POZVÁNKA: Československo (nejen) 1938

Opět zdravím všechny modeláře, reenactory a příznivce historie, jak vojenské, tak "civilní" i náhodné kolemjdoucí. Tentokráte přicházím s pozvánkou na výstavu, které jsem spolupořadatel.

Možná si někteří z vás pamatují, že na minulém ročníku Plastic People of Tovačov jsem dostal nápad, a sice vytvořit na další této soutěži výstavku modelů a artefaktů mapující nelehké období našich dějin, zlomový rok 1938 kdy proběhla mobilisace Československé armády, následně byla podepsána Mnichovská dohoda a o něco později zřízen Reichsprotektorat Böhmen und Mähren - Protektorát Čechy a Morava. Rok se s rokem sešel a já s velikou radostí konstatuji, že 20. 5. 2017 se v rámci modelářské soutěže Plastic People of Tovačov uskuteční výstavka nazvaná:

"Co je platno životní mít plán, když do toho vletí eroplán?!"

Československo (nejen) 1938

---

Pokud vše půjde podle plánu, mohou se návštěvníci těšit na:

Uniformované členy Československého četnictva (Strážmistři v ústroji pro: obchůzkovou službu, Stráž obrany státu a pátrací službu)

Dámu v dobovém oblečení

...a možná i jedenoho Henleinovce, pokud se odváží přijít.

Výstroj ČS Četnictva (služební brašna s obsahem, dokumentace o přijetí k četnictvu,...)

Výzbroj ČS Četnictva (Karabiny Mannlicher M95, puška vz. 24, chladné zbraně, střelivo...)

Dobové plakáty (mobilisační vyhláška, plakát k filmu Kristián,...)

Fotografie (portréty vojáků, herců - Věra Ferbasová, Lída Baarová,...)

Pohlednice

Platidla (mince a bankovky)

Časopisy (Kinorevue)

Volební plakátky (Strana Lidová, Sociálně demokratická, SdP)

Plastikové a papírové modely mapující období První republiky a Mobilisace (Figurky ČS Četníků a příslušníků Finanční stráže, opevnění, dopravní prostředek a... Opět Věra Ferbasová!)

Pořádají:

Michal Trlica (www.michalovi-modely.blog.cz)

Dalibor Snopek (KVH Břeclav)

Daniel Knotek

Martin Knotek

Přijďte se podívat na kus naší vlastní historie, naše modely a sbírky dobových artefaktů i novodobých replik a reprintů! Budeme poctěni vaší návštěvou.

Za tým pořadatelů Vás ještě jednou zve a těší se

Michal Trlica

PanthersCup 2017

I letos jsem se zúčastnil modelářské soutěže a výstavy PanthersCup na pražském Proseku. Jelikož jsem už věkově řazen do kategorií seniorských, neměl jsem přehnané ambice a touhu po ocenění, spíše mi šlo o to, ukázat něco z naší vlastní historie a snad tím i trochu "výchovně" zapůsobit. Primárně jsem ale jel doplnit zásoby barev Vallejo, dřevěných podstavců pod modely a dalších pomůcek a potřeb. Nezapírám ani to, že jsem jel načerpat inspiraci a obdivovat výtvory svých kolegů. Co se fotek týče, opět se o nějaké podělím, ale jde spíše o doplnění článku, ve kterém se chci podělit o své vnitřní pocity a poznatky.

---

Mé zastoupení v kategorii F5, viněta s LO vz. 37 typ A.

