Michalovy modely

12 února 2016

Wenn die Soldaten... 9. část

Zdravím kolegové! Sám se divím, že právě teď píšu tento článek. Myslel jsem, že do figurek se dlouho nepustím. Aby nedošlo k nějakému nedorozumnění... Ve stádiu Surfaceru se nacházely už před asi třemi měsíci, ovšem k malbě a hlavně domalování první z nich jsem se dostal teprve nedávno. Hlavu jsem měl namalovanou asi měsíc, ale pořád jsem se nedokázal odhodlat k malbě zbytku figurky. Až v průběhu tohoto týdne to přišlo. Největší zásluhu na tom má moje spolužačka, a jak dnes sama řekla, moje kamarádka Hanča. Nebýt jí a jejího přesvědčvání mě o tom, že mám výtvarné nadání a smysl pro detail, tento článek by jste vůbec nečetli. Protože ve mně převládá pocit, že neumím vůbec nic...

Ale nyní se podívejme na několik fotografií:

První figurkou je voják pěchoty Wehrmachtu, o jeho hodnosti se budu rozhodovat později, ale vidím to nejvýše na desátníka. V celé diorámě však bude hrát hlavní roli. Figurka pochází z produkce firmy Dragon. Odvrtal jsem otvor pro osazení nové hlavy s lodičkou M35, nahradil řemení plynové masky novým, zhotoveným z plíšku, a přidal Gasplane (protichemickou pláštěnku), která je typická zejména pro období začátku války.

Lopatka z doplňkového setu firmy Tamiya s novými závěsnýmy poutky.

Chlebník a polní lahev jsou také ze sady Tamiya. Brotbeutel dostal nová závěsná poutka včetně D-kroužků. Ešus M31 je ze sady Dragon. Stejně tak pouzdro plynové masky. Na zádech bylo nutné tmelit několik prasklin.

Sumky i přilba jsou druhé generace od Dragona.

Detail systému zavěšení Feldflasche a Kochgeschirru M31.

Další figurkou je o něco kvalitnější výrobek firmy Tamiya po změně polohy paží. Nahradil jsem hlavu, jelikož jsem chtěl dosáhnout vzhledu frontového důstojníka se Schirmmütze alte Art (prostě mačkavkou). Také jsem odvrtal rukávy, vložil do nich odlévané ruce Hornet, samopal MP-38 pochází ze sady Dragon (skutečně jde o MP-38, ne 40, schránka zásobníku má kruhový otvor, napínací páka odpovídající tvar, ovšem zásobník již nese prolisy bránící zasekávání nábojů, tedy je novější výroby), sumky jsem osadil koženýmy pásky z plíšku a D-kroužky z drátku.

Důstojník nese podstatně nižší množství výstroje, také jsem mu dal pistoli P-08 v pouzdře a chlebník s polní lhaví. Opět jsem doplnil řemení pouzdra plynové masky.

Háčky na řemení plynové masky pro uchycení za opaskem a také na středovém řemínku chlebníku. Tento voják nenese ešus.

Figurka byla původně vyznamenána RK, ovšem v tomto časném období války příliš nepřipadá v úvahu, proto bylo nutné jej odstranit a doplnit první knoflík Feldbluse M36 shora. Také jsem osadil leptané nárameníky pro hodnosti Leutnant - Hauptmann.

Připraveno k nástřiku Surfaceru.

Další ústřední postava diorámy, na níž stojí celý děj. Malá francouzská dívka. Na tuhle figurku jsem se hodně těšil, už v prváku na střední škole jsem si ji chodil prohlížet na stránky ukrajinského MasterBoxu a těšil se, až si ji také namaluji. Od té doby uplynuly více než tři roky. Konečně ji mám na stole!!!

Dělení dílů je ve standardu této firmy, tedy hlava, trup, dvě nohy, ruce (tentokrát v jednom kuse) a sukně ze dvou polovin. Všimněte si, že pod sukní má naznačené spodní prádlo.

Co ale pro MasterBox typické není, že je třeba použít hrubou sílu. Mrzí mě, že to musím napsat u takovéto firmy, která má nejoriginálnější plastové figurky, ale tentokrtát jsem trochu zklamán. Nohy lícovaly bezproblémově, tělo, sukně, pohoda... Ve spoji hlava/trup už bylo nutné zapojit trochu své invence aby to sedlo, a ruce byly úplná katastrofa. Mezera mezi pažemi je o něco menší než šíre ramenou, takže jsem jednou rukou musel paže figurky natlačit na trup a druhou rukou spoje zalít kyanoakrylátem. Po začištění debondéram jsem spoje přetřel Surfacerem 1000 a zašistil příslušným ředidlem. Tím je veškeré tmelení obstaráno.

