Vážení přátele, kolegové modeláři, reenactoři, zájemci o vojenskou historii, sběratelé, umělci a všichni, kteří zachováváte přízeň mému blogu. Po roce se tu opět (snad) ve zdraví scházíme. Dovolte mi opět, abych se pokusil o sepsání takového shrnutí roku, který nám pomalu, ale jistě končí a na závěr připojil krátké přání.
Náš stromeček letos změnil pozici, jinak je ale téměř identický...
Před okamžikem jsem si dočetl svůj článek z minulého roku a s nesmírnou radostí musím kostatovat, že se mi konečně podařilo něco zvrátit. Ale postupně.
Začátek roku byl náročný, nejprve maturitní ples, který jsem musel sledovat střízlivýma očima a já měl nezadržitelný pocit, že vstupuji do dalšího pekelného roku. Následovala operace žlučníku a zotavování. Tou dobou se začala situace pro mě lehce zlepšovat. Řekl bych, že úplně se to zlomilo v dubnu, kdy jsem se zúčastnil první vojenskohistorické akce a sice v Kyjově. Možná si ještě pamatujete můj dvoudílný článek o této akci. Zde bych rád poděkoval Daliborovi s Vlkem, protože nic podobného jsem už dlouho nezažil. Bohužel, naše setkání na letošním Tovačově se nedalo uskutečnit. Nicméně získal jsem diváckou cenu za figurku v měřítku 1:6.
Následovalo ale prozření do reality, a sice státní maturitní zkouška. Během tohoto procesu, a především v průběhu praktické zkoušky se projevilo přátelství a důvěra mzei mnou a několika dalšími členy naší laboratorní skupiny. Díky Evžen a Filip! Ještě před úplným ukončením střední školy jsem ale dokázal trošku pošlapat jedno velké přátelství, které pro mě mnoho znamená. Přátelství mezi mnou a Hančou. Naštěstí, po dlouhém vnitřním boji se svou vlastní debilitou jsem to snad dkoázal nějakým způsobem odčinit.
V den předávání maturitních vysvědčení jsme se také s Daliborem odebrali na další akci, tentokrát Vlkoš a já tam odjížděl pln očekávání a také jako partyzán s maturitou, a ještě s vyznamenáním! Ani jeden z nás na tuto akci nevzpomíná jako na nějaký akt hrdosti, viď Dalibore :D Nikdo tam nebyl, a celá Břeclav to stejně ví, neuvěřitelné... No ale žít se musí na plno!!!
Hned po Vlkoši mě čekalo přijímací řízení na vysokou školu. Ke studiu Speciální pedagogiky - Dramaterapie bylo krom testu nutno složit i talentovou zkoušku. Vybral jsem si Otčenáš z muzikálu Les Misérables. Ano, nezazpíval jsem jako Jan Ježek, nicméně s plným počtem bodů jsem byl přijat. Zde bych chtěl poděkovat právě panu Ježkovi, který ve mě zažehnul zapálení pro divadlo a muzikál. Tím mi otevřel bránu k lepším zítřkům.
Během prázdnin jsem zažil dalších pár hezkých akcí, za povšimnutí stojí Morava Open, příjemná rodinná modelářská soutěž s několika cenami, lidmi v dobových stejnokrojích a sbírkami autoveteránů. Úžasné dva dny: díky Lídě, Janče a pořadatelům soužěže. Škoda je, že Slavonice nevyšly.
Strach z vysoké školy záhy vystřídala radost a nadšení. "Dramaťáci" jsou holt super lidi a jsou pro každou špatnost. Krom toho jsem našel něco, co jsem už dlouhou dobu neměl, takové množství úžasných spolužáků se stejnými zájmy. Spolužačka milující Bídníky? Splněný sen, k tomu dalších pár se zájmem v historii, zbraních a druhé světové válce, sám jsem tomu nevěřil.
Úvodní kurz Dramiky v Herolticích byla další úžasná akce letoška a přezpívání celých Bídníků s Vivi jednoho večera bylo zlatým hřebem celého výcviku. Nedokážu si ani vybavit všechny ty úžasné momenty, kdy jsme se smáli a také brečeli.
V současností stojím uprostřed prvního zkouškového období - celkem rána po celém semestru nicnedělání... Nicméně budu dělat vše pro to, abych se nenechal vyhodit. To by bylo velmi zlé. A i kdby k tomu náhodou došlo, mám několik nových přádel, se kterými bych se mohl vidět i mimo školu.
A na poli modelů? Zde je to malinko slabší. Během začátku roku se mi podařilo dokončit diorámu Wenn die Soldaten, která je v mé vitríně dosud nepřekonaná, a také sklidila pár pozitivních ohlasů. O něco méně se mi povedlo pokročit na modelu Pz. IV H od Academy a také jsem částečně splnil svou vizi vytvoření modelů z období první a druhé republiky československé.
Doufám tedy, že letošní Tovačov bude úspěšnější v tom, že se náš malý klub setká a představí svou tvorbu.
Dovolte mi nyní všem vám popřát klidné prožití vánočních svátků a novoročních oslav, mnoho úspěchů v osobním, studijním i pracovním životě a také pár těch dárků pod stromečkem, ale mějme na paměti, že materiálno není vše. A také vám přeji pohodu a několik skutečných přátel, kteří vás vždy podrží. Jsem rád, že několik takových lidí mám, a zvláště vám přeji jen to nejlepší.
Michal Trlica
