16 září 2016

Morava Open 2016

Zdravím všechny modeláře a reenactory! Tentokrát bych se s vámi všemi totiž chtěl podělit o zážitky z modelářské výstavy Morava Open 2016, která proběhla v prostorách Fortu XIII v Olomouci ve dnech 10. a 11. září.
Někteří z věrných návštěvníků mého blogu si jistě pamatují, že v roce 2010 jsem se této (tenkrát ještě soutěže) zúčastnil. Od té doby však proběhlo mnoho změn, akce se přesunula z Neředínského letiště na Novou Ulici, získala status výstavy (i když nakonec bylo oceněno poměrně dost modelů) a podle mého názoru se stala v mnoha ohledech lepší. V roce 2014 jsem se této výstavy nezúčastnil, jelikož jsem dal přednost Panzershow konané ve stejný den, minulý rok jsem měl jiné vážné důvody k neúčasti a také se mi dostala informace jednoho z kolegů, že nebyl úplně spokojen. Letos jsem si však řekl, že mám volný víkend, a tak jej využiji k prezentování svých modelů a také své četnické uniformy.
Dalším důvodem, proč bych měl říct této akci své "Ano" byla účast Janči a Lídy, dvou mých kamarádek a spolužaček ze základní školy, které vždy rád vidím. A tak jsem tedy v pátek večer odvezl tři své modely do pevnosti a v sobotu jsem se přidal k Janče s Lídou a podpořil je tak při prodeji výrobků firmy AB Model, kterou vlastní Jančin táta. Při hlídání pokladny s výdělkem jsem si připadal trochu jako praporčík Leopold Skrčílek.
Já, Lída a Janča u prodejního stolku firmy AB Model.

Nejprve jsem si říkal, že možná budu na místě v dobové uniformě sám, i když mi Janča předem sdělila, že by mělo přijít více podobných "šílenců". A hned při cestě do objektu, kterou střežili příslušníci VB jsem věděl, že se tu neztratím. "Já jsem vaše starší verze!" pronesl jsem k nim na uvítanou. V areálu fortu i před ním byl obrovský sraz autoveteránů a vojenské techniky ze všech možných období, výstava zbraní a výstroje AČR a konečně výstava modelů, která se od pátečního večera velmi slušně rozrostla. Popravdě řečeno, nečekal jsem to ani v nejmenším. Jedinou větší nepříjemností bylo opět horké počasí, což neznamenalo "provětrat četníka" nýbrž "propotit četníka". Naštěstí jsme většínu obou dnů trávili uvnitř pevnosti, kde bylo příjemné chladno.
Dalším milým překvapením mi byl ještě jeden četník, se kterým jsme se dali do řeči a jeden další kolega, se kterým jsme si vyměnili kontakty pro případ volného místa v četnické hlídce. Prý bych se jim čas od času hodil a já si rád přidám do kalendáře další akci. Pokud to tedy škola a zdraví dovolí...
Abych se ale vrátil k modelům... Jak jsem již prozradil, bylo jich celkem dost, a řekl bych, že i vysoké kvality. Velkou mírou se o zaplnění výstavních stolů zasloužili i modeláři ze sousedního Rakouska, jelikož dovezli dvě auta plná modelů a diorám. Jediná věc, co bych snad pořadatelům vytknul, je slabé osvětlení. Pro prohlídku pevnosti super, ovšem pro prohlížení vrcholných děl našich i zahraničních modelářů nedostatečné.
Ještě bych rád dodal, že VŠECHNY fotografie pořídila Janča, Lída, popřípadě někdo další. Také chci nyní Janče poděkovat za poskytnutí fotografického materiálu pro článek a Lídě za donášku až do domu.
Moje výtvory...

































Polní kuchyně zajišťující občerstvení...
Kavárna...



















Fotka s Jančou...
...a s Lídou, která na nedělní den přišla v army stylu, nebo jak to nazvala. Řekl bych, že si s tím poradila výborně, nicméně pokud vše půjde podle plánu, příští rok ji nacpeme do gymnasťorky.
Na stráži vchodu do pevnosti s kolegou strážmistrem.
Úprava fotografie: Lída Černoušková
Se Sissi... ♥
Když jsem viděl tuhle fotku upravenou, tak jsem si sedl na zadek... Opět skvělá práce slečny Ludmily.
Momentka...

Další dobová z Lídiny dílny...
Se ségrou.
Ceny...
Část velitelského štábu akce.
Modeláři čekající na výsledky...
A zde rakouský modelář přebírá Cenu velitele pevnosti, cihlu z objektu Fortu XIII.
Opět bych chtěl závěrem přidat několik slov. Na ocenění jako takové jsem sice nedosáhl, nicméně na této akci se krásně ukázalo, že jakákoli medaile, či pohár, je vám k ničemu, když nemáte přátele a lidi, na které se můžete spolehnout, se kterými si rozumíte, máte je rádi a oni mají rádi vás. Oba dva dny strávené ve společnosti lidí, kteří vědí, kdo byl Dr. Beneš, nebo co znamená "Mnichov" a ještě jsou to miléa krásné dívky... Krom thoo mé pozvání přijal i kamarád a nyní již bývalý spolužák Tom, kterého jsem moc rád viděl a prohodil s ním pár slov... Jak Janča správně dodala, byla to vlastně rodinná akce. A tomu odpovídala i její atmosfére, velmi podobné té, jakou znám z Panzerhow. Žádná stres, spěch a nic podobného. A tak to má být. Už v neděli večer jsme měli plány na příští ročník a doufám, že se nám povede je vyplnit. Doufejme, že se za rok zase všichni sejdeme a že nás snad bude i víc. Myslím, že nám to všem dalo motivaci přežít školní rok a zároveň rozšířit svou sbírku dokončených modelů a já bych také měl pořídit řemen a sumky k pušce vz.24. Ale to už příliš odbíhám od tématu.
Závěrem patří spoustě lidí mé obrovské poděkování. Od pořadatelů soutěže, přes majitele pevnosti, všechny zúčastněné modeláře, reenactory, sběratele až po Janču s Lídou za to, jak mile mě opět přijaly a jak skvěle jsem si s nimy oba dny užil.
Díky moc všem a za rok na shledanou!!!

