16 srpna 2012

U Boot VIIC-U96 (Das Boot) 1/700

Jak jste si již jistě všimli jsem velký fanda do U Bootwaffe, nejvíce však do lodí typu VII.
Ještě před prázdninami jsem si za 89,90 Kč koupil U Boot typ VIIC v měřítku 1/700 od firmy HobbyBoss. Ještě před zakoupením stavebnice jsem měl jasno v tom že z této ponorky udělám legendární U96. Co je na U96 tak zvláštního? Její 7 plavbu s ní absolvoval i Lothar-Gunther Buchheim, jako válečný dopisovatel a ze zkušeností co posbíral na její palubě vznikl celosvětově známý román Das Boot. Ten byl roku 1973 poprvé vydán v Německu a rychle přeložen do všech světových jazyků. V roce 1981 z něj čerpal námět režisér Wolfgang Petersen pro svůj VYNIKAJÍCÍ stejnojmenný film: Das Boot (Ponorka). Natáčení trvalo dva a půl roku a film stál 32 milionů marek (24 milionů eur). Co jsem našel na Wikipedii tak existují tyto verze: Kinoverze-143 minut, TV série-282 minut, nesestříhaná verze-300 minut (myslím že nejlepší) a The Director´s Cut-208 minut (jediná verze s českým dabingem, ten se ale stejně moc nepovedl). Film prý měli původně natočit Američané, ale naštěstí byli Němci rychlejší. Kdyby totiž natočili Ponorku Američani, vznikl by jen další Hollywoodský film jako v Rukou nepřítele, nebo tak něco. Wolfgang Petersen vybral i skvělé herce: Jürgen Prochnow, Klaus Wennemann, Herbert Grönemeyer, Martin Semmelrogge, ale taky dal možnost ukázat se i těm mladým, kteří se v Ponorce proslavili jako třeba Oliver Stritzel.
Klaus Wennemann (Leitender Ingenieur), Jürgen Prochnow (KaLeu Heinrich-Lehmann Willenbrock) a Herbert Grönemeyer (Leutnant zur See Werner-ve skutečnosti L.-G. Buchheim)

Děj filmu dlouze vypisovat nebudu, od toho je tu YouTube ne?
Prosím dejte like, nějací tupci mi kazí statistiky :-( .
Ale teď už k modelu. Je do docela mrňousek, takže aby byly dobře vidět detaily jsou fotky v HQ. Znamená to že se budou načítat delši dobu.
Filmová U 96 právě míří na hlídku do severního Atlantiku.
A takhle se vrací do LaRochelle. Jako plovoucí vrak.
Detail přední části můstku, poškozené leteckou pumou při pokusu dostat se skrz Gibraltarskou úžinu. Výbuch připravil ponorku i o palubní dělo ráže 88 mm.
A tohle je fotka skutečné U96, při návratu do St.Nazaire.
Podle filmové ponorky měla skutečná U96 mečouna namalovaného více vpředu. Později byl mezy mečouny domalován "zuřící býk" na počest ponorky U47. Skutečná U96 přežila narozdíl od filmové téměř celou válku. Byla zničena americkou leteckou hlídkou v doku ve Wilhelmshavenu 30.3.1945. Její velitel přežil válku a zemřel v roce 1986. Při natáčení Ponorky pomáhal hercům, a radil jim co a jak mají dělat.
Model sestavíme asi ze šesti dílů. Na výběr máme ze dvou variant můstku (časná a pozdní). Já jsem navíc odstranil zábradlí kolem palubního děla a nahradil ho novým, naohýbaným z drátku. Udělal jsem však pouze jedno, protože výbuch odnesl dělo, jedno zábradlí a prohnul můstek dovnitř. Navíc zničil oba periskopy a spoustu dalšího vybavení ponorky poškodil.
Voda je z navzduchuschnoucí hmoty. Taky jsem musel od nuly zhotovit přeřezávač sítí z drátku a zbytku staré žiletkové pilky.
Zábradlíčko (má asi 8 milimetů na délku).
Přeřezávač sítí. Při stavbě jsem ho asi 10krát zničil. JEN PRO SILNÉ NERVY!!!
Konečně připraveno k nástřiku.
Všimněte si dvou lanek vedoucích od zadní části můstku až na záď.
A HOTOVO! Ale jen pokud děláme scénu nočního útoku na konvoj.

