Les Misérables
(Bídníci)
Není tomu nijak dlouho, co se na stránkách tohoto blogu objevila figurka znázorňující Éponine Thénardiérovou, kterou ve filmovém muzikálu režiséra Toma Hoopera výborně zahrála Samantha Barks. Nyní se vracím s mou nejoblíběnější muzikálovou postavou. Jak napovídá nadpis, a předchozí bídnický článek, je to inspektor Javert.
A nyní tedy:
Javert
Javert je policejní inspektor, pomocí něhož Victor Hugo ve svém románu ztvárnil zákon. Doslova fanatickým způsobem. Javert je totiž potomkem kartářky a trestance, narozen byl ve vězení, a to se na něm podepsalo. Původně pracoval jako dozorce na galejích v Toulonu, později byl přesunut jako policejní inspektor do městečka Montreuil - Sur - Mer. Tam se jeho cesta zkřížila s vězněm 24601, který porušil podmínku. Přestal se prostě hlásit úřadům. Ti, kteří studovali můj předchozí článek, popřípadě Bídníky, vědí, že jde o Jeana Valjeana. Když zvedl Fauceleventův převržený vůz, byl si Javert naprosto jist, že už Valjeana má v hrsti, a nahlásil jej. O něco později však šel za panem Madeleinem (Valjean) a požádal o napsání stížnosti proti své osobě. "Skutečný" 24601 byl dopaden při krádeži jablek. Když ale Javert zjistil, že měl pravdu, bez prodlení jej zatkne. Valjean dostává nové vězeňské číslo, ale podaří se mu uniknout. Nyní už Javert ví, s kým měl tu čest. Odhalil "zločince", tedy skutečného Jeana Valjeana. Ještě několikrát na něj narazí. Při setkání na barikádě, kde byl Javert odhalen jako špeh, jej Valjean osvobodí. Při poslední konfrontaci je Jean Valjean Javertem omilostněn, a v zápětí se inspektor rozhodně ukončit své snažení. Dobrovolně si vezme život...
Tolik tedy ke knižnímu Javertovi. Nyní se zaměříme na jeho muzikálové zpracování.
Abych to zjednodušil, tak se zaměřím jen na anglicky zpívající země.
Javerta v anglickém znění doslova vytvořil Roger Allam, to bylo na West Endu, při první produkci Les Misérables. Je to nanejvýš smutné, ale na pana Allama se téměř zapomnělo. Je však třeba vzít v potaz, že bez něj by Javert nejspíše vůbec nebyl. Pokud srovnáme například jeho Stars, se stejnou skladbou většiny ostatních interpretů, všimneme si nápadného rozdílu. Roger Allam zpívá: And so it has been, and so it is written, on the doorway to paradise.... Konec je pak naprosto odlišný, od "novější" verze, která zní: And so it must be, for so it is written. Allamovu verzi zpíval asi už jen Terrence Mann, první Javert na Broadwayi, v roce 1987. Mnoho lidí se však shoduje na tom, že pan Allam Javerta skutečně hrál, a nejen zpíval. Philip Quast je lepší zpěvák, ale údajně horší herec. Bohužel jsem ani jednoho z nich hrát neviděl, takže nemohu říci.
Pro porovnání, "duet" Stars v podání Rogera Allama (vlevo) a Philipa Quasta (vpravo). Rozdíly v obou skladbách jsou dobře čitelné. Ostatně rozdíly mezi původní londýnskou produkcí a současnou podobou Les Misérables jsou markantní.
