na setkání se zbytkem naší skupiny a naplánování dalšího postupu. Hlavní výstavní prostor, nyní o něco plnější jsme obešli společně a pak naše kroky vedly do patra, já cestou navštívil i další prodejce, koupil prvních pár podstavců a tři moc pěkné dvaasedmdesátinové resinové figurky (asi) mechaniků za pouhých 40Kč! 

V patře mě čekal očekávaný a nejdražší nákup dne. Ale přesně pro tohle jsem jel. Nespočet podložek za 700Kč, několik Vallejí a různých ředidel, dokonce jsem sehnal i trysku a jehlu pro svou Evolution, která už toho také dost zažila. A protože je teď mou pistolí č. 1, dost toho zažívá skoro každý víkend. Na precizní práci už zkrátka pár nových dílů potřebuje. A i když mám i Infinity, pořád ještě jsem se neodvážil do ní nalít barvu. Mám z ní celkem respekt. 

Krom velkých nákupů jsem si nahoře pozorně prohlédnul a lehce nafotil i klubovou výstavu proseckých Pantherů, hlavně pak díla mého oblíbeného českého autora, pana Aleše Chmelaře. Při dlouhém pohledu na jeho Pz.II mě pohltila chuť udělat něco podobného, nějaky model na podložce v jeho typickém stylu. No, možná se někdy ještě dočkáme! On ten letošní PanthersCup byl doslova napěchovaný inspirací. Poslední dobou mi v hlavě pořad víří stavebnice, modely, nápady na viněty a diorámy a nedá se to zastavit... Po této sobotě je to celé ještě šílenější!

Podívejme se nyní na několik fotografií z klubové výstavky Pantherů a na SIG italského letectva:

Sekce modelů, figurek a bust pana Aleše Chmelaře. Nádherné kousky! 

Bližší pohled na Pz. II Ausf. C Aleše Chmelaře. Ty jeho podložky!!!

Italské letectvo...

...a druhá čast.

Že mi ty nákupy a prohlížení modelů trvalo se dalo velice snadno vyčíst z obličejů zbytku skupiny, hlavně tedy u mamy a ségry. A když jsme šli zase dolů, byli rádi že jsme se konečně pohnuli. U kávy z automatu jsme se domluvili, že ještě nafotím modely v hlavním výstavním sále a pak vyrazíme do Prahy. Ostatně bylo to letos poprvé, kdy jsme všichni spolu chtěli vyrazit dál než do blízkého OBI. Myslím ale, že pro mamu a ségru byl spíš tohle důvod, proč chtěly jet, než prohlídka modelů v přeplněné tělocvičně.

Jako obvykle mi do objektivu padlo jen pár modelů, spíše těch, které se mi opravdu líbily a nějak mě inspirovaly. Kdo by měl zájem o opravdu kvalitní snímky, jistě je na internetu najde.

Vlevo moje viněta «Это что?!», jejíž název jsem pro potřeby registrace počeštil a ještě doplnil o kartičku s překladem popisky.

Opět vlevo, opět moje viněta Hoffnung am Ende der Welt. 

U tohoto Stalkera mě doslova oslnil efekt světélkující kostry. Skvělá práce s barvami!

Busty

U této viněty mě velmi zaujala kompozice, možná se i tímto kouskem někdy nechám inspirovat.

Na tomto Jagdpanzeru IV se mi velice líbilo sladění kamufláže, suříkové základovky, Zimmeritu a maskovaní zelenymi větvemi... Moc pěkné!

Znamenitý dvaasedmdesátinový Panther.

Letos bylo mezi vystavenými modely možno vidět poněkud více kousků v měřítku 1:16, jako třeba tento krásně zpracovaný M4A3 E8 Sherman.

Z "velkych" modelů v měřítku 1:16 mě nejvíce zaujal tento StuG III Ausf. G. Jednak proto, že jde o jeden z mých nejoblíbenějších strojů ale hlavně z toho důvodu, že jeho stavebnice ve stejném měřítku už je něco málo přes měsíc i v mém nebezpečně se zvětšujícím kitníku. Je to myslím docela zajímavý příběh a rád bych o něm vydal samostatný článek, jenže víme jak to je... Chtěl, měl, mohl... A nakonec nic. Ale třeba to vyjde. Rád bych... 

O tom, jak moc mě tento Sturmgeschütz zaujal svědčí i skutečnost, že nezůstalo u jedné fotografie.

Dalším kouskem v šestnáctině byl tento Panther. S interiérem! 

Krásná práce, realistická patina... Nádhera!

Velorexů bylo letos k vidění opět více.

Zde uprostřed můj Velorex.

Povstalecká 38mička na velmi pěkné podložce. Další skvělá inspirace.

Moje Téčko s nímž se za smrt manžela odvážně mstila Marija Okťabrská. Na cenu dnes nedosáhla, ale i tak jistě splnila svůj účel. Ukázala lidem, že někdy byla a snad i co udělala.