Na některých místech, především kolem dělící roviny formy bylo nutné jehlou dorýt vlasy.

Společný nástřik Mr. Surfacerem 1000.

Vypadáto, že nebyly zjištěny žádné větší vady. Pokračuji tedy černou Tamiyou XF-1, a následnou bílou XF-2. Černou jsem ponechal pouze pod sukní jako předstínování.

Hmm... Hodně vzdáleně připomíná jednu z mých spolužaček... Její máma prodává boty.

Šaty v základní zelené... Odstín se dost změní stínováním.

Oblečení je hotovo. Krom ponožek a bot.

Naprosto nezbytný nástřik matným lakem.

Na halenku jsem použil stínování metodou vrstvení, kdežto sukni jsem maloval technikou blending. Tedy stejně jako u olejových barev, akorát musíme pracovat podstatně rychleji. S výsledkem jsem nadmíru spokojen, co si myslíte vy, je mi upřímně úplně jedno. Já jsem rád, že jsem se vůbec odhodlal vzít štětec do ruky. Od posledního malování, kdy jsem se doslova nutil ke každému tahu, celkem pokrok.

Nyní je třeba dokončit malbu pleťí rukou a nohou. Na závěr vymalovat ponožky, boty a pak se jen těšit z výsledku...

A je to tu! Hotovo! Vím, že bych to neměl veřejně přiznávat, ale mě se ta holka líbí! Naprosto jistě se setká s nemilosrdnou kritikou, ale... Jen si šťourejte!

Tak, před chvílí jsem domaloval, nyní se můžete podívat, jak to dopadlo. Ale kdy se odvážím pustít do vojáků Wehrmachtu, to si netroufám odhadnout. Sice mě láká ta mylenka na malbu blůz M36 a Steingrau kalhot stejného vzoru, ale visí nade mnou otázka: Zvládnu to?

Tak zase někdy příště...

Michal

02 ledna 2016

Pz. Kpfw. IV Ausf. H (1. část)

Zdravím s dalším článkem. Možná jste teď trochu zmateni, a ptáte se, co to ten šílenec dělá, když nedávno psal, že nic neplánuje, především dokončit diorámu. Ano, i já jsem šokoval sám sebe, ale nějak to prostě přišlo. Už delší dobu sním o modelu Tanku Pz. IV z 12. SS. Pz. Division Hitlerjugend. Dlouho mi už také ve skladu leží stavebnice tohoto tanku od firmy Academy. Pokud patříte mezi znalce, tak si stále myslíte, že jsem asi zešílel. A víte co? Já to na sobě pozoruji už dlouho. Máte pravdu! Ale já mám podobné stavebnice rád. Samozřejmě ne ty, kde nelícují zádné dva díly k sobě, takovou stavbu bych asi ukončil hned v počátku, ale tato stavebnice sicce hodně pokulhává za dnešním standardem, ale pracovat se s ní dá. I její symbolická cena kolem 300 Kč nazanačuje, že nepůjde o žádnou vyšperkovanou Tamiyu. Ale právě u těch nových Tamiyí se stavby vždy obávám. Ne že bych se bál stavebnice, bojím se sebe, především toho, že ji zničím. Tady jdou všechny obyavy stranou. V podstatě ani není co zničit. A proto jsem s vidinou týdne volna před sebou vytáhnul krabici, a když jsem zjistil, že obchod Válka má slevy

, bylo započetí stavby definitivně rozhodnuto. Dokoupím pouze nezbytně nutný set Tamiya 35185 a soustružené hlavně.

Nejednoho modeláře zhýčkaného superdetailními stavebnicemi firem Dragon a Tamiya by pravděpodobně tento obrázek na krabici téměř 40 let staré stavebnice odradil. Já mám alespoň pocit, že když to vyjde, budu mít ve sbírce model, do kterého jsem dal i vlastní úsilí. A když se to nepovede, tak co...

Zatím to celkem jde. Sice průzory na velitelské věžičce úplně nesedí, na střeše věže jsou na okrajích díry jako protitankové zákopy, a hlaveň je akorát tak pro představu, všechno funguje výborně...

Nasucho poskládané to nevypadá nejhůře, ale to nejhorší je stále v nedohlednu.

Napasovat boční dvířka do otvorů v dílech věže bylo trochu složitější, ale nakonec to nějak dopadlo. V zadní části věže bylo nutné tmelit. A tak přišel ke slovu tmel Plasto a ten nejhrubší smirkový papír, jaký jsem našel. Následná kontrola přetřením Surfacerem 1000 a přeleštění smirkem hrubosti 1000.

