In Deckung!

Před 70 lety zuřila v Berlíně poslední bitva druhé světové války na evropském bojišti. Na straně jedné stála Rudá armáda, která před sebou tlačila Němce od operace Kutuzov v polovině roku 1943. Na straně druhé stálo to, co Třetí říši ještě zbylo. Demoralizované jednotky Wehrmachtu, příslušníci SS, kteří snad ještě stále věřili v konečné vítězství, Volkssturm, tvořený každým, kdo dokázal udržet zbraň, a jednotkami Hitlerjugend, které byly buď stále ještě zfanatizované, nebo neměly z celé situace rozum. Nemyslím si, že většina z těchto mužů a chlapců ještě bojovala za Führera, nebo za Vaterland. Bojovali o přežití, a bojovali proto, že kdyby odřekli, viseli by na kandelábru s papírovou cedulí na krku.

Já jsem si řekl, že by nebylo špatné připomenout sedmdesáté výročí bitvy o Berlín malou vinětkou s příslušníkem Hitlerjugend připraveným k obraně Berlína s pancéřovou pěstí. Pro mně osobně jsou chlapci v černých uniformách s červenobílou páskou na rukávu a Panzerfaustem v rukou synonymem této poslední bitvy, která jen dokázala, že válka je schopná zneužít i malé děti.

Z korkové desky jsem vyřezal tvar zdi, která zůstala z domu po zuřivém bombardování a dělostřelecké palbě. Následně jsem korek potáhnul sádrokartonářskou stěrkou, a po vytvrdnutí jsem jehlou vyškrábal jednotlivé cihly. Pak jsem nanesl slabou vrstvu stěrky, čímž jsem vytvořil omítku. Z exteriérové strany hrubší, v interiéru jemnější. Z vnější strany jsem naznačil i průstřely.

---

Zde vidíte, že v interiéru je struktura omítky mnohem jemnější.

Zkusmé sestavení budoucí scény.

Suť tvoří cihly, kousky sádry, nejrůznější úlomky, a poprašek nastrouhaného černého suchého pastelu. Cihly jsem vtlačil ještě do nezatvrdlé vrstvy sádrokartonářské stěrky. Po jejím vytvrdnutí jsem doplnil další ciihly a poprašek pigmentu, a vše zakapal pipetou přípravkem firmy AK Interactive Fixer štěrku a písku.

To samé jsem provedl i před zdí.

Pohled shora.

Detailní pohled. Dlažební kostka je vymodelovaná z Milliputu, který mi zbyl po tmelení figurky.

Základní nástřik černou Tamiyou XF-1. Bohužel ne úplně dokonalý.

Nástřik podložky. Cihly jsem nejprve nastříkal oranžovočerveným odstínem smíchaným z Tamiyí.

Vzhled podložky po práci s pistolemi.

Jednotlivé cihly jsem pak odlišil pomoci malby štětcem barvami Vallejo v různých směsech a poměrech.

Rozbití jednolitosti cihel na zdi, není třeba se bát ani růžovějších odstínů. Zde wash vše sjednotí.

Vymalování spár mezi cihlami. Záležitost jednoho večera, pevné ruky a kvalitního štětce.

Detailní pohled.

Jako symbol konce jsem použil rozbitý obraz Adolfa Hitlera, jehož dny jsou již pomalu sečteny... Jde o výrobek firmy Plusmodel, rám jsem rozřezal žiletkovou pilkou, sklo jsem zhotovil z krycího sklíčka pro mikroskopování. Jedinou vadou je příliš čitelný rastr tisku... Tady bude muset nastoupit zasypání sutí. Odřeniny na rámu jsou namalované barvou Vallejo.

Vzhled podložky po patinovacích krocích. Zkusmo jsem usadil pušku Kar98k, abych mohl vytvarovat popruh.