Každý, kdo jen špičkou nosu zavadil o Les Misérables, musí znát Philipa Quasta. Podle mě, ale i podle spousty lidí po celém světě je právě tento Australan nejlepším Javertem dosud. Dalo by se říci, že právě díky této roli jej zná každý muzikálový nadšenec. Laťku nasadil možná až nepřekonatelně vysoko. Philip Quast má totiž krásný hlas, a ten jako kdyby každým slovem říkal: I am the law! Ano, v sebevraždě to zpívá, ale jeho hlas je prostě dokonalý pro roli inspektora. Když už jsem se dostal ke skladbě Javert's Suicide, tam je pan Quast také dokonalý. Herec, kterému je role Javerta svěřena se se sebevraždou musí nějakým způsobem vypořádat. Sám jsem to zkoušel, a není to snadné. Dokonale zazpívat (což já nikdy nezvládnu) s vložením emocí a mimikou zoufalého člověka, který uvažuje nad ukončením života je opravdu úkol hodný mistrů, a tím Philip Quast je. Však se na jeho podání Javertovy sebevraždy podívejte sami:
Javert's Suicide z koncertu k 10. výročí nepřetržitého hraní Les Mis. A tohle je jen koncert, nedokážu si ani představit, jak musela Quastova sebevražda vypadat v klasickému muzikálovém podání.
A Stars v podání Philipa Quasta jsou zárukou dokonalého prožitku. Tuto skladbu zpíval, a vždy bude s takovým zapálením a přesvědčením, až se člověku tají dech a naskakuje husí kůže. Například výslovnost slova Paradise je okouzlující. Fanoušci tohoto mistra nemusí zoufat, pan Quast nazpíval Javerta i na Complete Symphonic Recording, takže všechny Javertovy skladby si od něj můžeme poslechnout.
Jako dalšího zmíním Hadleyho Frasera. Ten dal roli Javerta nový rozměr. Hadley má svůj vlastní styl, a nejvíce se to projevilo právě v sebevraždě. Do této skladby vnesl slušnou dávku rozzuření, což emocionálnímu projevu docela pomohlo, mě se tato interpretace moc líbí. Snad se teď nebude nikdo zlobit, ale pro mě je i přes tento fakt nejlepším Javertem Philip Quast. Podobným stylem jako Hadley také zpívá Javerta Tam Mutu.
A abych se dostal k podstatě článku, musím zmínit také dalšího Javerta v té dlouhé řadě. Tím je Russell Crowe.
Jelikož předlohami mých "figurek Bídníků" jsou herci z Hooperova vynikajícího filmového muzikálu, nebude tomu jinak ani u Javerta.
Mnoho lidí nemůže jméno Russell Crowe ve spojení se jménem Javert ani slyšet. Nechápu proč. Abych nevypadal jako naprostý trouba, tak zde veřejně a před celým světem přiznám, že Russell nemá na Philipa Quasta, ale ani tak se pan Crowe za svůj výkon nemusí stydět. Tady bych chtěl všem říci, že Russell není trénovaný zpěvák, jako jeho muzikáloví "sokové", se kterými jej mnozí lidé srovnávají. Naprosto chybně, protože to je holý nesmysl. Já bych sám za sebe řekl, že Russell je dobrý zpěvák, a Bídníkůn nijak neubral. Ba naopak, přidal novou interpretaci.
Když jsem slyšel například Stars v podání Russella, tak jsem si říkal, že nechápu, proč je pan Crowe tak špatný. Když jsem to ale porovnal (opět) s panem Quastem, pochopil jsem, na co lid naráží. Chybí tomu ta "jiskra", dalo by se říci, že Crowe zpívá "na dva tóny", prostě nemá takový rozsah. Ale nechci si hrát na hudebního kritika. Pro mě je zkrátka Russell i přes to všechno jedním z nejlepších Javertů. Ještě přiložím Javert's Suicide v jeho podání, můžete porovnávat:
Všimněte si, že vynechal část: I should have perished by his hand,... Vykládám si to tak, že bylo třeba nutné některé skladby zkrátit, kvůli stopáži celého filmu. Například On My Own, kterou zpívá Samantha Barks je také zkrácená. U této interpretace Javertova monologu hrají obrovskou roli triky a efekty. To, že opravdu skoči do rozvodněné Seiny přidává na reálnosti. I přes to, že je celá scéna natočana ve studiu, a jediná "opravdová" kulisa je zábradlí, po kterém Javert chodí.
