Lahev se zápalnou směsí č.1

!!!Tento článek v žádném případě není návodem pro výrobu zbraně, nýbrž její makety sloužící výhradně pro účely vojenské historie!!!

Vážení přátelé, kamarádi, kolegové modeláři a reenactoři.
Jak jste si již jistě stihli během uplynulých tří týdnu povšimnout, naše životy se díky mimořádným opatřením v souvislosti se snahou zabránit dalšímu šíření onemocnění COVID-19 značně změnily. Nedávno jsem si psal s jedním kamarádem reenactorem a modelářem a společně jsme tak nějak došli k závěru, že nás vlastně ani neomezují nějaké nedostatky potravin a jiných podobných věcí denní potřeby. Chybí nám spíše některý materiál pro naši tvorbu. Ale ani tak nezahálíme!

Na této fotografii vidíte vše, co budeme pro můj dnešní projekt potřebovat. Nic co by modelář nebo kutil doma nenašel. Lahev (klidně i od vodky), disperzní lepidlo Herkules, hnědou a černou akrylovou barvu, dřevěnou kulatinu, hrubý písek, dvě černé gumičky, lesklý lak na dřevo, a etiketu s poučením o způsobu použití lahví se zápalnou směsí č.1.

Ještě než se dostanu k hlavní náplni dnešnícho článku, dovolte mi několik vět.

Ze současné situace je celkem jasné, že se asi ještě nějakou dobu nebudeme schopni sejít ve větším počtu, proto padá jedna modelářská soutěž za druhou. Lépe na tom nejsou ani akce historické a vojenskohistorické. Na jaro jsme měli s kamarády docela velké plány, z těch nyní moc nezbylo. Budiž nám však útěchou, že alespoň Plastic People of Tovačov se zřejmě bude konat v netradičním termínu, snad v říjnu. Na Facebooku ale vznikla taková akce nazvaná "Reenactor v karanténě" a tak jsme se sešli aspoň prostřednictvím sociálních sítí. #reenactingduringcovid
Ačkoli se zde, na stránkách mého blogu od Vánoc neobjevil žádný nový článek, nemusíte se bát, modelařinu ani vojenskou historii jsem na hřebík nepověsil. Naopak, od začátku roku se mi podařilo dokončit jeden dlouho rozdělaný projekt a nyní pracuji na dalším. Stejně tak pokračuji i s výrobou nejrůznějších reprodukcí z výzbroje a výstroje RKKA. Není to ale snadné, protože díky komplikacím, jež jsou nám všem bohužel velmi důvěrně známy je teď všechno náročnější. Jednak mám jisté technické potíže s fotoaparátem, které teď asi jen tak nevyřeším a proto nemůžu své modely nafotit v dostatečné kvalitě a také je tu několik dalších komplikací…
Jelikož rodiče chodí do práce, snažím se doma pomáhat mladší sestře s domácím učením, přičemž ještě dokončuji svou absolventskou práci, zde patří veliký dík mé vedoucí, která má teď sama své práce a povinností nad hlavu. Pomalu se také chystám na přípravy k blížícímu se absolutoriu, které zatím zůstává v původním termínu. Jediné štěstí, že už máme ve škole vše odučeno a nyní mělo následovat období osmi týdnů souvislé praxe, kterou však zatím máme vypsánu jako samostudium. Kdo ví, co nás ještě čeká, ale já věřím, že nakonec se vše v dobré obrátí a společnými silami i tuhle situaci zvládneme!
I přes to vše se nemusíte bát, že o mé výtvory přijdete, naopak. Jelikož je současná situace tak trošku o improvizaci, před pár dny mi v hlavě svitnul nápad na výrobu jedné ikonické zbraně Rudé armády, která byla do jisté míry také improvizovaná. Ano, jde právě o lahev se zápalnou směsí č.1 nebo též lidově "Molotovovův koktejl". Z důvodu výše zmíněných potíží s fotoaparátem (chudák má už takových dobrých 15 let věrné služby za sebou) jsem vše fotil na mobilní telefon, takže prosím o laskavé prominutí horší kvality snímků.

Nyní by se asi sluešlo napsat (stručně) něco málo o předloze.

Dle informací, které se mi podařilo dohledat byly první a zcela improvizované lahve poprvé použity během Španělské občanské války. V průběhu tzv. Zimní války mezi Finskem a Sovětským svazem to byli právě Finové, kdo přišel s prvními továrně vyráběnými zápalnými lahvemi a zdá se, že právě během tohoto konfliktu se vžilo ono dnes notoricky známé označení "Molotovovův koktejl" podle tehdejšího sovětského ministra zahraničí Vjačeslava Michajloviče Molotova. Tato jednoduchá zbraň se pak začala vyrábět i v SSSR a to podobně, jako finský vzor, takže lehce sofistikovanějším způsobem než pouhým nacpáním hadru do lahve naplněné hořlavou směsí, která se po rozbití skleněné nádoby rozprskne po okolí. Princip však zůstával stále stejný. Existují fotografie originálů, které se dochovaly až do dnešních dní a prozrazují značnou různorodost použitých lahví, jejich tvarů a barev, některé dokonce (podobně jako ta moje) skrývají pod přelepokou s poučením o použití této zbraně původní etiketu identifikující obsah lahve. "Molotovy" se lišily i způsobem zapálení směsi, od sériově vyráběných roznětek, přes různé druhy a typy ženijních zápalek možná až po ty známé kusy látky. To jsem ale zatím v případě výzbroje RKKA neviděl, jelikož u lahví vyráběných továrně byl uzávěr pečlivě zapečetěn.

