Kanystry

Jako téma pro další článek do rubriky Jak na to jsem vybral kanystry a nejrůznější nádoby na cokoli. Právě kanystr, či nějaká bedna může být vynikajícím doplňkem diorámy, či jen figurky, nebo může posloužit jako vezený náklad na bojové technice. Častokrát se však všichni setkáváme s krásnou diorámou, jejíž celkový dojem velmi významně hýzdí odfláknutý kanystr, nebo jiný takový nevhodně vyvedený doplněk. A právě zde bych chtěl opět zdůraznit, že cokoli, co děláme byť jen jako doplněk, který nemá pro děj význam, musíme to vždy zpracovat jako samostatný soutěžní model. Tady opravdu není jiná možnost. Ale osobně si myslím, že s trochou cviku a zkušeností se to dá celkem snadno zvládnout.

Na fotografii vidíte pomůcky, potřebné k malbě kanystru, nebo jiného podobného objektu. Pokud jset tak ještě neučinili, doporučuji nastudovat mé předchozí články o mokré paletě, paletkách z plat od léků a samozřejmě o štětcích. Vše z toho budete také potřebovat. Takže si tedy připravte barvy na nástřik kanystru, barvy na odřeniny, oleje (na wash), vhodné štětce, stříkací pistoli a nějaký přípravek na odírání barvy (později bude podrobně vysvětleno). A nepochybně si také musíte obstarat samotné kanystry, či jiné doplňky k barvení a lepidlo pro jejich slepení.

---

Příklad první:

V úplně prvním kroku je nutné kamystr slepit. Já preferuji výrobky firmy Tamiya, protože mají vynikající detaily. Všimněte si vyraženého nápisu, který informuje o obsahu a jeho nebezpečnosti. Jediným nedostatkem je, že chybí střední spoj, který tvoří takový výstupek po celé délce nádoby. To se ale dá snadno vyřešit pomocí leptané sady. Já ji nemám, ale i tak jsou Tamiyácké kanystry moc krásně zpracované.

Ve druhém kroku jsem si pro snadnější manipulaci vytvořil ve dně kanystru otvor.

A do tohoto otvoru jsem zasunul párátko.

Třetí krok už jezajímavější. Začínáme totíž s povrchovou úpravou. Pokud děláte kanystr z počátku války, použijte Panzergrau, později se používala Dunkelgelb (můj případ), či Feldgrau. Já jsem se pokusil o lehkou modulaci, takže dole je nádoba tmavší a nahoře naopak světlejší. Ještě jedna poznámka. Někdy je na německých kanystrech bílý kříž. Ten se ale maluje jen v případě, že nádoba obsahuje vodu. Takže toto označení nesmíte namalovat na kanystr s nápisem Kraftstoff. Doufám, že chápete vážnost tohoto datailu.

Ke slovu se dostávají barvy Vallejo a štětce, popřípadě kousek molitanové houbičky. Odstín 821 jsem použil pro malbu odřenin, které neprošly až na kov. V nejvyšších partiích nádoby jsem do odstínu 821 přidal malinko 928, protože i tyto odřeniny je třeba modulovat. 826 posloužila k výplni světlých odřenin, simuluje úplné oloupnutí barvy až na plech.

Ve čtvrtém kroku malujeme odřeniny. Přesně tak, jak jsem popsal u předchozí fotografie. Já jsem kombinoval štětec i molitan. Tato část celé malby je nejnáročnější, ale pokud nad tím strávíte více než hodinu a nebudete zbytečně pospíchat, máte půlku výhry v kapse. Nejdůležitější je trpělivost, kvalitní štětec a barvy vyhovující hustoty. Snažte se neředit, protože potom nenamalujete ostrou odřeninu, ale rozpitý flek.

V kroku číslo pět se dostávají na scénu oleje. Smíchíme umbru pálenou s černou...

...a pomocí vhodného ředidla naředíme tak, aby se barva zachytávala okolo detailů a v prohlubních. Tak nějak od oka. Této technice se říká wash. K ředění můžete použít přípravek MIG Productions Thinner for washes, nebo obyčejnou S6006 ku. Pokud se vám nechtějí míchat washe, není nic snažšího, než si od již zmíněného výrobce pořídit již hotový wash. V současnosti je dost odstínů pro rozmanité podklady. Od světlého až po Panzergrau. Musím však upozornit, že tuto operaci můžete provést pouze na povrchu z akrylových barev. Syntetiku by ředidlo pochopitelně nenávratně narušilo.

