Vážení čtenáři a návštěvníci mého blogu, po zhruba měsíci přináším další článek věnovaný pracem na diorámě s názvem "Tutto bene!", jejímž dějištěm je sever Itálie druhé poloviny 30. let minulého století.
V předchozích dvou dílech jsem se věnoval problematice benzínových pump a podložky znázorňující benzínku s malým servisním pláckem. Celkem se tedy dalo očekávat, že brzy přijde i vozidlo. A jeho čas právě nadešel. V prvním článku této série jsem sliboval, že rozhodně nebude nouze o spoustu novinek, ani v dnešním článku tomu skutečně nebude jinak! Dosud nevyzkoušené nás opět čeká! Především tedy stavba čistě civilního automobilu, a to od firmy Bronco.
Pojďme se na to tedy prostřednictvím pětašedesáti fotografií společně podívat!
Dosud jsem od nich nic nestavěl, ani nekoupil, fotografie výlisků i hotových modelů však slibovaly perfektní výsledek, takže jsem neváhal. Mnoho italských aut v pětatřicetině se stejně nevyrábí, takže jsem neměl moc na výběr. Stavebnice navíc obsahuje velice detailní podvozek s kompletním motorem, lepty, poměrně kvalitní figurky, konve na mléko a téměř všechny dveře a kryty lze znázornit i v otevřené pozici. Za 499 Kč naprostý luxus! Krom toho všeho je v krabici i obrázek z jejího víka vytištěný na kvalitním lesklém papíře, pro případ, že bychom si jej chtěli například zarámovat a pověsit na zdi. Škoda, že podobnou praxi nevyužívá napríklad MiniArt, kde jsou boxarty na úplně jiné úrovni.
Možná jsem mohl a měl nafotit i obsah krabice, bohužel jsem ale začal stavět dřív než k tomu došlo... Tak jako jak, stavbu jsem fotil takřka krok za krokem, takže o počtu dílů, složitosti některých partií a úrovni detailů si snad i přesto každý čtenář bude moci udělat jistou představu.
Na vnější straně krytů nám v tomto případě výrobce dokonce reprodukoval nápis FIAT v odpovídajícím fontu, dovnitř každé poklice se pak vkládá plastikový vymezovací kroužek.
Ještě bližší průzkum povrchu pak odhaluje propadliny v karoserii vzniklé při lisování vnitřní dřevěné konstrukce nákladového prostoru. Tohle je opravdu veliká škoda a náprava je prostě prací navíc.
O tom všem ale později.
Jednotlivé podestavy a díly připravené ke zkušebnímu sestavení.
Rám podvozku se zkušebně přilepeným motorem a na sucho osazenými koly. Ten pocit, když model začne vypadat takřka shodně s tím, co jsem viděl na tolika podkladových fotografiích... Je zkrátka úžasny!
Nevypadá to vůbec špatně!
A pokračujeme v krasojízdě! Zkusmo osazená karoserie, sice bez dveří a kapoty, nicméně opět tvoří přesný zmenšený obraz své překrásné italské předlohy.
Jiný pohled na zkusmo složený vůz.
Pohled na odhalený motor.
Barvení započalo motorem a to samozřejmě nastřikem Surfaceru 1000. Na povrchu některých dílů se skutečně zvýraznily drobné nedostatky a nedokonalosti, ty ale vznikly nikoli vadou stavebnice, nýbrž mou nepozorností a tak trochu i leností při stavbě. Šlo převážně o neodstraněné dělící roviny forem, což ale naštěstí nebyl problém a vše se podařilo začistit i v tomto stádiu sestavení. Druhá vrstva Surfu už pak neodhalila žádné problémy.
Motor v Surfaceru z opačné strany. Jeho zpracování je skutečně brilantní!
A zde již můžeme vidět téměř kompletně nabarvený motor před patinou.
První nástřik byl proveden polomatnou černou Tamiyou X-18, následně bylo v plánu vymaskovat všechny součásti, které mají zůstat černé a nastříkat partie šedé, opět maskovat a nakonec nastříkat díly stříbrné. Maskovat jsem skutečně začal, nicméně velice záhy mi došlo, že to není reálné a sáhnul jsem raději po štětci.
Šedý blok motoru je vymalován odstínem Vallejo 70.992 Neutral grey, stříbrné detaily pak syntetickou barvou Revell 92. Převodovka je ale skutečně nastříkana, a to odstínem Tamiya LP-38, vymaskovat ji bylo totiž naopak jednodušší, než se celou plochu snažit natřít štětcem.