Jak jsem již psal, chci stroj 12. SS Tankové divize HJ, proto se něvyhnu tvorbě Zimmeritu. Nakonec vyhrála metoda Milliputu a šroubováčku. Postupoval jsem po menších částech. Milliputem jsem také nahradil veškeré sváry.

Nové sváry...

Zimmerit na čelním pancéři věže. Všimněte si soustružené hlavně kulometu MG-34.

Další pokrok. Zimmerit na štítu kanonu, slepená Rommelkiste a zkušební usazení protileteského kulometu MG-34.

Nová okapnička z plechu a madlo z drátu.

Peklo začíná! Výroba držáků Schürzenů a jejich samotná instalace na věž. Gott mit mir!

Potíže se dostavují hned při zkušebním přiložení plechů. Na první pohled je jasné, že jsou od věže daleko. Zeleně jsem naznačil přibližně správnou polohu.

Přední i zadní díly bylo nutno dost zkrátit, jednak proto, aby příliš nepřečnívaly a neodstávaly od věže, a také protože by se do mezery nevešla dvířka. Po zkrácení následovalo ztenčení plastových plechů.

A jo! Ono to trochu připomíná předlohu!!! Paráda.

Jedna dvířka nechám otevřená, snad se mi to nevymstí...

Doplnění hlav šroubů...

Kulomet firmy Tamiya a poklop vylepšený o systém uzavírání z plechu.

Soustružená hlaveň polské firmy RB Model. Dokonce má naznačený i vývrt.

Krom zdvižných háků snad hotovo.

Otevřená dvířka a systém zavírání.

Teď už to stačí snad jen slepit dokupy. Nějak...

Přibližně takto.

Na kulometu samotném budu ještě pracovat později.

Dnes je to tedy vše, volno se mi také krátí, takže kdy, a zda-li vůbec budu schopen v tomto projektu pokračovat netuším. Ale snad ano, je to takové rekreační patlání... Ale do malby figurek do diorámy se mi vůbec nechce. Ke každému tahu štětcem jsem se musel nutit, a to nechci...

Michal

30 prosince 2015

StuG III Ausf. B

Za poslední více než rok jsem dokončil pár modelů, které jsem ještě nepublikoval zde na blogu. Nyní bych vám chtěl ukázat ten novější. Jde o samohybné dělo Sturmgeschütz III Ausf B. Po tomto modelu jsem sáhnul ihned po návratu z nemocnice domů. Hledal jsem něco rychlého a nenáročného, něco co by mi mohlo vrátit chuť k lepení. Původně jsem plánoval vinětku s německými vojáky v Ardenách, poté figurku Německého vojáka s várnicí během zimy 1941/42, ale nakonec jsem si vybral to nejjednodušší, co jsem mohl. A o to mi šlo. Vytáhnul jsem tu nejmenší krabičku, a po krátkém váhání začal vyštípávat díly z rámečku. Jde o model v měřítku 1/100, takže je stavebnice co nejvíce zjednodušená. Nicméně úroveň detailů tohoto počinu ruské Zvezdy je velmi vysoká. Pravda, třeba vytěrák hlavně svými rozměry odpovídá spíše měřítku 1/72, ale neměl jsem chuť zabývat se tímto malým nedostatkem. StuG byl slepen asi za hodinu čistého času i s tmelením některých partií, což obstaral kyanoakrylát a debonder. Rozhodnul jsem se pro smytelnou zimní kamufláž nanesenou přes základní Panzergrau. Celou samohybku jsem potom zasadil na malou, ovšem výstižnou podložku znázorňující odtávající sníh kolem rozbahněné cesty.

Foto:

Panzergrau jsem si namíchal z akrylových barev Tamiya, smytelná kamufláž je tvořena silně zředěnou akrylovou barvou Tamiya XF-2 nanášenou štětcem. Přes ni jsem ještě napodobil šmouhy bílou barvou Vallejo, a ošoupaná místa vytvořil drybrushem pomocí šedého odstínu Vallejo. Odčeniny jsou malovány štětcem, opět pomocí barvy Vallejo.

Bláto na podložce i na vozidle je tvořeno směsí sádrokartonářské stěrky a hnědé akrylové barvy. Po vytvrdnutí této směsi jsem bláto dobarvil přípravkem Dark wash firmy MIG Productions. Sytost odstínu se odvíjí od počtu vrstev tmavého washe. Tak jsem vytvořil dojem postupně zasychajícího bláta na vozidle. Mokré bláto jsem ještě lehce přetřel přípravkem Wet effects od téže firmy.