Použité přípravky pro patinu. Jako první jsem nanesl na sutiny a cihly ve zdi Dark Wash firmy MIG productions, který jsem následně lehce stíral štětcem zvlhčeným v ředidle téže firmy. Druhým krokem bylo nanesení filtrů na zeď. Provedl jsem je naředěným tmavým washem. Následoval drybrush cihel barvou Revell 35, kterou jsem lehce drybrushoval i zeď. Maltu na cihlách jsem vytvořil směsí pigmentu P039 a lihu. Místy jsem po vyprchání lihu povrch malty tónoval tmavým washem. Následně jsem sutiny lehce zasypal pigmentem MIG productions P039 Industrial City Dirt. Chyběl mi však odstín cihlového prachu. Ze zoufalství jsem musel zakoupit patinátor Agama, který však funguje lépe, než jsem čekal. Nanesl jsem jej do okolí zdi, a rozlámaných cihel. Nakonec jsem oba pigmenty smíchal, a vše ještě jednou poprášil. Opět ale upozorňuji, že s citem! Po tomto kroku jsem povrch viněty zakapal Fixerem štěrku a písku AK Interactive. Na obrazu Adolfa Hitlera jsem k fixaci pigmentů použil ředidlo Tamiya X-20A, protože nezpůsobuje matný povrch, což by bylo na rozbitém skle nežádoucí.

Malbu figurky jsem zahájil trochu netradičně. Prací na Panzerfaustu 60.

Až po Panzerfaustu jsem maloval hlavu.

Malba dokončena.

Malba rukávové pásky Hitlerjugend... No, ten kříž mi trochu ujel.

Všechno sedlo na první pokus, to se mi už dlouho nestalo. Doplněním uměleckého podpisu je projekt dokončen.

Bližší pohled.

Na střenku nože jsem namaloval znak HJ.

Exponovaná místa na figuře jsem zaprášil pigmenty, stejně tak pušku.

Rozbitý obraz zničeného Vůdce, puška mladého bojovníka, a prázdné nábojnice všude kolem... To je obraz bitvy o Berlín.

Prázdné nábojnice jsou vyrobeny z vytaženého rámečku. Klasika...

Krom popisky jsem na podstavec umístil i znak Hitlerjugend. Uznávám, působí to trochu provokativně, ale jde o historický předmět. Přinejhorším to přelepím černým kolečkem.

Zde je pěkně čitelný drybrush na některých z cihel.

Všimněte si stop cihlového prachu na zdi.

Cedule informující o směru, kterým se nachází výdej munice. Ovšem také pod vrstvou suti. Sklad zbraní a munice je zřejmě prázdný, a tak i tato cedule ztratila smysl... Jako vše ostatní.

Chlapec ve svém úkrytu. Neřekl bych, že je starší než já... Ale jeho zbraň je stejně smrtící, jako ta kteréhokoli veterána východní fronty. Teď, tváří v tvář sovětskému tanku křičí na své kamarády: "In Deckung!"

Rusové zřejmě vůbec netuší, že za několik vteřin se jejich tank octne v plamenech. Krutá realita pouličního boje.

A na závěr pohled do tváře mladého bojovníka.

Jelikož jsem dostal od kolegů radu, abych figurku více zaprášil, tak jsem to zkusil. Tohle už je konečná podoba.

A nyní pár slov závěrem. Na vinětě jsem i přes její velmi malé rozměry pracoval téměř měsíc. Je to neuvěřitelné... Opět vím o mnoha chybách, kterých jsem se dopustil, a o nedostatcích, které stále vidím. Ale když se na tento malý projekt dívám jako na celek, svou původní představu jsem splnil, a o to mi šlo. Tvorba suti mě velmi bavila, musím říct, že od dob diorámy Stalingrad jsem pobral hodně modelářských mouder a zkušeností, takže jsem se posunul o hodně dál. Velmi mě potěšilo, že vše šlo dobře, žádné potíže ani při tvorbě podložky, ani s figurkou, jediným zádrhelem bylo sehnání pigmentu, ale nakonec to vyřešil patinátor od Agamy, který mě také příjemně překvapil.

Michal

David gegen Goliath

Opět zde vítám všechny příznivce modelaření, případně mého blogu.