Moje zastoupení v kategorii C1 - Figurky do 65mm. Zde, pod fotografií mé figurky Věry Ferbasové bych rád zmínil situaci, která se pro mě stala největším zážitkem dne a nejlepším oceněním z této soutěže. Všchny modely si na akci prohlížela malá holčička s tatínkem a u každého si pečlivě prohlížela veškeré detaily. Když přišla k této mé figurce, pronesla: "Jé, to je hezká paní!" a tatínek jí odpověděl: "To je paní Ferbasová! Nedávno dávali v televizi film, kde hrála." A holčička smutně dodala: "A já jsem ho neviděla..." Myslel jsem a věřil, že právě tahle figurka vzbudí v některých návštěvnících výstavy nějaký pocit, nějakou emoci, protože ač si to někteří z nás nepřipouštějí, prvorepublikové filmy jsou prostě klasika a každý je má nějakým způsobem v povědomí. Především ale ta "starší" generace (minimálně naši otcové, u současných teenagerů a dětí to neočekávám) nečekal bych tedy, že asi šestiletá holčička bude obdivovat herečku, která hrála před 80 lety v černobílých filmech. Možná ji jen přitáhla ta kolorovaná fotografie z obálky časopisu Kinorevue (Ročník V, Číslo 1.). Tak jako tak, byla to pro mě čest a opět jsem si "odškrtnul, že mám splněno". Tuto figurku jsem tvořil a maloval především s cílem uctění památky paní Ferbasové a připomenutí její osoby a jejího odkazu široké veřejnosti. Nicméně kdo četl můj předchozí článek, ví o čem mluvím.

Ač jsem to nečekal a ani v to nedoufal, podařilo se mi dosáhnout na ocenění. Nevím jak, protože konkurence byla obrovská a narozdíl od žákovských a juniorských kategorií tady už se bojuje opravdu na ostří bajonetu. I když abych pravdu řekl, každý rok na modelářských akcích pozoruji fakt, že právě modelářský dorost v mnoha přpadech slušně válcuje ostřílené seniory, a i zde tomu tak bylo u některých modelů bojové techniky. Tedy nezbývá než pochválit všechny mladé modeláře za jejich talent a snahu, protože je hezké vidět, že náš koníček vzkvétá.

Závěrem bych samozřejmě chtěl poděkovat klubu KPM Prosek Panthers za skvělou akci a ocenění a těšit se na další ročník.

Michal Trlica

Věra Ferbasová

"Myslím, že po tom všem by si zasloužila takový malý pomníček..."

Tato věta stála na začátku mého dalšího projektu.

Každý můj model, každá figurka má svůj příběh. Ani v tomto případě tomu nebylo jinak.

Jak jistě víte, v poslední době se snažím o, řekněme připomenutí dob první republiky prostřednictvím modelů, tomuto období se věnuji i v reenactingu, a domnívám se, že aby byl takový člověk věrohodný, měl by se o problematiku dané doby zajímat co nejkomplexněji a v co nejširším záběru. Bohužel, mně se vždy podaří do toho doslova spadnout. Jinak tomu nebylo ani v případě našeho filmu v letech 1930 - 1945.

Věra Ferbasová na své (dle mého názoru) nejhezčí kabinetce z ateliéru Ströminger.

Veselé Vánoce 2016

Vážení přátele, kolegové modeláři, reenactoři, zájemci o vojenskou historii, sběratelé, umělci a všichni, kteří zachováváte přízeň mému blogu. Po roce se tu opět (snad) ve zdraví scházíme. Dovolte mi opět, abych se pokusil o sepsání takového shrnutí roku, který nám pomalu, ale jistě končí a na závěr připojil krátké přání.

Náš stromeček letos změnil pozici, jinak je ale téměř identický...

---

Před okamžikem jsem si dočetl svůj článek z minulého roku a s nesmírnou radostí musím kostatovat, že se mi konečně podařilo něco zvrátit. Ale postupně.

Začátek roku byl náročný, nejprve maturitní ples, který jsem musel sledovat střízlivýma očima a já měl nezadržitelný pocit, že vstupuji do dalšího pekelného roku. Následovala operace žlučníku a zotavování. Tou dobou se začala situace pro mě lehce zlepšovat. Řekl bych, že úplně se to zlomilo v dubnu, kdy jsem se zúčastnil první vojenskohistorické akce a sice v Kyjově. Možná si ještě pamatujete můj dvoudílný článek o této akci. Zde bych rád poděkoval Daliborovi s Vlkem, protože nic podobného jsem už dlouho nezažil. Bohužel, naše setkání na letošním Tovačově se nedalo uskutečnit. Nicméně získal jsem diváckou cenu za figurku v měřítku 1:6.