Po nanesení a setření washe vypadá kanystr asi takto. Lehce ztmavnul, nicméně na fotografii je tmavší než v reálu. Musíte někam na soutěž, kde to bude k vidění, jinak mi neuvěříte.

Šestý krok není nutný, ale není na škodu. Spočívá v lehkém oreznutí nádoby. Jelikož tento kanystr bude použit v projektu z přelomu února a března roku 1944, rez jsem bez váhání využil. Můžete udělal lehký filtr na vybraná místa z oleje Siena pálená, nebo jako já použít přípravek Light Rust effects od MIG Productions. Soustředíme se na místa, kde se drží voda a vlhkost, tedy prolisy a vodorovné plochy. Tímto je hotovo.

Příklad druhý:

Ve druhém příkladu si ukážeme povrchovou úpravu hliníkové nádoby na vodu o obsahl 10 litrů. Jedná se o resinový odlitek firmy Plusmodel, opět nejsou nutně větší úpravy.

Opět párátko pro lepší manipulaci.

V prvním kroku povrchové úpravy jsem celou nádobu nastříkal hliníkovou Tamiyou.

Teď se dostáváme k přípravku od AK Interactive. Jedná se o modelářskou alternativu laku na vlasy. Právě v případě laku nebyl výsledek nikdy jistý. A proto přišla firma AK Interactive s řešením problému. Vydala dva přípravky, liší se velikostí oloupnutých polí barvy. Funguje to stejně, jako zmíněný lak na vlasy. Takže pistolí naneseme vrstvu přípravku na vrstvu podkladové barvy a počkáme, až se přípravek vsákne. Po dostatečně dlouhé době naneseme opět pomocí airbrushe finální vrstvu barvy. Po jejím zaschnutí zvlhčíme povrch a párátkem, nebo štětcem stíráme horní vrstvu, dokud nejsme s tvatem a velikostí vzniklých odřenin spokojeni.

Ve druhém kroku nastříkáme na nádobu přípravek Worn Effects.

Třetí krok spočívá v nástřiku Feldgrau. Nejpřesnější je asi Tamiya XF-65.

Krok s pořadovým číslem čtyři skrývá sloupání vrstvy Feldgrau.

Pátý krok znamená nanesení washe na horní část nádoby, kde je mechanismus uzavírání.

Hotovo:

A zde jsou již oba dva kanystry dokončené. Ještě je nutno dodat jednu věc. Prosím, vyvarujte se použití rzi na hliníkových nádobách, jako je ta desetilitrová na vodu, nebo ešusy, či polní lahve, příbory... Hliník se docela rychle pokrývá vrstvičkou Al2O3, což je oxid hlinitý. Tato reakce je u železa, a plechu, ze kterého je vyroben dvacetilitrový kanystr na benzin nahrazena korozí, a tam se rez opravdu objevuje. Takže jak už jsem také viděl, žádné rezavé fleky na ešusech!

Opět je to článek spíše pro začátečníky, takže pánové profíci, omlouvám se za poněkud amatérské podání. Opět doufám, že to bude některému modeláři nápomocno, a pokud jsou dotazy, rád je vyřídím. Stačí napsat!

Michal

Mokrá paleta

Dalším ze série článků s návody na jednoduché modelářské pomůcky je tento. Pokud ještě nevíte, co je a k čemu slouží mokrá paleta, brzy vám bude vše osvětleno. Je to vlastně něco jako miska, ve které vydrží akrylová barva déle, než v obyčejné paletce z plata od léků. Obzvláště ji oceníte během malby při horkých letních dnech. Jde totiž o nádobu s vodou, která je nasáklá v molitanu, či jiné savé porézní hmotě. Jako spojovací médium, či také mezivrství se používá piják ze starých sešitů, a barva samotná se přechovává na nejvsvrchnější vrstvě celého aparátu. Ta je tvořena buď pečícím, nebo pauzovacím papírem. Tolik k teorii, a teď bude následovat praktické ukázka za pomoci fotografií.

Materiál potřebný pro výrobu mokré palety. Vhodná nádoba (já jsem použil Petriho misku, ale můžete využít i jinou nádobu, větší a uzaviratelnou), houbové utěrky, piják a pauzovací papír. Při použití uzavíratelné nádoby vydrží barva déle.