Použití syntetické barvy pak znamenalo nutnost vše přestříkat pololesklým akrylovým lakem Tamiya X-35, aby nedošlo k poškození barvy při použití olejů.
Díky podkladovým fotografiím bylo barvení motoru zcela bez obtíží. Na internetu je vskutku nepřeberné množství obrázků motorů pro tento typ vozu a tak bylo největším problémem vybrat si z různých mírně odlišně barevných detailů u některých z nich. Snažil jsem se vše udělat tak, aby výsledek co nejvíce odpovídal původnímu vzhledu z konce 30. let.
A docela mě zde překvapilo, jak snadno to šlo se štětcem, oproti nekonečnému maskování, navíc na tak členitém povrchu s velmi nejistým výsledkem.
Víčko (nejspíše) pro doplňování oleje jsem pro dodání barevné rozmanitosti namaloval, dle jedné z fotografií, červené.
Wash byl zapuštěn do všech partií, které to vyžadují s využitím olejové barvy Abteilung 502 odstínu Sepia. Místy jsem jej setřel pro zvýraznění ostrých spár, jinde byl okraj rezidua roztupován do ztracena.
V tomto kroku také byla imitována rez na výfukovem potrubí.
Motor po patině.
Na černých plochách bylo ze zjevných důvodů nutné aplikovat wash naopak ze světlých odstínů olejů, jako Dust, Buff a Neutral grey.
Řemen je vymalován odstínem Vallejo 306 Dark rubber z řady Panzer Aces.
Dle podkladových fotografií, kterých je mimochodem na tento typ vozu plný internet, jsem z olověných drátků alespoň nahrubo doplnil hadičky brzdového systému.
Jiný pohled na rám podvozku s doplněnými detaily.
Barvení pak už šlo nečekaně rychle. Vše důkladně pokryla vrstva černého Surfaceru 1500, jenž byl využit nejen jako základová vrstva, ale zároveň i jako finální barva. Svým černým odstínem i nenápadným pololeskem absolutně odpovídal mým představám o zbarvení rámu podvozku mého Topolina. Ostatně co by v této partii také člověk vymýšlel... Po barvení jsem usadil motor a začal s patinou.
Do všech spár, prohlubní, okolo vystouplých detailů i na mnoho dalších míst pak byl nanesen wash namíchaný z olejové barvy Abteilung 502 Buff a White spiritu AK interactive. Stejným odstínem, ovšem nyní již bez přídavku ředidla pak byly naznačeny prachové stečeniny. Mohlo by se zdát, že efekt je přehnaný a příliš patrný. Osobně jsem ale s jeho intenzitou spokojen a to hned z několika důvodů. Prvním je fakt, že z této partie Fiatu nebude na sestaveném modelu viditelné prakticky nic a pokud ano, kontrast mezi černou a prachem bude o to důležitější. Dalším faktorem je skutečnost, že tato část auta je ve velmi těsné blízkosti terénu a tak, i když jde o vozidlo čistě civilního charakteru, zůstává podvozek stále ze zcela zřejmých důvodů nejšpinavější partií celého automobilu.
Čím výše od vozovky, tím čistší dané partie jsou. To se týká především motoru a jeho chladiče. K dalším drobnějším úpravám zaprášení a patiny podvozku ještě dojde po finální kompletaci vozu. Tedy v některém z dalších článků.
Výfuk je ve stavebnicu zpracován opět velice hezky a věrně své předloze. Uznávám, že se ztvárněním jeho zkorodovaného povrchu jsem se možná trošku neovládnul, zvláště pak při zvážení faktu civilního charakteru vozidla a jeho stáří, které lze díky časovému umístění diorámy usuzovat na zhruba pouhý jeden rok. I tak jsem však nemohl odolat a ztvárnil na něm rez svou oblíbenou technikou.
Nejprve je nutné celý výfuk nastříkat bílou, či světle šedou barvou. Na ni pak kouskem molitanu co možná nejvíce nepravidelně natupovat nejrůznější šedé, béžové, hnědé či jiné odstíny a pak už jen na takto připravený povrch nanést silný filtr z olejových barev Abteilung 502 Light rust a Dark rust.