Jak jste si již jistě všimli, mé hlavní zaměření jsou diorámy, ale občas se odchýlím i k jiným kategoriím, jako jsou například ponorky, velmi z řídka i letadla. Figury 1:6 jsou kategorie sama pro sebe. Ale zpět k věci. Práce na diorámě Wenn die Soldaten nejsou ještě ani v polovině, a já začínám další soutěžní sezónu. Bohužel, bez diorámy, kterou bych mohl vystavit. A tak jsem během nemoci prohledal kitník, ano, to, co připomíná menší modelářskou prodejnu, a našel tvrdou kartonovou krabičku, kterou jsem získal spolu s medailí jako ocenění na loňské plastikové zimě. Její obsah tvořil jeden sádrový odlitek, a tři polyuretanové díly. Ano, tušíte správně. Šlo o model opevnění. Konkrétně o sovětské palebné postavení s věží tanku KV-1. Dlouho jsem nepřemýšlel, a rovnou jsem se vrhnul na odstraňování nálitku z tankové věže. Zvláštností celého tohoto projektu je jeho měřítko. Tentokrát jsem měl v rukou něco malinko menšího, model ve dvaasedmdesátině. Na tomto měřítku jsem začínal, takže jsem se vlastně vracel do dětství. Ovšem s mnohem vybavenější dílnou, a nesrovnatelně větší zásobou zkušeností. Začal čtrnáctidenní boj mezi mnou, sádrovým odlitkem, třemi resinovými díly, a jednou figurkou. Má vize byla jasná, ovšem jak se to vyvrbí, to bylo tam, kdesi ve hvězdách.

Nyní se podívejme na několik fotografií, které jsem pořídil...

Zde je již vše zkusmo osazeno. Věž je začištěná a slepená. Největší prací na dílu věže bylo již zmiňované odstranění nálitku, a také začištění krupice, která se nacházela na spodní části štítu kanonu. Z měděného drátku jsem také vytvořil nová madla.

---

Figurka německého vojáka je ze sady Revell. Tyto figurky jsou lisované z téměř nezačistitelného a neopracovatelného materiálu, ale jelikož jich mám ze svých modelářských začátků tři krabičky, a také proto, že tahle dioráma je vlastně taková z nouze ctnost, nebál jsem se ji použít. Jedinou úpravou byla výměna STG 44 za starší samopal MP40.

V tomto projektu toho nebylo moc k sestavování, takže jeho převážnou část tvořily chvíle se stříikací pistolí. Barvení jsem začal tankovou věží. Zelenou 4BO, pokud se to tak dá nazvat, jsem si namíchal již dříve, když jsem lepil T-34/76 do diorámy Stalingrad. Pokud se dobře pamatuji, jde o směs Tamiyí XF-5 a XF-59. Tímto odstínem jsem nastříkal celou věž. Následně jsem přidal pár kapek matné žluté XF-3, a vzniklý zesvětlený odstín vydatně naředil originálním ředidlem Tamiya X-20A. Zhruba v polovině výšky věže jsem vytvořil difúzní přechod mezi oběma odstíny. Čím více jsem se blížil ke stropu věže, tím více vrstev jsem na povrch nastříkal. Hotový modulovaný povrch jsem zafixoval vrstvou pololesklého laku Tamiya X-35.

Po dokonalém proschnutí nástřiku jsem nanesl tři vrstvy filtrů namíchaných z barvy Revell 65 a ředidla Thinner for washes od MIG productions. Povrch po modulaci se tak sjednotil, a působil méně křiklavě.

Chipping barvami Vallejo. Nejprve jsem maloval odřeniny, které neprošly až na kov, ty vznikly smícháním odstínů Vallejo 891 a 952. Většinu takovýchto oděrek jsem vyplnil odstínem Vallejo 304 z řady Panzer Aces.

Pohled na odřenou věž z druhé strany. Jelikož jde o statický objekt, je nemyslitenlé malovat dlouhé táhlé odřeniny, které se využívají u vozidel ke znázornění opotřebení kamufláže při pohybu vozidla. Proto jsem oloupnutí barvy soustředil především na hrany, kde odření způsobuje pohyb obsluhy, a také na boky, kde mohlo opotřebení vzniknout od odražených projektilů z ručních zbraní.

