Dokončení
Po zhruba roce a dvou měsících je viněta dokončena. Kdybych na ní pracoval každý den, tak bych ji dokončil za poloviční dobu, ale práce často stála. Ne, že bych neměl čas, ale spíše mi chyběla chuť pokračovat, a tak jsem za tu dobu namaloval několik figurek, a pak se zase vrátil k vinětě. Chtěl jsem ji dokončit do soutěže PanthersCup 2014, což se mi nakonec podařilo, a tak tam bude k vidění. Ale nyní krátký příběh, který pomůže navodit tu správnou atmosféru, a snad i pomůže lépe pochopit, co se ve vinětě odehrává.
...Píšťalka znovu zazněla. Ostře a neúprosně. Za tu dobu už všichni věděli, co to znamená. Katcza vyrazil jako první, překonali jsme předprseň zákopu, a hnali se vpřed, proti ostnatému drátu, který byl první překážkou před nepřátelskou linií. Spíše by se dalo říci, že místy z několikrát převrácené půdy, která byla rozryta a roztrhána těžkým bombardovýním a dělostřeleckým ostřelováním trčel zbytek ostnatého drátu. Jejich linie už také připomínala spíše příkopy, než zákopy. Nebyli jsme na tom jinak. A tak jsme se hnali vpřed, a už jsme ani nečekali, co se stane. Katcza natáhl levou ruku, jako kdyby nás tím chtěl ještě popohnad vpřed. Země se zachvěla. Katcza, stále ještě s nataženou rukou, svírajíc svou pušku, a postupujíc stále vpřed, pozvedl hlavu, a lehce se usmál. "Parchanti, už zase!", blesklo mu hlavou. Uviděl, jak se k zemi snášejí granáty. V ten moment za sebou uslyšel tlumený hlas: "Gas! Gasmasken Aufsetzen!" Paul mával obalem své masky, druhou rukou ukazoval Kroppovi, aby se zastavil. Padl do kráteru plného vody. Útok pokračoval, ale najednou, jakoby se zastavil. Katcza se přikrčil, padl na kolena, a pak i k zemi. Letmo se podíval na Paula, který už měl masku na obličeji. Popadl svou plechovku, a rychle ji otevřel...
Toto není výňatek z románu E.M. Remarqua, sepsal jsem to já, nicméně použil jsem stejné postavy jako Remarque, protože jsem čerpal z jeho díla.
Nyní už fotografie hotové viněty:
Celekový pohled na vinětu.
Pohled pod jiným úhlem.
Figurky
Shora
Detail na figurky zezadu.
Výstroj
Krysa se svou kořistí...
Jelikož jsem chtěl napodobit především hrůzy války, použil jsem nejen kostru padlého vojáka, ale také jsem přidal utrženou ruku podle fotografie kterou jsem nalezl na internetu.
Odložená zbraň.
Několik krys ještě hledá potravu na padlém Němci.
Podle rady kolegy Dalibora, který je znám jako Erich Topp jsem boty pořádně opotřebil.Také jsem imitoval zbytky tlející tkáně, které ulpěly na kostech.
Ve vodě plavou listy a další přírodniny.
Ostnaný drát.
Bláto na lopatce.
Veškerou vegetaci tvoří pouze tato suchá rostlina, umírající kmen stromu a tlející listí zašlapané do zeminy.
Jak jsem již uvedl, tato viněta není nijak velká, ale práce na ní se nečekaně protáhla, když se na ni teď dívám, vracejí se mi vzpomínky... Za celou tu dobu, co jsem na ní dělal, i nedělal jsem prožil mnoho pěkných, i nepěkných situací a zkušeností. Zároveň je to také první "větší" projekt, ve kterém jsem použil figurky malované barvami Vallejo.
Ještě bych rád dodal, že tímto dílem bych chtěl připomenout 100. výročí začátku první světové války, který byla pro lidstvo strašnou zkušeností. Vzpomeňme tedy na všechny, kteří během tohoto konfliktu položili své životy, byli raněni, zmrzačeni, nebo se jich tato válka dotkla jiným způsobem.
Tak snad se líbí, a komentujte.
Michal Trlica
Žádné komentáře:
Okomentovat