Krásný Schwimmwagen z Normandie.

Velice povedený železniční motiv. Další skvělá inspirace.

Dioráma z pražského povstání, která mě velmi zaujala. Je fajn vidět zase po delší době figurku příslušníka prvorepublikových a protektorátních ozbrojených sil, zvláště pak četnictva. 

Je pravda, že dnes té inspirace bylo opravdu, opravdu hodně! 

Moc hezká diorama z velké války.

Fiat 500 od Italeri v měřítku 1:12. Model, který vypadá skutečně jako zmenšený originál. Trošku mi to vzalo vítr z plachet při snaze k civilní vozy, ale... Řekněme že mám svůj vlastní styl a přístup a o "leštěnky" jsem se ani nesnažil. Zatím...

Nádherná práce. 

Jakmile bylo nafoceno, zjistil jsem že mi to opět dost trvalo a vyrazili jsme. Nejprve tedy uložit nákupy do auta, posvačit a pak na metro. Předem jsme nebyli úplně rozhodnutí kam vlastně vyrazíme, nakonec vyhrál Vyšehrad s krásnými výhledy na Prahu a návštěva hřbitova. 

Celý výlet jsme stihnuli ve slušném čase, já ještě dokoupil pár drobností, na něž jsem cestou na Vyšehrad a zpět myslel a ještě si prohléhdnul některé modely, které mě zaujaly. Čekání na výsledky a očekávání jak to vlastně bude probíhat byly docela dlouhé. Ale nijak zvlášť mi to nevadilo. 

Nakonec se ukázalo, že oproti mému poslednímu ročníku PanthersCupu skutečně došlo na pár změn. Některé k horšímu, jiné naopak k lepšímu. Zhoršení rozhodně spatřuji v promítaní výsledkové listiny na televizi. Sice velkou, ale umístěnou tak nízko, že kdo chtěl znát jak si v soutěži stál, musel se k ní takřka probít hloučkem, který ji dokonale obklopoval. Jakmile se mi podařilo dostat se dost blízko a natáhnout krk odpovídajícím způsobem, zahlédnul jsem jméno své i jméno viněty «Это что?!» na prvním místě v kategorii C4, tedy viněty. O něco později mě ještě potěšilo druhé místo za Velorex 16/350 v kategorii E6. "Téčko" Marije Okťabrské se neumístilo, což mě nijak nemrzelo. Objektivně uznávám, že v bojovce bylo mnoho perfektních modelů a i tak jsem se skvěle umístil ve dvou ze tří kategorií, kde jsem soutěžil. Tohle mi udělalo opravdu velikou radost! První místo ve vinětach! To pro mě bylo vlastně i dosti překvapující. A o to větší má radost je!

Velice pozitivně pak hodnotím návrat ke klasickému vyhlášení výsledků a předávání diplomů a cen vítězům, určitě nejsem sám, komu "řada na diplomy" připadala ne zcela slavnostní a adekvátní. Ale chápu že to pořadatelům mnohé usnadnilo.

Diplomy a plakety k prvnímu místu v kategorii C4 za vinětu «Это что?!» a k druhému místu v kategorii E6 za Velorex 16/350.

Krásný pocit a velké povzbuzení do další práce.

Se dvěma diplomy a leptanými plaketami pak zbývalo už jen pár nezbytných úkonů, tedy opětovně sbalit modely, uložit k nim do krabice i diplomy, neboť začalo pršet a vydat se nejprve k parkovišti u nedalekého OBI a pak dál. Tedy jen do obchodu IKEA, kde jsme ještě nakoupili pár drobností a pak na bezmála tříhodinovou cestu domů. V okolí Prahy bylo možné spatřit billboardy upozorňující na předprodej vstupenek na muzikál Ples upírů v GoJa Music hall, takže vyvozuji, že Dr. František Janeček v Londýně úplně neuspěl a čtvrtá pražská inscenace Les Misérables, tedy Bídníků je zatím v nedohlednu. A možná je to tak lepší. 

Ano, byl to celkem náročný den a pro některé ještě náročnější, ale všechno jsme zvládli a i když jsem v neděli musel mnoho věcí uklidit, a spoustě nových přírůstků najít místo, zvládnul jsem i pokročit s rozpracovaným Topolinem.

Ale byla to nádherná sobota! Dvě ocenění, nakoupeno přesně to, co jsem chtěl a ještě něco (ale ne moc) navíc... Zkrátka paráda!

Pomalu tedy nezbývá nic jiného, než poděkovat pořadatelskému týmu PanthersCupu za další skvělý ročník jejich úžasné soutěže a za ocenění mé práce a těšit se na další rocníky, kde se snad opět ve zdraví setkáme.

A my, vážení čtenáři, se zde, na stránkách mého blogu nejspíše setkáme velice brzy, s dalším pokračováním prací na zmíněném Topolinu. 

Do té doby se mějte hezky!

Michal Trlica