Tady už se ze stavby začínal stávat závod s časem. Pantehs Cup se blížil, a dioráma nikde. Přestal jsem tedy fotit krok za krokem, a vrhnul se do stavby po hlavě. Nejprve jsem sádrový odlitek olemoval balsou tloušťky 1,5 mm, sádrokartonářskou stěrkou jsem naznačil terén i na hranách balsy, tu jsem pak natřel černou barvou, a vymaskoval páskou. Následně jsem nanesl statickou trávu, a pro oživení zbytek drnů, které jsem měl po ruce. Následovala několikahodinová seance se stříkací pistolí. Všechny plochy jsem se snažil barevně rozbít, jak betonový bunkr, tak trávu, i prosvítající hlínu. Pancéřový plát pod věží jsem nastříkal odlišným odstínem, než věž, aby vše nepůsobilo jako jeden kus. Odřeniny na něm jsou tvořené úplně stejně, jako na věži KV-1. Po proschnutí jsem nanesl washe. Na pancéřový plát Dark Wash MIG productions, který jsem použil i na vybrané části terénu a kameny. Z olejové barvy Umbra pálená a kobaltového sikativu jsem namíchal wash, který jsem aplikoval na hlínu, a pařez v levém rohu. Kolem bunkru jsem také nepravidělně nanesl přípravek Earth Effects od AK Interactive. Po vyschnutí washů jsem pokračoval technikou suchého štětce za použití olejové barvy Neapolská žluť světlá. Soustředil jsem se na kamení, terén, hlínu, a pařez. Pro další oživení louky jsem přidal několik růžově kvetoucích rostlin z produkce firmy Polák. Stále se mi však na louce něco nelíbilo. V prostoru palebných postavení byly šitoké průseky, takže stromy nepřicházejí v úvahu. Na drobné keře nemám v tomto měřítku materiál... Co s tím?

Vzhled louky jsem zatím neřešil, a zkušebně jsem usadil věž, kterou jsem ještě opatřil fadingem, washem a nakonec stečeninami vytvořemými přípravkem Rainmarks z produkce firmy MIG productions.

Jiný pohled. Omlouvám se za pořizování fotografií na stole, s pozadím barev a jiných nástrojů, ale opravdu jsem spěchal.

Dioráma se obvykle skládá ze tří součástí. Podložky, respektive terénu, nějaké techniky (v tomto případě tankové věže), a figurek. První dvě součásti jsem již popsal, zbývá tedy figurka. Jak již bylo napsáno, jde o výrobek firmy Revell. Jedinou úpravou byla výměna zbraně. Odstranění rovin po dělení polovin formy je na tomto materiálu téměř nemožné, protože při pokusu o seškrábnutí se vytvoří otřepy a trhance, jak je tomu na nohou figurky. Pokud se rozhodneme pro seříznutí nedokonalostí, musíme být opravdu opatrní, snado se stane, že zajedeme moc. A tak jsem tedy začistil vše, co bylo v mých silách. Ano, dokonelé to není ani z daleka. Malbu jsem provedl naprosto identicky jako u figurek 1:35. Nástřik matnou černou Tamiyou, a pak práce se štětcem a barvami Vallejo. Začal jsem klasicky hlavou. Základní odstín je tvořen barvou Vallejo 955, stínování obstarala směs základu s odstínem 871, světla jsem naznačil směsí základu se světlou pletí 928. Celé to vypadalo nějak podivně, tak jsem ještě zvýraznil potlačená místa washem z odstínu 984.Nyní hlava vypadala o poznání lépe. Oči jsem maloval odstíny 928 a 950. Dále jsem vybarvil vlasy, doplnil podbradník helmy, samotnou hemu, a mohl jsem se pustit do límce polní blůzy. Jelikož půjde o příslušníka Waffen SS, namaloval jsem černé límcové výložky, přičemž na pravou jsem namaloval něco jako runy SS a na levou jednu hodnostní pyramidku pro hodnost SS-Unterscharführer. Což mi teď připomělo, zapoměl jsem namalovat trézu, která byla pro poddůstojníky typická. Vidíte, zase zbytečná chyba.

Základní malba před stínováním. Zatím jsem použil jen barvy Vallejo.

Pohled na figurku zezadu. Jsem zastáncem teorie, že čím menší měřítko, tím větší by měl být kontrast. Tím pádem jsem některé barevné přechody oddělil černou linkou.

Jelikož jsem byl jedím kolegou během stavby nařčen, že záměrně ničím figurky v měřítku 1:35, přikládám fotografii figurky se zápalkou. Ano, opravdu je to 1:72. I když se bojím, že mé pětatřicetiny budou taky takhle strašně vypadat.