Sníh tvoří směs akrylového resinu MIG Productions a jedlé sody. Tam, kde sníh odtává a prosvítá bláto jsem zapouštěl Dark wash, čímž vznikl právě efekt té nechutné břečky. Blátivé kaluže ve vyjetých kolejích a rýhách vznikly nanesením směsi lesklého akrylového laku Tamiya X-22 s pigmentem MIG Productions Dry Mud.

A na závěr fotografie pro porovnání velikosti.

Podle mého názoru má toto měřítko obrovský potenciál. Jednak proto, že stavebnice firmy Zvezda jsou kvalitní, snadno dostupné, a celkem levné, ale také z důvodu rychlosti stavby a povrchové úpravy, kde dostaneme za jeden víkend velmi pěkný model do vitrínky, a za víkend druhý můžeme mít i podložku. Dalším pozitivem se mi jeví rozměry modelu, které jsou velmi malé, můžeme tedy mít doma všechny svoje oblíbené tanky, a ještě zbyte místo na nějakou tu pětatřicítku. Krom toho můžeme na podložce velikosti vhodné pro jednu středně velkou pětatřicetinovou diorámu vytvořit výřez z bitvy u Kurska s větším množstvím tanků a ani nás to nepřivede do větší finanční krize... Zkrátka napadají mě pro tyto modely pouze klady, zápory by mohlo být zjednodušení některých partií, ovšem tento detail rád přehlédnu. Pro mě jde primárně o odpočinkové stavby...

Tedy závěrem chci konstatovat, že ačkoli jde původně o "hračky" určené pro Wargaming, jsou svými detaily na velmi vysoké úrovni, a troufám si tvrdit, že s trochou šikovnosti a fantazie je bezproblému možné vytvořit z nich soutěžní modely.

Michal Trlica

24 prosince 2015

Veselé Vánoce 2015

Zdravím přátelé a příznivci mého blogu! Pokud jste ještě nějací zbyli... Už se z toho stává trochu klišé, každý rok píšu téměř stejnou větu "Po roce přicházím opět se shrnutím všeho, co se událo, a také s přáním do roku nového." Pojďme se tedy na to podívat.

I letos přikládám fotografii našedho stromečku.

A nyní mi dovolte pár slov.

Po přečtení mého článku, který jsem publikoval 23.12. 2014 ve 22:45 jsem došel k závěru, že nemá cenu nějak více se rozepisovat. Moje situace je naprosto identická. Připadám si sám, ztracen a společností dostatečně nepochopen. Tedy omezím se jen na výčet těch lepších zážitků z roku 2015.

Začal bych asi dubnem, kdy jsem vytvořil takovou malou vinětku představující bojovníka Hitlerjugend během posledních dnů války. Tato figurka se setkala s různou kritikou, nicméně já jsem si po čase řekl, že není nejhorší, a kdybych ji dělal dnes, nic bych neměnil. Podle mě má jistou atmosféru... Dále chci zmínit takový zlomový okamžik, letoční ročník Plastic People of Tovačov. Jednu z mála soutěží, kterých jsem se zúčastnil. Už tenkrát jsem se zmínil, že nešlo ani tolik o soutěž samotnou, jako o setkání mě a dalších tří blogerů - modelářů/nadšenců do vojenské historie. Od té chvíle mám pár skutěčně žijících kamarádů, a díky jednomu z nich nový zájem, který tak trochu válcuje mou modelařinu a vše ostatní. Nemůžu se nazvat Reenactorem, ale takovým pseudoreenactorem snad ano. Krom toho, můj další koníček, muzikál Bídníci jen kvete. Během letních prázdnin se mi podařilo získat do sbírky 3CD komplet z pražské produkce, a brzy se snad sbírka uzavře doplněním nahrávky z divadla Na Vinohradech 1992. A v duchu Bídníků se nesla i letošní soutěž Panzershow, kde jsem získal ocenění za figuru Earla Carpentera v roli inspektora Javerta. Této ceny si nesmírně vážím. I můj nejsilnější zážitek roku se pojí s Bídníky. Loketské kulturní léto, kde jsem měl tu čest promluvit si s Janem Ježkem, který je pro mě českým Valjeanam číslo jedna, podepsal se mi, mám s ním fotografii, co víc si přát... Také jsem se setkal s dalšími členy obsazení, Lukášem Vlčkem, Jitkou Čvančarovou, Petrem Gazdíkem, Hanou Holišovou, Dušanem Vitázkem... Pozdní léto a podzim se nesly v duchu větších nesnází a návalů stresu. Na chvíli mě z toho vytrhnul Herr Topp, když mě navštívil (již podruhé) a ještě mi něco přivezl. Znovu ti tímto děkuju! Ovšem dva dny na to jsem již ležel v nemocnici po žlučníkovém záchvatu. Tady chci poděkovat několika kamarádům ze třídy, kterým nebyl můj stav lhostejný, a přišli mě navštivit. Kéž by byli i jiní takoví, jako vy! Týden jsem byl doma, a den válečných veteránů jsem neprožil ve stejnokroji ČS četnictva, nýbrž na JIP 2. interní kliniky s akutní pankreatitidou. Od té doby jsem na přísné dietě. Nazval bych to ztraceným mládím. Nejdřív jsem se užíral sám, a teď to ani jinak nejde. Nu, co už.