Ještě se pokusím zmínit skladby, ve kterých Javert vystupuje:
Prologue: Now, bring me prisoner24601,...!
Fantine's Arrest: Tell me quickly, what's the story...
The Runaway Cart: Can this be true,...
The Confrontation: Valjean, at last...
Javert's Intervention: Another brawl...
Stars: There, out in the darkness...
One Day More: One More Day to Revolution... (Zde bych rád zmínil, že One More Day zpíval P. Quast, většina dalších zpívá One Day More. Quast si tento výstup nápadně pozměnil i pokračováním, kdybych měl někdy možnost, rád bych se zeptal, zda to bylo z jeho hlavy, nebo zda to tak dostal v textu.)
Building the Barricade: I can find out the truth,...
Javert's Arrival: Listen my friends...
The first Attack: Shoot me now for all I care,...
Javert's Suicide: Who is this man,...
Stručný výčet Javertových výstupů.
Jak se jistě dalo očekávat, Russell Crowe jako Javert se stal předlohou mé další figurky.
Z toho důvodu, že jsem už jednu figurku z Hoperových Bídníku stvořil, přibližně jsem vědel, jak budu postupovat. Myšlenka na Javerta mi ležela v hlavě asi stejně dlouhou dobu, jako na Éponine. Stále jsem ale nevěděl o vhodné figurce pro přestavbu. Pak jsem si naštěstí vzpomněl na sadu firmy Masterbox, kde je i americký důstojník námořnictva. Z této figurky vznikl jednoduchou konverzí můj Javert v podání Russella Crowa.
Když jsem naposledy popisoval Samanthu Barks, považoval jsem to za nutnost. Je stejně tak nutné popisovat Russella Crowa? Já myslím, že ne, ale lehce se o něm zmíním.
Russell Crowe se narodil 7. 4. 1964 na Novém Zélandu. Jako herec se uplatnil začátkem devadesátých let, třikrát byl nominován na Oscara, ale získal jej až při poslední nominaci. Tato cena byla za asi nejznámnější Croweův film, Gladiátor. Také jej můžete znát ze snímku Master and Commander: Odvrácená strana světa. Já myslím, že to by mohlo stačit, nyní tedy k figurce:
Russell ve stejnokroji, který stejně dělat nebudu.
Zde už na střeše chrámu, oblečen v uniformě, kterou se pokusím napodobit.
Stůl je narozdíl od prací na Eponině celkem uklizený. Fotky opět na monitoru.
Pohled na pracovní část.
Jedná se tedy o výrobek firmy MasterBox. Odstranil jsem kapsy a insignie. Pozměnil jsem polohu pravé paže, a z plíšku jsem dodělal detaily. Hlavička je od firmy Tamiya, ale čelo, vlasy a vousy jsem musel dodělat pomocí tmelu Milliput. Dbal jsem přitom na to, aby výsledek co nejvíce odpovídal vzhledu Russella Crowa.
Zezadu...
Upravená hlava a líměček z plíšku.
Pokus o něco jako nárameníky z měděného drátku.
Odstranění nedokonalostí po Surfaceru.
Základní nástřik. Hlavu jsem nastříkal bílou, protože ta se dá pleťovými odtíny snadno překrýt. Uniformu jsem ale nastříkal velmi tmavou šedou, protože bude černá.
Hotová hlavička. Opravdu jsem se snažil, aby byl podobný Russellovi.
Z profilu
Pro srovnání. Vím, že to není přesně ono, ale snaha byla. Tuto uniformu bude mít můj Javert na sobě.