A hotovo. Jednotvárnost a plochost louky jsem nakonec vyřešil přidáním několika větví a jiného přírodního materiálu, který scénu příjemně oživil.

Věž tanku KV-1. Očouzení hlavně je vytvořené zaprášením nastrouhaným černým pastelem.

Usazená figurka po stínování oleji a zaprášení pigmenty. Helma měla dost neurčitý tvar, proto jsem ji opatřil vrstvou rozetřené hlíny.

K samopalu jsem doplnil popruh z cigaretového papírku. Mějme na paměti, že čím bude jemnější, tím víc realisticky bude vypadat.

Celkový pohled na scénu.

Pařez pro oživení scény.

Jak jsem již uvedl, tento projekt vznikl vlastně kvůli soutěžím, abych se mohl i letos prezentovat v kategorii Diorámy. Jak moc se povedl, či nepovedl, to nyní zhodnotíte vy. Třetí místo na Panthers Cupu značí, že tak zlé to asi nebude. Já si myslím, že na první projekt v měřítku 1:72 po několika letech to není tak zlé, a i když mě bavil, vrátím se nyní zase k něčemu trochu většímu. Přecijen, nemám dost materiálu k tomu, abych se tomuto měřítku mohl věnovat více. Ale jistě se k němu opět někdy vrátím, mám tu totiž několik stavebnic, které by si také zasloužily místo ve vitríně.

Michal Trlica

Panthers Cup 2015

I letos jsem se zúčastnil soutěže Panthers Cup, pořádané proseckými panthery. Krom vyhlášení výsledků na dvoře se ve všem akce shodovala s předchozími ročníky. Soutěžil jsem ve třech kategoriích, a nakonec si odnesl i nějaké to ocenění. V zápalu nakupování jsem téměř zapoměl na focení modelů, takže jsem v posledních minutách proběhl prostor s foťákem, a několik snímků pořídil.

Earl při své premiéře na Proseku. Z mé tvorby bylo také v kategorii C6 možno vidět Jaena Valjeana a plukovníka von Stauffenberga. Potěšila mě také busta Hamleta, krom mých Bídníků tedy byla v této kategorii i jiná klasická postava.

---

Krásný čtvrtkový Tiger.

Vlevo má dioráma v měřítku 1:72. Zde dosud nebyla k vidění, ale pokusím se to brzy napravit.

A nakonec ocenění, která se mi podařilo získat. Druhé místo za figurku Clause von Stauffenberga, a třetí místo za diorámu David gegen Goliath.

A nyní mi dovolte několik slov závěrem. Jako každý rok jsem si tuto akci užil. Řekl bych, že klubová výstava KPM Prosek Panthers byla letos menší, než obvykle, například pan Aleš Chmelař vystavoval jen několik figurek. Ale i tak bylo k vidění mnoho krásných modelů. Malinko mě zamrzelo, když jsem od někoho zaslechl, jak o Earlovi řekl: "To je jak nějaká hračka!", avšak já jsem si zamumlal jen "You fall in flame!" Během cesty domů jsem si svého Earla prohlížel, a přemýšlel při tom. Modelařina je v podstatě jediná věc, která mi trochu jde. Muzikálový herec ze mně nebude, holku sbalit taky nedokážu, takže je na čase vysochat dalšího Bídníka 1:6. Vážně uvažuju o panu Janu Ježkovi, ale nemám boty, což je problém. Ale včera v autě mě napadla ještě větší šílenost. Proč se nepustit do výroby mé milované Samanthy Barks v roli Eponiny? Jako 54mm figurka se více méně povedla, tak proč to nezkusit ve větším?! Je pravda, že s holkama to moc neumím, takže mi z toho možná vzejde Philip Quast, ale když to nezkusím, tak to nezjistím. Ať se mi kolegové posmívají jak chtějí, a říkají, že si hraju s panenkami, pokusím se sebrat ještě nějaké to odhodlání, a uvidím.

Tímto tedy děkuji všem členům KPM Prosek Panthers za ocenění a příjemně prožitou sobotu, a těším se opět příští rok.

Michal Trlica