---

Z houbovité utěrky vystřihneme kolečka. Já používám tři. To proto, že tato vrstva musí být vysoká stejně, jako stěna použité misky.

Všimněte si, že kolečka musí být o něco menšího průměru, než miska. Po nasátí vody zvětší svůj objem.

Po napuštění vodou se houbová utěrka takto zvětší.

A takto to vypadá po přidání dalších dvou vrstev.

Následuje překrytí pijákem. Ty se v současnosti už docela špatně shání.

Posledním krokem je překrytí pijáku pauzovacím papírem. Lze použít i papír na pečení, ale s tím nemám zkušenosti. A poté už jen nanesete barvy na paletu a můžete malovat jak dlouho chcete. Ve větší vrstvě barvy vydrží čerstvé i několik hodin.

Takže to bylo velmi stručně k výrobě celkem nepostradatelného pomocníka při malbě figurek a detailů akrylovými barvami, zvláště v tomto horku.

Michal

SPECIÁL: Štětce

Tento článek je určen výhradně začínajícím modelářům, a těm, kteří mají se štětci a malbou jen velmi malé, či žádné zkušenosti. Pokud tedy jste pan Aleš Chmelař, nebo Michal Křepelka, nemá pro Vás tento článek vůbec žádný význam. Ale i přes to jsem poctěn Vaší návštěvou.

Vycházím pouze z vlastní zkušenosti, a rad, které jsem pobral různě kolem sebe, například z internetu, nebo od již zmíněných pánů Chmelaře a Křepelky. Pokusím se zde přiblížit a co nejblíže rozepsat práci a údržbu štětců. Také se dozvíte jak štětce vybírat, a jak zacházet s barvami, ale k tomu jen okrajově, se zaměřením především na akryly. Jedná se totiž o članek zaměřený na štětce. Bude-li větší zájem, pokusil bych se sepsat i něco o barvách, ale obávám se, že tam jsou mé znalosti ještě menší.

Štětců je na trhu nepřeberné množství. Každý je z jiného materiálu, a každý má svou cenovou relaci. Zkrátka není štětec, jako štětec.

---

Zde si můžete prohlédnout mnou vybrané a používané nástroje blíže. Zleva jsou méně kvalitní kousky, které používám na "špinavou práci" a na straně pravé se nachází kvalitnější štětce.

Zleva do prava: Plochý štětec s hrubým vlasem z papírnictví, Kulatý s měkkým vlasem od Vietnamských trhovců, kulatý měkký z papírnictví, kulatý měkký taktéž od Vietnamců (na metalické barvy), Italeri 10/0, Italeri (nevím velikost), DaVinci NOVA synthetics 10/0 z MPM, DaVinci Kolinsky-Rotmarder 3/0 z MPM (2 kusy) a nakonec Revell velikosti 3.

A dostáváme se k mému nejlepšímu služebníkovi. Tím je v současné době štětec DaVinci Kolinsky-Rotmarder "ráže" 3/0. Výhodou tohoto štětce je to, že je vyroben z přírodního materiálu. Což nám říká i jeho název. Přírodní štětce mají nad těmi syntetickými vždy výhodu, protože když ohnete tento, celkem bez potíží se zase vrátí do původního tvaru, a opět si uděláte špičku, která je nejdůležitější. Ve stejné situaci, avšak s umělými vlákny, se vám na konci nevytvoří špička, nýbrž kudrlinka, nebo se na špici štětec roztřepí. At to je pro malbu detailů, či figurek naprosto nepoužitelné. Ale ať se o "synťárnu" staráte sebelépe, vždy se vám nějak zničí, a netrvá to dlouho. Proto se rozhodně vypladí investovat o 50 Kč více, a zakoupit si pořádný přírodní nástroj. Vlevo je na obrázku čerstvě zakoupený štětec, a vpravo ten, se kterým už bezmála rok spokojeně maluji. Je vidět, že ten starší už poměrně dostal do těla, protože se už lehce třepí, a v místě objímky je nahromaděno množství zaschlé akrylové barvy. Později si povíme, jak tomu částečně předejít.

