Vítám vás u mého dalšího článku, který je věnován dalšímu modelu z rubriky Československo 1918-1945. Stejně, jako v posledním případě půjde i dnes o model letounu z dvacátých let, tentokráte však čistokrevně československé konstrukce. A nebude jím žádný jiný stroj než Avia BH-9 v měřítku 1:72 firmy Kovozávody Prostějov.
Tuto stavebnici jsem získal jako ocenění na jednom z předchozích ročníků vynikající modelářské soutěže Plastic People of Tovačov a už tenkrát jsem věděl, že až dám model dohromady, bude další krásnou součástí právě našeho společného projektu mapujícího období našich zemí v obdoví tzv. První a Druhé republiky a také Protektorátu Čechy a Morava. Jenže delší dobu Avia jen tak ležela mezi ostatními krabičkami se stavebnicemi modelů z tohoto období a já stále nenacházel dostatek nadšení k tomu, abych se opět pustil do stavby letounu. Navíc jsem nebyl schopen se rozhodnout, kterou ze tří kamufláží zvolit. Tříbarevku jsem vyloučil ihned, protože tu jsem aplikoval již na Fokkeru D.VII, takže ve hře zůstávala khaki/hliník a a celohliníkvý nátěr. A právě poslední jmenované zbarvení v kombinaci s modrými doplňky zvítězilo. Na podzim jsem si řekl, že už bych měl konečně zase slepit něco pořádného a hlavně celý projekt dotáhnout do konce, proto jsem sáhnul právě po této krabičce. S vidinou snadné a snad i rychlé stavby jsem začal vyštípavat díly z rámečku a přes prvotní šok způsobený komplikacemi s vměstnáním interiéru kokpitu mezi poloviny trupu šlo vše poměrně hladce. Dokonce tak hladce, že jsem ani příliš nestíhal fotit průběh stavby.
Tuto stavebnici jsem získal jako ocenění na jednom z předchozích ročníků vynikající modelářské soutěže Plastic People of Tovačov a už tenkrát jsem věděl, že až dám model dohromady, bude další krásnou součástí právě našeho společného projektu mapujícího období našich zemí v obdoví tzv. První a Druhé republiky a také Protektorátu Čechy a Morava. Jenže delší dobu Avia jen tak ležela mezi ostatními krabičkami se stavebnicemi modelů z tohoto období a já stále nenacházel dostatek nadšení k tomu, abych se opět pustil do stavby letounu. Navíc jsem nebyl schopen se rozhodnout, kterou ze tří kamufláží zvolit. Tříbarevku jsem vyloučil ihned, protože tu jsem aplikoval již na Fokkeru D.VII, takže ve hře zůstávala khaki/hliník a a celohliníkvý nátěr. A právě poslední jmenované zbarvení v kombinaci s modrými doplňky zvítězilo. Na podzim jsem si řekl, že už bych měl konečně zase slepit něco pořádného a hlavně celý projekt dotáhnout do konce, proto jsem sáhnul právě po této krabičce. S vidinou snadné a snad i rychlé stavby jsem začal vyštípavat díly z rámečku a přes prvotní šok způsobený komplikacemi s vměstnáním interiéru kokpitu mezi poloviny trupu šlo vše poměrně hladce. Dokonce tak hladce, že jsem ani příliš nestíhal fotit průběh stavby.
Sedačky jsem doplnil o leptané upínací pásy z vlastních zásob. Stavebnice pásy obsahuje ve formě obtisků, jenže soutisk stříbrné s ostatními barvami nebyl v mé stavebnici zrovna přesvědčivý a navíc textilní části popruhů jsou zde reprodukovány černě, nikoli plátěnou barvou...
Mílový skok a vše je připraveno k nástřiku základovky Mr. Surfacer 1000. Z fotografie je zřejmé, že vše sedlo přibližně tak, jak mělo, lehké přetmelení bylo nutné pouze ve spoji obou polovin trupu a v místě spoje VOP/trup, plus bylo třeba vytmelit propadlinu na opěrce hlavy. Jinak bylo vše v pořádku, nahradil jsem číselník u okraje kokpitu, protože začištění originálního dílu by bylo zbytečně problematické, doplnil víčko nádrže a výfuky motoru Walter NZ-60.
Bližší pohled na tmelené partie a doplněný číselník a víčko nádrže.
Motor po doplnění výfuků z vytažené a zploštělé vatové tyčinky k čištění uší.
Nástřik Surfacerem 1000.
A opět o několik kroků dále. Po Surfaceru přišel nástřik stříbrnou Tamiyou z řady Lacquer odstínu LP-11. Na tento povrch jsem rovnou nanesl obtisky za použití přípravků firmy Agama (Adhesol a Tensol, Hypersol nebyl potřeba). Zvláště musím pochválit aršík obsahující imatrikulační kódy a popisky, protože vrstva krycího laku je tak tenká, že po vyschnutí obtisku úplně zmizí. To jsem asi dosud nezažil. Všechny palce nahoru!!! Obtisky jsem po dostatečném několikadenním schnutí přestříkal polomatným akrylovým lakem Tamiya X-35 a provedl fading šedými odstíny olejových barev rozmytých White spiritem AK Interactive. Po dalším několikadenním schnutí jsem do spár zapustil Dark wash firmy MIG productions, pomocí olejové barvy Siena pálená nanesené na béžový podklad naznačil strukturu dřeva na ostruze a mohl jsem se věnovat dalšímu detailu. Vyčetl jsem, že civilní letouny nesly tmavý nátěr přední části trupu kvůli omezení viditelnosti olejů unikajících z motoru. A právě jev unikajících maziv jsem chtěl reprodukovat i na svém stroji. Takže jsem použil připravek Oil and grease stain mixture firmy MIG productions ředěný White spiritem. Nakonec jsem dolepil kola a partie přicházející do styku s prašnou zeminou jsem lehce zaprášil pomocí pistole za použití silně zředěné akrylové Tamiye XF-52.
Olemování kokpitů a polstrování opěrky jsem vymaloval barvou Vallejo 941 Umbra pálená a provedl lehké stínování. Větrné štítky jsem přilepil Herkulesem. Právě tyto dva díly by se daly označit za poměrně slabou součást stavebnice, jsou příliš tlusté a na svých místech tak úplně nesedí...
Olej unikající z motoru.
Hotový motor s vrtulí.
Hotová podložka, tentokráte jsem ke ztvárnění trávy použil metodu vláken.
A hotovo!
Pohled do kokpitů.
Tímto je tedy vše dokončeno, jak model, tak i článek. Stavba rychle ubíhala, neodhalila žádné větší komplikace a musím říct, že stavebnice velmi příjemně překvapila. Jsem rád, že v mé sbírce přibyl další dokončený kousek a že jde opět o část naší vlastní historie. Doufám, že se mé další dílo líbí i vám a budu se těšit u dalších projektů.
Michal Trlica
Žádné komentáře:
Okomentovat