Před nástřikem kamufláže musíme podložku dokonale vymaskovat.
...po nástřiku světlé šedé můžeme zase odmaskovat.
Použité barvy. Základní šedá na boky trupu a můstek se směs Tamiye XF-63 a XF-2. Paluba je namalovaná Revellkou 77 Staubgrau a nádrže jsou namalovány směsí Revellek 77+8.
Mečoun je namalován štětcem barvami Revell 5 a 8.
Vzhled lodě před patinou.
Patinoval jsem přípravky MIG productions. Tmavý wash na palubu a nádrže, světlý na trup a můstek. Rez jsem natřel na celé plavidlo, a lehce rozmyl ředidlem.
A takový je výsledek. Před patinou je nutné přestříkat model akrylovým lakem, jinak washe rožežerou syntetycké barvy!!!
Vodu jsem vybarvil směsi Tamiyí XF-50+XF-8. V měřítku 1/700 si můžeme dovolit že voda není průsvitná. Ještě před natřením vody jsem černým pigmentem ožehl přední palubu a můstek. Místa kde hořelo.
Drybrush Revellkou 5 naznačuje vrcholky vln.
Nakonec jsem hladinu zalakoval lesklým lakem Revell 1. Obvykle používám Tamiyu, ale u nás v MPM už ho asi 3 měsíce nemají. Prodavač je velmi ochotný, říkal že není v MPM v celé ČR.
Po dolepení popisky jemodel kompletně hotov. Pro neněmčináře tam stojí: PONORKA (logo filmu) NÁVRAT, pod čarou je napsáno U96, a na pravé straně popisky znak U96. Smějící se mečoun. Popisku jsem nalepil mírně nahlou, to naznačuje že v ponorce je všchno nahnuté a pokroucené.
Jako opravdová. Co myslíte vy?

Prohnutí můstku po výbuchu jsem napodobil vybroušením smirkovým papírem.
Kniha, původní nesestříhaná verze filmu na DVD, verze The Director´s Cut na DVD a model U96 v měřítku 1/700.
A tady je. Na Panzershow 2012 jsem s ní vyhrál 1. místo, ale to už stejně víte.
Porovnání s 10Reichspfennig.
Ještě přidám video z fotek.
Tak co, jak se Vám moje maličká U96 líbí. Prosím pište své názory.
Michal

06 července 2012

PANZERSHOW 2012

Druhý ročník asi nejlepší akce které jsem se zatím účastnil se odehrál v sobotu 30.6. 2012. Nejprve jsem si nebyl zcela jist, zda se soutěže zúčastním, neboť na tento den byl naplánován rozlučkový večírek naší třídy a ačkoli jsem s nimi prožil více než 9 let svého života nemohl jsem tam chybět... Nakonec vše dopadlo nejlépe jak to jen dopadnout mohlo. Stihl jsem obojí.
Ale teď už fotečky:
Dokonalá busta německého vojáka od Stalingradu od pana M. Kubáňě.

Celá jeho výstavka.




















Moje zastoupení...
...a moje ponorka. Kdo viděl Petersenovo veledílo DAS BOOT určitě ví oč jde.
A teď to nejdůležitější. Do Návsí jsem jel se třemi modely, ale zpátky jsem vezl čtyři ceny. Takže za ty dva roky už mi na zdi visí 5 železných křížů.
A speciální cena od KPM TATRANSKÍ ORLI POPRAD za diorámu Ale které jsou ty originály ?. Asi jsou fanoušky Haló, haló!
A ceny z kategorií:
Ale které jsou ty originály ?2. místo
Lt. Ronald Speirs2. místo
U-Boot VIIC (U96)-Das Boot
1. místo

Michal

18 června 2012

18.6.1942...Smrt sedmi statečných

Tento článek je věnován památce statečným československým výsadkářům, kteří ukázali světu, že Češi nesouhlasí a nekolaborují s nacistickým režimem. Jak napovídá nadpis článku, 18. června 1942, tedy přesně před 70 lety, našlo sedm statečných výsadkářů smrt v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Byli jimi tito hrdinové:
Adolf Opálka, který velel obraně kostela.

Jozef Gabčík
Jan Kubiš (společně s Gabčíkem spáchal atentát na Reinharda Heydricha).
Josef Valčík (právě on se poprvé zmínil o Gabčíkovi a Kubišovi jako o dvojčatech).
Josef Bublík
Jan Hrubý
Jaroslav Švarc

Dnes, 27. května v 10 hodin 30 minut byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora a generála policie SS Obergruppenfuehrera Reinarda Heydricha...na dopadení pachatelů atentátu je vypsána odměna 10 000 000 Korun.