Do příštího roku mám ale několik plánů, které bych moc rád uskutečnil. Na poli modelů nic neplánuji, především dokončit diorámu Wenn die Soldaten... A také bych stvořil pár vinětek s ŘOPy, které mám doma. Ovšem k tomu, co chci uskutečnit. V dubnu se koná v Bratislavě premiéra první slovenské produkce muzikálu Bedári. Velmi rád bych viděl představení z této produkce, a ve slovenském jazyce. Dále bych se chtěl samozřejmě zúčastnit soutěže v Tovačově, kde se snad sejdeme zase všichni čtyři, a snad už ve svých uniformách. A během prázdnin bych se také rád zúčastnil rekonstrukce napadení hranic jednotkami Freikorpsu v roce 1938. A samozřejmě mezi tím vším bych rád úspěšně složil státní maturitní zkoušky a našel si další školu, kde doufám budu šťastný, protože tady, moc nevím, co si mám myslet.

Tímto vám všem přeji klidné a mírové prožití Vánoc, hodně zdraví a štěstí do nového roku, a raději jednoho pořádného, než tisíce špatných přátel.

Michal Trlica

29 listopadu 2015

Wenn die Soldaten... 8. část

Zdravím přátelé modeláři, po velmi dlouhé odmlce se opět vracím s kratším článkem. Dovolte mi ale nejprve vysvětlit mou dlouhou nečinnost.

Asi největším nepřítelem mé modelářské tvorby je v současnosti škola. Návrat domů kolem páté hodiny večerní... To už na modely nezbývá příliš času, ale hlavně nálady. Chuť k tomu, abych pracoval na diorámě mi poslední dobou chybí. A když nějakou najdu, udělám na tomto projektu jen nějakou drobnost. Dalším důvodem pozastavení prací na této diorámě byly dvě hospitalizace, které mě nedávno potkaly a další osobní potíže, které mi na veselí nepřidaly.

Ale podívejme se, co jsem vytvořil, dnes se budu zabývat tvorbou terénu:

Nejprve jsem vytvořil cestu vedoucí podél vyvýšeného bodu terénu, kde se nachází zahrada. Na základní vrstvu jsem nanesl další vrstvu sádrokartonářské stěrky, a po zavadnutí jsem do ní molitanem vytvořil strukturu prašné cesty. Následně jsem otiskl tank, a po vytvrdnutí provedl drobné opravy.

Pásy soporučuji otisknout do terénu ještě před povrchovou úpravou.

Zbytek terénu bude zatravněný, tedy volím jiný postup tvorby zeminy. Pastelkou jsem si vyznačil přístupovou cestu do zahrady, a párátky jsem vymezil díry pro kolíky k zapuštění plotu.

Kameny tvořící chodník v zahradě jsem si vyrobil z Milliputu...

...a strukturu doladil několika vrstvami Surfaceru 500.

Terén jsem následně potřel sádrokartonářskou stěrkou, posypal směsí nadrceného kočkolitu, prosáté zeminy, kořínků a jiných přírodních materiálů, a vše přetupoval molitanem. Chodník v zahrádce je ze sádrokartonářské stěrky a kamenů z Milliputu, záhon je vymezen cihlami firmy Plusmodel.

Nástřik zemitými odstíny akrylových barev Tamiya.

Následné vymalování kamenů a cihel barvami Vallejo.

Nyní přichází část pro Rady ptáka Votvíráka a Přemeta Prkennou Podlahu. Začínáme zahradničit. Pomocí vlákem Woodland Scenics jsem po nanesení washe na celý terén začal tvořit travní porost. Na fotografii je zatravněno zhruba 70 % terénu.

Zde zatravněno takových 95% terénu. Také jsem osadil keříky a strom. Všimněte si i červeně kvetoucích rostlin a nízkho plevele... Vše pro vytvoření květnové přírody venkova Francie.