Malý test výkonu třech štětců, které jsem považoval za to nejlepší. Brzy jsem pochopil, že se šeredně pletu. Pro malbu vzorků jsem využil barvu Vallejo 817 šarlatová, a ukázalo se, že Kolinsky-Rotmarder dokáže vytvořit nejpravidelnější stopu. Zajímavým paradoxem je to, že malé věci nejlépe namalujete s tlustým štětcem. Nechtěl jsem tomu věřit, dokud jsem si to sám nevyzkoušel. Ale proč? No to je jednoduché. Ve své podstatě ani nejde toliko o šířku použitého nástroje, ale důležitá je špička. Na fotografii jasně vidíte, že štětce velikosti 10/0 mají špičky v dosti zbídačeném stavu, to protože jsou z umělých vláken. Obrovským zklamáním mi byl štětec DaVinci NOVA synthetics velikosti 10/0. Dokázal jsem s ním asi tři pěkné odřeniny na Pz. II, a potom už nic. Přitom je za stejnou cenu, jako nesrovnatelně lepší Kolinsky-Rotmarder 3/0. Takže moje rada zní: Na štětce DaVinci s modrozelenu násadou se ani nedívejte! Raději si připlaťte za ty s černou násadkou. Investice se vyplatí, ale ještě musíte vědět, jak se ke štětci chovat.

Dost už bylo teorie, vrhněme se do praxe!

Nejdůležitější je pořádek na pracovišti. Alespoň trochu. No, tak alespoň aby jste věděli, kde co máte.

Když začínáte malbu (akrylovou barvou), namočte štětec do destilované vody. Na začátku je to pochopitelně křišťálově čirá, a chemicky naprosto čistá kapalina, bez jakýchkoli iontů a nečistot. Když ale pořád namačíte štětec (což je nezbytné), brzy vypadá takto.

Následně štětec otřete o kvalitní papírovou utěrku, či toaletní papír. Kvalitní by měl být natolik, aby se z něj neuvolňovala vlákna, která by při malbě nedělala dobrotu. Nástroj otřete pouze tak, aby neodkapávala voda, ale aby byl pouze lehce zvlhčený.

Namočte POUZE špičku do barvy.

Opět štětec lehce vytřete o papír tak, aby barva zůstala jako na obrázku. A můžete malovat. Ale ne nadlouho, udělejte pouze několik tahů, a opět štětec vypláchněte v destilované vodě. Pokud se budete snažit malovat déle, než je zdrávo, zaschne vám akrylová barva ve špičce, a zničíte si to, co jste dosud namalovali, jelikož si povrch ztuhlým štětcem rozbrázdíte a potrháte. Při teplotě vzduchu 35 °Celsia je lepší více promývat.

Toto je velmi důležité. Během malby smáčejte do barvy maximálně do poloviny vlasů štětce. Pokud se dostane barva až po objímku, je zle, ale částečně se dá zasychání barvy uvnitř štětce omezit častým namáčením a otíráním o papír. Jistě že to ale není nutné po každém tahu. Udělejte dva, nebo tři, a potom vymyjte štětec podle předchozích několika kroků. Při promývání štětec musíte namočit až nad objímku, zhruba do jedné třetiny kovové části. Když v objímce zaschne moc velké množství barvy, začne se nástroj třepit (trvá to delší dobu, nezničíte ho hned). Barva uvnitř vytěsňuje vlasy, a štětec se začíná rozšiřovat. U olejových barev je docela umění dostat barvu až do objímky, však u akrylů se tomu nevyhnete, protože jsou řídké a hodně vzlínají. I to je tůvod, proč akryly ničí štětce. A k části označené třemi červenými čarami by se barva neměla dostat NIKDY a za žádných okolností. Těmito štětci se pouze maluje, na míchání barvy a podobné zrůdnosti okamžitě zapomeňte. Já vím, svádí to, ale je to nejlepší způsob jak štětec zničit. A pokud používáte značku Winsor and Newton, tak jistě chápete, že za takové penize si nekupujete míchátko na barvu, ale jeden z nejkvalitnějších štětců, jaký se dá sehnat.

Po dokončení malby je nezbytné štětec zbavit zbytků barvy. Vymyjte ho tedy pořádně v příslušném ředidle. Pro akryly destilovaná voda, nebo líh, pro oleje a syntetické barvy například ředidlo S6006, či nějaký speciální přípravek přímo od výrobce použitých barev, nebo štětců. Já na akryly v tomto kroku používám pouze destilku.

Nepřeberné množství přípravků, ale každý je na něco jiného.