02 září 2016

Hraniční kámen (1.část)

K událostem kolem roku 1938 v naší zemi neodmyslitelně patří pohraniční oblasti a tím pádem samozřejmě i hraniční kameny vyznačující průchod státní hranice.
Podle Wikipedie v současné době existují tři základní typy hranečníků s rozměry dle normy ČSN 72 2518, nicméně při výpravě na Kralický sněžník jsem změřil, že tyto rozměry nejsou v praxi úplně dodrženy. Zároveň je z prvorepublikových fotografií jasně patrné, že hraniční kameny měly různorodé velikosti a v systému jejich značení se ztrácím úplně. Některé jsou značené pouze písmeny ČS, bez jakéhokoli čísla, na některých je patrné číslo vyvedené pouze arabskou číslici a iniciála ČS... Jinde je zase označení podobné tomu současnému. Tedy popravdě řečeno, jsem z toho zmaten a několik webů věnujících se této tematice mi také moc nepomohlo. A tak tedy jen reprodukuji to, co vidím na fotografiích. Rozhodně jsem ale chtěl mít hraniční kámen ve své sbírce, jelikož jde o celkem jednoduchou ale velmi zajímavou součást československé histroie i současnoti.
Nyní pár fotek z jeho výroby:
Podle ne zcela jistých rozměrů prvorepublikových hranečníků by bylo možné můj odlitek použít pro měřítka 1:6 až 1:4. Kámen vzniknul odlitím ze sádry do jednoduché formy z polystyrenových desek. Uprostřed sádrového kvádru je polystyrénový hranolek sloužící pro odlehčení a také snižuje spotřebu použité sádry. Také můžete vidět, že jedna strana kvádru je tmavší. Tam mi došla sádra... Jako podstavec jsem použil podmisku pod květináč zakoupenou v Baumaxu. Zvláštní pocit, když platíte za celý nákup 4Kč...


Pomocí smirkových papírů jsem strhnul hrany kvádru a mírně zaoblil hranu horní. Ocelovým kartáčem jsem dále napodobil strukturu kamene a pomocí pečlivě vyměřených úhlopříček jsem určil střed kamene. Tudy prochází státní hranice a zde je třeba vyrýt kříž značíčí její průchod. Další dvě pomocné rysky opět značí průchod hranice, v mém případě rovně.
Naše strana hranice - iniciály ČS.
Zde se nabízelo více možností, nicméně já jsem si vybral Německo, jelikož v té době šlo o největšího agresora a tak nějak ikonickou stranu hrozby. Tedy D jakou Deutschland.
Proces rytí čísla kamane. Dlouho trvalo, než jsem se rozhdnul pro toto číslo, nejprve jsem zvažoval použití značení římskou číslicí/arabskou číslici, jako je tomu u kamenů hlavních, ale pak jsem našel fotografii kamene s vysekaným číslem 30, a tak jsem si řekl, že se toufto fotografií nechám inspirovat a použil jsem číslo o jednu větší.
Jak vidíte, vše jsem si rozměřil, určil střed strany, ale... Zase jsem nepočítal s tím, že jednička je užší než trojka, takže ve výsledku číslice působí, že je od pravého okraje dále, než od levého.
Hotovo
Dokončený hraniční kámen připravený k penetraci žředěným bezbarvým lakem.
Zde je již kámen po napuštění několika vrstvami laku. Do podmisky jsem vyříznul otvor pro zapuštění kamene a vylil ji sádrou.
Kámen jsem do zahloubení přilepil Herkulesem a ze styroduru kolem něj naznačil terén. Podobné nevrstvení zeminy jsem odpozoroval u několika kamenů právě při výpravě na Kralický sněžník. Styrodur je dále potažen vrstvou toaletního papíru a zpevněnou napuštěním zbytku zředěného laku pro penetraci kamene.
Na takto připravený podklad jsem nanesl sádrokartonářskou stěrku a posypal ji směsí statické trávy, hlíny, kamínků, větviček, kořínků, mechu, nadrceného dřeva a spousty dalších přírodnin. Ještě před zaschnutím stěrky jsem vše napustil zředěným bezbarvým lakem na dřevo pro lepší fixaci částic.
A nyní je vše připraveno k barvení.

Podstavec jsem nastříkal černou barvou ze spreje a vymasoval jej. Zbytek je kompletně překryt matnou černou akrylovou Tamiyou XF-1. A na zbytek se podíváme zase příště!
Michal Trlica