Russell Crowe za celý film vystřídal čtyři uniformy. První měl jako dozorce v Toulonu (modrou), druhou (modrou), když přejel do Montreuil - Sur - Mer, zpíval v ní např The Confrontation. Další (černou) oblékal jen na dvě skladby, tedy Stars a The Robbery. Tuto uniformu jsem vybral pro svou figurku. A poslední (také černou), ve které zpíval One Day More a Javert's Suicide. Na té nosil i Řád čestné legie, než jej věnoval mrtvému Gavrochovi. Jelikož jsem vybral uniformu černou, musel jsem se s tím nějakým způsobem vypořádat. Základní odstín jsem namíchal velmi tmavě modrošedý, na fotografii vidíte použité odstíny barev Vallejo.
Postup prací po jednom dni malby.
Základ rukou a hotové desky.
Dokončená figurka Russella Crowa v roli inspektora Javerta. Vše je malováno barvami Vallejo, jen náramaníky a knoflíky jsou namalovány barvou Revell 90, oči jsem maloval černou olejovou barvou, a boty Tamiyou X-1.
Ruce
Lampas na kalhorách.
Hlava přilepená k tělu.
Javerta jsem chtěl ztvárnit nějak netradičně, oproti mým ostatním figurkám, a tak jsem se rozhodl pro střechu kostela, po které se prochází, když zpívá Stars. Video:
Tuto uniformu jsem se snažil napodobit. Všimněte si, jak chodí po hraně.
Základem je klasický podstaveček s nástavbou požadovaného tvatu. Tuto nástavbu jsem vyřezal z balsy. Dovnitř jsem umístil hrubý tvar ze styroduru.
Tmelem na sádrokarton jsem vytvořil zeď. Horní část jsem zakryl obdélníkem vyřezaným ze steré karty.
Schodek vedoucí na okraj římsy.
Ozdoby ze styroduru.
Přilepil jsem je, až po posledním Surfaceru. Nástřik agresivního tmelu by je mohl poškodit.
Základní nástřik jsem provedl směsí Tamiyí XF-1, XF-53 a XF-57. Poměry jsem různě měnil, čímž jsem naznačil stíny do potlačených míst, a světla na místa vystouplá. Wash a filtry jsem provedl pomocí barev Vallejo. Použil jsem i silně zředěný zelený odstín, k naznačení mechovitého porostu.
Detail napatinované zdi. Dobře jsou zde viditelné stečeniny, stíny a světla.
Jiný pohled.
Hotovo
Omlouvám se za kvalitu fotografií, protože některé jsou opravdu špatné.
Když jsem toho 7. května seděl v kině, a se zaujetím sledoval film, měl jsem v něm trochu zmatek. A ani v nejmenším by mě nenapadlo, že podle něj někdy budu dělat figurku. A už mám druhou. A kdo ví, možná ještě přibydou další.
Abych byl upřímný, tak Russell Crowe byl jedný herec, kterého jsem z fim znal "trochu lépe". Samathu Barks jsem do té doby nikde nespatřil, a Hugha Jackmana jsem také příliš neznal. Jak jsem už několikrát napsal, Javert je mou nejoblíbenější postavou, a úplně nejraději mám pana Philipa Quasta. Tak podle mě vypadá Javert. A možná, že ani Russell Crowe by nic nezkazil dlouhými vlasy, které známe z Master and Commander.
Přemýšlel jsem, jak tento článek zakončím, a potom jsem našel tohle video. Myslím, že to ani nepotřebuje popis:
Najděte si čas 10:03
Ten potlesk, netřeba slov...
Na tomto koncertu k desátému výročí je vše krásné. A hlavně to, jak na konci Javert obejme Valjeana. Celý koncert si šli po krku, a nakonec se přátelsky obejmou. Jak dojemné. Philip Quast a Colm Wilkinson jsou pro mě ti nejlepší.
A touto figurkou, která je letos mou poslední, zakončuji rok 2013, ve kterém jsem poznal BÍDNÍKY.
Michal Trlica