Následovalo ale prozření do reality, a sice státní maturitní zkouška. Během tohoto procesu, a především v průběhu praktické zkoušky se projevilo přátelství a důvěra mzei mnou a několika dalšími členy naší laboratorní skupiny. Díky Evžen a Filip! Ještě před úplným ukončením střední školy jsem ale dokázal trošku pošlapat jedno velké přátelství, které pro mě mnoho znamená. Přátelství mezi mnou a Hančou. Naštěstí, po dlouhém vnitřním boji se svou vlastní debilitou jsem to snad dkoázal nějakým způsobem odčinit.

V den předávání maturitních vysvědčení jsme se také s Daliborem odebrali na další akci, tentokrát Vlkoš a já tam odjížděl pln očekávání a také jako partyzán s maturitou, a ještě s vyznamenáním! Ani jeden z nás na tuto akci nevzpomíná jako na nějaký akt hrdosti, viď Dalibore :D Nikdo tam nebyl, a celá Břeclav to stejně ví, neuvěřitelné... No ale žít se musí na plno!!!

Hned po Vlkoši mě čekalo přijímací řízení na vysokou školu. Ke studiu Speciální pedagogiky - Dramaterapie bylo krom testu nutno složit i talentovou zkoušku. Vybral jsem si Otčenáš z muzikálu Les Misérables. Ano, nezazpíval jsem jako Jan Ježek, nicméně s plným počtem bodů jsem byl přijat. Zde bych chtěl poděkovat právě panu Ježkovi, který ve mě zažehnul zapálení pro divadlo a muzikál. Tím mi otevřel bránu k lepším zítřkům.

Během prázdnin jsem zažil dalších pár hezkých akcí, za povšimnutí stojí Morava Open, příjemná rodinná modelářská soutěž s několika cenami, lidmi v dobových stejnokrojích a sbírkami autoveteránů. Úžasné dva dny: díky Lídě, Janče a pořadatelům soužěže. Škoda je, že Slavonice nevyšly.

Strach z vysoké školy záhy vystřídala radost a nadšení. "Dramaťáci" jsou holt super lidi a jsou pro každou špatnost. Krom toho jsem našel něco, co jsem už dlouhou dobu neměl, takové množství úžasných spolužáků se stejnými zájmy. Spolužačka milující Bídníky? Splněný sen, k tomu dalších pár se zájmem v historii, zbraních a druhé světové válce, sám jsem tomu nevěřil.

Úvodní kurz Dramiky v Herolticích byla další úžasná akce letoška a přezpívání celých Bídníků s Vivi jednoho večera bylo zlatým hřebem celého výcviku. Nedokážu si ani vybavit všechny ty úžasné momenty, kdy jsme se smáli a také brečeli.

V současností stojím uprostřed prvního zkouškového období - celkem rána po celém semestru nicnedělání... Nicméně budu dělat vše pro to, abych se nenechal vyhodit. To by bylo velmi zlé. A i kdby k tomu náhodou došlo, mám několik nových přádel, se kterými bych se mohl vidět i mimo školu.

A na poli modelů? Zde je to malinko slabší. Během začátku roku se mi podařilo dokončit diorámu Wenn die Soldaten, která je v mé vitríně dosud nepřekonaná, a také sklidila pár pozitivních ohlasů. O něco méně se mi povedlo pokročit na modelu Pz. IV H od Academy a také jsem částečně splnil svou vizi vytvoření modelů z období první a druhé republiky československé.

Doufám tedy, že letošní Tovačov bude úspěšnější v tom, že se náš malý klub setká a představí svou tvorbu.

Dovolte mi nyní všem vám popřát klidné prožití vánočních svátků a novoročních oslav, mnoho úspěchů v osobním, studijním i pracovním životě a také pár těch dárků pod stromečkem, ale mějme na paměti, že materiálno není vše. A také vám přeji pohodu a několik skutečných přátel, kteří vás vždy podrží. Jsem rád, že několik takových lidí mám, a zvláště vám přeji jen to nejlepší.