Přestože koroze na výfuku se podařila k mé plné spokojenosti, bylo mi jasné, že tak moc vykvetlý výfuk Topolina zůstat nemůže. Proto bylo třeba výsledek práce s oleji po zaschnutí zafixovat matným lakem od VMS, aplikovat vrstvu přípravku Heavy chipping od AK interactive, po zaschnutí jej převrstvit matnou akrylovou barvou Tamiya XF-1 a tu olopuat zvlhčeným štětcem.
Výfuk pak bylo možné osadit na své místo. Barevný odstín obou částí potrubí se bohužel lišil, oprava však byla jednoduchá. Místo spoje znova přemalovat šedou, doplnit malé skvrnky dalších šedivých odstínů...
...a povrch zaplavit rezavými oleji. Zbytek výfuku pak byl zaprášen shodně s rámem a motorem. Tímto je rám podvozku prozatím hotov a je čas pustit se do další velmi důležité součásti vozu.
Tou jsou samozřejmě kola. Ačkoli jsou ve stavebnici reprodukována velice hezky, chybí jim jeden podstatný detail. Ventilek! Naštěstí není nic jednoduššího, než do každého disku injekční jehlou vyhloubit otvor a do něj vlepit kousek vytaženého rámečku.
V místě styku pneumatiky s podložkou jsem pak ještě ve všech kolech odvrtal otvor pro vlepení drátu jímž bude zajištěna vyšší pevnost spoje vozidla s terénem.
Prvním krokem barvení kol byl samozřejmě nástřik Surfacerem. Tentokráte zase pro změnu šedou tisícovkou. Vše bylo v naprostém pořádku, takže stačilo vyčistit pistoli a posunout se k samotnému barvení.
Celá kola jsem nejprve nastříkal Tamiyou XF-69 NATO black. Jelikož jsem potřeboval skutečně tvrdě matný povrch, přidal jsem pro jistotu ještě kapku matovací složky X-21. Následně přišel na řadu nástřik pouze disků a to lesklou barvou Tamiya LP-7. Vnitřní stranu disků jsem nastříkal tmavším odstínem LP-18 Dull red, tím jsem chtěl imitovat stíny v této značně potlačené partii. Disky se dle očekávání nepodařilo nastříkat od ruky tak, aby nebylo nutné retušovat štětcem. Pneumatiky proto byly celé vymalovány odstínem Vallejo 306 Dark rubber z řady Panzer Aces, opět s přídavkem matovací složky X-21. Matný podklad z NATO black tuto činnost značně usnadnil.
Nyní jsou kola připravena k osazení na svá místa. Ještě před tím jsem ale do připravených otvorů vlepil dráty tak, aby nikde nezůstaly stopy lepidla a zároveň aby byly spoje dostatečně pevné.
A zde již rám podvozku s motorem a osazenými koly. V podstatě chybí jen volant, řadící páka, nějaká ta sedačka a můžeme jet!
Tak snadné to ale nebude...
Jiný pohled. Zatím jsem v rámu ponechal zalepené párátko, kvůli snazší manipulaci, podvozek ale stejně pevně drží ve styrodurovém kvádru a to díky drátům v kolech.
Bližší pohled na zadní nápravu, její realistické (a do jisté míry funkční) odpružení, brzdové kotouče a další detaily...
Motor s chladičem a přední kola.
Opačná strana podvozku.
Bližší pohled na motor.
Zadní náprava...
A na závěr převodovka, systém řízení a další nezbytnosti, jako například brzdové hadičky a různá kabeláž.
Vypadá to, že jsme pomalu, ale jistě došli až na konec dnešního článku. Ačkoli se to možná nezdá, v těch všech zde zveřejněných fotkách je zachyceno docela dost práce, na celém voze jí bude také ještě hodně a tak predpokladám, že pár měsíců a možná tak dva, tři články to celé ještě zabere. Následovat bude práce na interiéru Topolina, což by měla být také náplň nasledující časti. A pak, a na to se vůbec netěším - exteriér. Maskování, stříkání, obtisky, práce s čirými díly, decentní patina. No, bude to asi ještě veselé. A to mluvím jen o Fiatu, samozřejmě je tu ještě barvení podložky, figurky a spousta doplnků!
Tak mi držte palce a snad se tu nejpozději zase za měsíc sejdeme u dalšího pokračování.
S pozdravem a přáním mnoha úspěchů a klidných dnů
Michal Trlica
Žádné komentáře:
Okomentovat