Tato jednoduchá zbraň se dostala samozřejmě i do arzenálu německé strany, která k řešení Brandflasche (německý termín pro zápalnou lahev) přistoupila svým perfekcionalistickým způsobem. Lahve pro tento účel byly speciálně vyráběny ze zelenho skla a se dvěma žlábky po obou stranách, kde byly umístěny zapalovače přichycené na svém míste prostřednictvím etikety s výrazným červeným nápisem Feuergefährlich!.

Použití zůstávalo stále stejné: Při pokusu o zničení tanků byla cílem horní plocha motorového prostoru s chladícími mřížkami a podobnými otvory, kudy by se směs mohla dostat dovnitř a způsobit požár. V případě vozidel s otevřeným bojovým prostorem a kulometných či minometných hnízd je asi místo plánovaného dopadu zcela jasné.

A nyní již k výrobě mé makety:

Ze všeho nejdříve jsem si dle fotografie originálu napsal ve Wordu etiketu informující o způsobu použití této zbraně. Následně jsem ji vytisknul na papír, který předem prodělal lázeň v kávě. Rozměry jsou 12x9 cm (zde jsem použil svůj odhad, skutečné rozměry u originálních kusů se mi nepodařilo dohledat) a kdo by potřeboval, rád etiketu zašlu na e-mail ve formátech .docx nebo .pdf. Stačí požádat v komentářích pod článkem. A nezapomenout uvést e-mailovou adresu.

Podle fotografií originálu se k zapálení směsi po rozbití lahve používaly nejrůznější druhy zapalovačů a ženiních zápalek. Jako základ jsem použil dřevěné kuatiny o průměru 6mm a délce 14 cm. Tužkou jsem vyznačil délku obalení dřeva ve škrtací směsi.

Škrtací směs, respektive její imitaci jsem vytvořil smícháním hrubého písku, lepidla Herkules a hnědé akrylové barvy. Podle fotografií jsem zjistil, že některé zápalky byly téměř úplně hladké (s povrchem jaký známe z klasických bezpečnostních zápalek), zatímco jiné byly dost hrubé, což způsobuje příměs ve směsi pro snazší škrtnutí.

Typ zápalek, které jsem se snažil napodobit měl černě lakované konce dřívek (pravděpodobně byla celá černá), takže jsem tuto skutečnost napodobil i na svých reprodukcích. Natřel jsem i škrtací část, jelikož ta musí být matná a Herkules ve směsi naopak způsobuje lesklý povrch.

Etiketu jsem k lahvi nelepil napevno, úplně stačí ji přichytit gumičami, které slouží primárně k fixaci zápalek na stranách lahve. Tímto můžeme prohlásit, že lahev je hotová! Samozřejmě v ní chybí ona zápalná směs, ale rozhodně důrazně nedoporučuji tuto maketu plnit benzinem, alkoholem nebo podobnou hořlavinou, jak tomu u originálních kusů bylo. Do sbírky pouze prázdnou, na výstavky naplnit nějakou inertní a dobře vyhlížející tekutinou.

Jiný pohled...

Imitace zápalky přichycená prostřednictvím gumičky.

A druhá.

Od začátku roku jsem si vyrobil i několik dalších reprodukcí k uniformě RKKA, které budou z větší části sloužit na různé výstavky a podobné statické akce. Krom polní lahve, hrnku, lodičky a tužky je vše mé vlastní výroby. Pouzdro na vojenskou knížku a dokumenty vzniklo ve spolupráci s babičkou, které tímto ještě jednou děkuji.

A ještě obrázek od modelářské části mého stolu. Stále se snažím na něčem pracovat. Nevím kdy budou výsledky, ani jaké budou, ale jistě se jednou všichni dočkáme!

Snad se Vám můj dnešní článek líbil, i když uznávám, že po tak dlouhé době to není nic až tak světoborného.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří si našli čas zavítat na mé stránky, poděkovat za věrnost, kterou mi stále zachováváte i když se tu již více než tři měsíce nic nového nedělo. Zároveň bych Vám všem chtěl vyjádřit podporu a přát stále pozitivní myšlení, dobrou náladu a lepší zítřky. Spolu to vše zvládneme!
Jako nenapravitelný fanoušek a milovník muzikálu Les Misérables si myslím, že právě teď je čas na jednu větu z epilogu. "Even the darkest night will end and the sun will rise!"

Opatrujte se a dávejte na sebe pozor!
Michal Trlica