Michal Trlica

Pz. Kpfw. IV Ausf. H (2. část)

Někteří z vás si možná ještě vzpomenou, že někdy koncem minulého roku jsem začal pracovat na stavbě modelu tanku Pz. IV verze H, který chci zasadit do stavu 12. Pz. Division Hitlerjugend. Další nápovědou by mohlo být, že jde o letitou a celkem zjednodušenou stavebnici firmy Academy. A právě tyto mínusy zmíněné stavebnice mě lákaly k její stavbě. Od započetí práce uběhlo mnoho času, mnoho se toho stalo a mnoho se toho změnilo. Na tanku se však neudálo vůbec nic a nyní jsem dostal chuť na pořádnou sochařinu a zhotovování vlastních doplňků většinou od nuly. Nebylo tedy nic jednoduššího než sáhnout pro krabici se zbytkem dílů a rozestavěný model do vitríny, začít opět studovat podklady na internetu a vrhnout se do práce.

Vítejte tedy u druhého dílu korejského masakru s intervencí z Japonské Tamiye a pomocí z polského RB Modelu.

Jak napovídá úvodní foto, nebude to nic pro slabší povahy odchované na nových Tamiyách a Dragonech...

---

První úpravy na vaně podvozku spočívají v zaslepení otvorů pro motorizaci modelu, oddělení motorového prostoru vozidla přepážlpu, jeho vymalování matnou černou barvou a naznačení motoru ze styroduru opět natřeného načerno.

Tmelení a přebroušení inkriminovaných partií...

... tentokrát bylo nutné tmelit i na bocích vany.

Konečně zase přichází brutální zákrok. Celý výfuk se skládá z pěti dílů, ovšem má na sobě nalisované i uchycení, což působí velmi nemodelově. Výfuk jsem tedy slepil, uchycení ořezal, vytmelil vzniklé díry, přebrousil, strukturu výfuku jsem naznačil tupováním Surfacerů 500 a 1000 a konečně, nové uchycení je zhotoveno ze zbytků leptů firmy Eduard. Napasovat výfuk na své místo také nebyl nejsnažší úkol, nicméně povedlo se.

Také je zde již nanesen Zimmerit technikou Milliputu a šroubováku.

Kontrolní nástřik Surfacerem, a... Spokojenost!

I zespoda to vypadá celkem uspokojivě.

Je na čase vrhnout se na přední část vany...

Nově zhotovené tažné zařízení kombinuje původní díly stavebnice, doplňkový set firmy Tamiya a hlavy šroubů Plusmodel.

Zhotovení lišty sloužící k uchycení náhradního pásu z plíšku a nanesení Zimmeritu.

Dpolnění řetízků a čepu do posledního článku rezervního pásu.

"Rezerva" firmy Tamiya s čepem vytvořeným z vytaženého rámečku.

Odvrtání děr pro protažení čepu na opačném konci pásu.

Opět kontrolní nástřik Surfacerem. Po těch všech úpravách a v šedé základovce to vypadá jako Dragon s nalisovaným Zimmeritem! No jo, zas tak moc si nefandím :D.

Dobře, nyní zase něco nudného a zdlouhavého. Začišťování 16 pojezdových a dvou napínacích kol. Kladky jsou naštěstí nepostižené dělící rovinou a hnací kola pocházejí z doplňkového setu firmy Academy.

Zde je patrný důvod výměny hnacích kol. Vlevo je původní díl ze stavebnice, který sice není nejhorší, nicméně tvar zubů není nejsprávnější.

Zde můžete vidět onu doplňkovou sadu vydanou přímo výrobcem stavebnice. Krom opravených hnacích kol obsahuje dva typy kol napínacích a hlavně článkové pásy, jimiž nahradíme gumové ze stavevnice. Navíc cena sady se pohybuje okolo jedné stokoruny, což je výborné.

Jeden z rámečků obsahujících jednotlivé články pásů.

Abychom to však neměli tak snadné, na každém článku na nás čekají dvě stopy po vyhazovačích. Dobrou zprávou nám budiž, že jsou vystupující nad povrch, takže nemusíme zdlouhavě tmelit, stačí pouze odškrábnout skalpelem.