Vzpomínka ma školu. Samozřejmě že stačí destilovaná voda ze supermarketu, 1 litr za 30 Kč. Nemusíte si kupovat lahev destilky na chromatografii za extrémní ceny, nebo si ji sami destilovat ve školní laboratoři.

Není na škodu jednou za čas promnout vlasy štětce v tekutém mýdle na ruce. Ale nezapoměňte jej potom pořádně propláchnout, aby vám barva nezačala pěnit.

Po procedůře s mýdlem, nebo i bez ní si prsty uhlaďte špičku tak, aby byla pěkně naostřená.

Na štětec nasaďte krycí čepičku, a ve svislé poloze jej nechte dokonale vysušit.

Pokud vás bude stejně jako mě přesvědčovat nějaký prodejce, že štětec Italeri je výborná volba, bude mít pravdu. "Italky" jsou opravdu vynikající, ale jen jako míchátka na barvy. Takovéto štětce za pár korun je vhodné používat právě pro tento účel, a ani vás moc nemrzí, když jej po půl roce vyhodíte. Já jsem zatím žádný štětc vyhazovat nemusel, ale některé jsou už opravdu v ubohém stavu. Na fotografii vidíte, co se stane, pokud zapomenete nástroj po malbě umýt. Částečné pomoci to je, ale jen pokud se jedná o akrylovou barvu, a štětec už stejně nebude takový, jako dříve. Zktátka ty dražší kusy si musíte pořádné hlídat. Jako oko v halvě!

Pokud se tedy povede takto odvařit štětec, přichází ke slovu kamarád LIHOVÝ PROSTŘEDEK P6413. Můžete využít i čistý líh, nebo nějakou pravou Ruskou pálenku. Ale ředidlo firmy Tamiya X-20A je na tuto práci poměrně slabé. Ideální způsob, jak se zbavit zbytků methanolu.

Po pár minutách máčení v lihu dosáhnete zhruba takovéhoto výsledku. Tenhle štětec byl docela kaput už před tím incidentem. No co, je to Italeri!

Další kvalitnější štětec. Je to Revell, a podle vlasů a jeho trvanlivosti usuzuji, že také přírodní. Koupil mi jej táta asi za 20 Kč ve výprodeji, a za těch pár korun je to opravdu kup století. Bohužel jsem tenkrát netušil, jaký poklad mám v rukou, a tak jsem se k němu nechoval zrovna nejlépe. Teď se mu to snažím vynahrazovat, a zatím mi drží. Na větší plovhy je ideální.

Ten samý Revellácký nástroj, jen s navlhčenou špicí. Krásná!

Štětce najnižších kvalit a cen. Oba od Vietnamských spoluobčanů. Na figurku bych si s nimi opravdu netroufnul, nicméně na špinavou práci s pigmenty či metalickými barvami jsou ideální. Je vidět, že jejich údržbu moc neřeším, a i přesto je mám už více než tři roky!

Dost zbídačený plochý štětec Italeri. Na drybrush lepšího štětce namám. Plně mi vyhovuje, a mám jej rád. I když je v tak hrozném stavu, stál skvěle funguje!

Toto ani není štětec. Jedná se o nanašeč Makeupu, či co, já tomu říkám "malovátko". Výborně poslouží při tupování odřenin na bojové technice.

Takže abych z toho vyvodil nějaký závěr.

Existují různé štětce. Ale v podstatě jen dvě skupiny. Synetické a přírodní. Přírodní se hodí na detaily a figurky, nevýhoda je v tom, že jsou několikanásobně dražší než syntetiky, ale ta investice se vyplatí, protože za rok, který vám přírodní štětec vydrží v pohodě, vyhodíte pět syntetických.

Dále je dobré pořídit si více velikostí stejných štětců, na větší plochy jako je základ polní blůzy například velikost 0, a na stíny a detaily 2/0, nebo jako já 3/0.

O štětce se musíte starat a pečovat o ně, ale ty dražší vás k tomu sami přinutí svou cenou.

Doufám tedy, že tento speciál na přání byl pro někoho přínosem, pokud něčemu nerozumíte, dejte mi hlášku a já se to pokusím znovu vysvětlit. Po těch třech hodinách focení a psaní už opravdu nevím, co ještě napsat. Byl bych rád za nějakou zpětnou vazbu v komentářích, abych věděl, zda to celodenní sezení u klávesnice a stolu se štětci mělo nějaký význam.

Michal Trlica