V levé misce jsou články vyštípané z rámečku a v pravé ty již hotové, začištěné a připravené k usazení na tank. Práce na několik večerů... Možná ještě zdlouhavější než začišťování kol.

Po vynaložení nezměrného úsilí... ZAČIŠTĚNO!!!

A teď, co s téměř dvěma stovkami článků dál? Na podložku přichytíme maskovací pásku...

...a klademe na ni jeden článek za druhým. Co je důležité, styčné plochy článků musí být opatřené lepidlem. Nikoli však vteřinovým, ale klasickým rozpouštědlovým. Já jsem použil oranžovou voňavou Tamiyu.

Po uplynutí dostatečné doby pro to, aby pás držel pohromadě, ale zároveň zůstal pružný jej sejmeme z pásky a umístíme na kola. Může se stát, že bude potřeba pár článků odebrat, což ještě jde. Pás vytvarujeme podle kol, vytvoříme průvěsy mezi kladkami a necháme na vozidle vytvrdnout.

Výhodou této techniky je skutečnost, že si pásy můžeme nechat oddělené a pohodlě je tak barvit zvlášť...

Ovšem při pokusu nacpat pás mezi hnací kolo a blatník jsem zjistil, že tato varianta zřejmě nebude pro mě...

Tudíž proběhlo přilepení pásů na pevno ke kolům a barvit se bude v celku... Už jsem to dělal u Pz. II Ausf F a nebyl s tím větší problém.

Dnes by to ode mě bylo vše, v soušasné době pracuji za poslechu Bídníků na horní části korby tanku, tak uvidíme, co z toho vzejde...

Michal

Hraniční kámen Dokončení

Buďte zdrávi kolegové! Konečně jsem se dostal k napsání druhého a posledního článku zaměřenému na výrobu hraničního kamene. No, spíše na barvení hraničního kamene, o jeho výrobě byl díl předchozí. Původně jsem plánoval článek vydat mnohem dříve, ale vše se nějak seběhlo a nebyla vhodná příležitost ani čas. Ještě bych chtěl dodta, že fotkami opět nikoho příliš nepotěším, no, co se dá dělat. Je to prostě k ničemu...

Ale nyní k postupu barvení:

Předchozí článek končil nástřikem celého kamene i terénu černou barvou. Na takto připravený základ jsem nepravidelně nastříkal bílou (kámen) a hlínu jsem nastříkal různými odstíny zemitých barev.

---

V dalším kroku jsem odložil pistoli a sáhnul po štětci s barvami Vallejo. Černou jsem vymaloval označení na kameni a nejrůznějšími odstíny šedých a hnědých barev vytáhnul nejrůznější kamínky a větvičky v hlíně.

Německá strana kamene. Terén je již po nanesení washe.

Ke ztvárnění vegetace jsem využil trsy trávy vyrobené z motouzu, trsy trávy firmy Noch, usušené skalničky, vylisované listy nasbírané v přírodě a další materiály.

Na této fotografii jsou patrné i stopy patiny na kameni.

Jako vhodné oživení se mi jevilo použití drobného živočicha, jako například Hlemýždě zahradního. A tak jsem jej vymodeloval z Milliputu. Ulita je opět čistě přírodní materiál, nalezená na zahradě.

Malba barvami Vallejo. Ulitu jsem ponechal v přírodních barvách.

Původně jsem plánoval umístit hlemýždě na jeden z listů, nebo mezi ně, ale pokaždé se mi zdál příliš skrytý, a navíc kámen je pravidelného tvaru a působí příliš fádně, proto jsem se rozhodl o rozbití jeho siluety imístěním šneka na hořejšek patníku.

Hotovo. Stopu po pohybu hlemáždě jsem naznašil lesklým lakem.

Zde jsem použil leptané listí firmy Eduard.

Tak, a to je vše. Bohužel mě zase "lehce" pohltila únava a vytížení ze školy, takže se mi vůbec nechce pokaračovat s modely, ale až se chuť vrátí, zase to půjde útokem vpřed!

Zatím se mějte hezky a ať se vám daří!

Michal