To se neslo z rozhlasů a bylo nalepeno na plakátech úplně všude. Hrdinové odboje však skrývali parašutisty i přes skutečnost že budou-li prozrazeni, němci je okamžitě popraví i s celou rodinou. Nedali se zastrašit, avšak jeden zrádce se přece jen našel. Byl jím Karel Čurda ze skupiny Out Distance, které velel Adolf Opálka. Čurda však tu kouzelnou hromadu peněz nechtěl, když se skrýval u své rodiny, zjistil že nacisté jsou krvelačné zrůdy a jsou schopni postřílet celou rodinu. Ve snaze zabránit smrti těchto nevinných lidí šel na gestapo, udal sebe, všechny ostatní a pokusil se otrávit. To se mu bohužel nepovedlo a gestapo ho donutilo prozradit všechno co věděl i to co nevěděl (kde se parašutisté skrývají, kolik jich je, kdo jsou...).
Karel Čurda
Ve 4:10 tedy příslušníci Waffen SS a Gestapa začali obkličovat kostel ve kterém výsadkáři čekali na příjezd jejich kolegů s pohřebním vozem, ve kterém měli být všichni odvezeni jako živé mrtvoly. Nepovedlo se. Tou dobou měli v kostele hlídku Adolf Opálka, Jan Kubiš a Josef Bublík. Jakmile se SSáci pokusili vejít do kostela, zahájili jeho obránci palbu a dokázali je držet daleko od sebe celé DVĚ hodiny jen s pistolemi. Poté němci přišli s nápadem: granáty.
Jan Kubiš zemřel v německém lazaretu na vykrvácení v důsledku zásahu granátem. Opálka s Bublíkem se posledním nábojem co jim zůstal zastřelili. Horní patro tedy bylo v rukou němců, ale zatím nebyl splněn jejich úkol. Zatím nedostali ani jednoho živého. Ještě mají čtyři možnosti: Gabčíka, Valčíka, Hrubého a Švarce, kteří se skrývají v kryptě. Nejprve se němci pokusili vykouřit je pomocí slzného plynu, ale obránci kostela útočníkům všechny granáty zase vrátili. Pak němci přivedli Čurdu a ten začal: Kluci, prosimvás vzdejtese, nic se Vám nestane, jako mně. NIKDYYYY!!! Esesáci tedy přitvrdili: zavolali české hasiče, a začali pokus číslo tři: vyplavíme ty krysy ven. Naši však přistavili pod okno žebřík, a pokusili se hadice s vodou vystrčit ven. Neúspěšně. Stupidním pokusem bylo spouštění vojáků do krypty přes úzký průcod v podlaze kostela. Byl však tak úzký že každý, kdo tam chtěl vlézt musel napřed prostrčit nohy, potom ruce a až pak hlavu. Gabčík takhle zabil, nebo zranil asi tři Němce a potom byl pokus odvolán. Když už výsadkářům sahala voda po kolena přinesli SSáci tlampač, postavili jej k oknu krypty a strašnou češtinou začaly zoufale volat: VZDEJTE SE! VZDEJTE SE! NIC SE VÁM NESTANE! VZDEJTE SE! Naši však odpověděli jasně: NIKDY! Tak to Němci zkusili znova: VZDEJTE SE! NIC SE VÁM NESTANE! Tentokrát však znela oodpověď jinak: BUM BUM BUM BUM. Němci tedy nedostali nikoho z našich hrdinů živého. Nechtěli ohrozit další lidi ze svého okolí, ačkoli už bylo stejně pozdě a raději si sami vzali život.
Zde v kryptě našli naši poslední 4 hrdinové smrt.
Tuto díru se pokusili vykopat pro útěk stokou.
Pamětní deska u okna do krypty na Resslově ulici.

Když vidím statistiky této malé-velké bitvy 2. světové války, jsem až udiven, jak vůbec mohlo sedm mužů pouze s pistolemi celé dvě hodiny čelit 800 Němcům, kteří byli ozbrojení až po zuby.

A proto tyto muže, často ještě chlapce beru jako obrovské hrdiny. Myslím že málokdo by dokázal něco takového jako oni, postavit se Říši, zničit jejího třetího nejmocnějšího muže a pak hrdinsky zemřít. Sáhněme si do svědomí a upřímně si odpovězme Dokázali by jsme to taky? Já asi ne.
Michal Trlica
18.6.2012
Památce našim hrdinům

13 června 2012

Ale které jsou ty originály? 14.díl

Já vím, je to už moc dlouho co jsem nic nenapsal a nebudu se nijak obhajovat. Prostě se mi nechtělo. Ale teď jsem se rozhodl s tím něco udělat. Dnešní článek bude snad tím nejkratším co jsem kdy napsal, ale víc už jsem nemohl vyfotit. Prostě jsem se nedostal s foťákem všude. Figurka o které píšu nemá v seriálu téměř žádný význam, ale v diorámatu má svoji roli. Jedná se totiž o příslušníka Feldgendarmerie (vojenské policie) který kontroluje doklady německému vojákovi v kavárně. Ale už foto:
Vybral jsem figurku z této sady Tamiya. Je to ten pravý horní němec. Pouze jsem vyměnil hlavy.


Karabinka z měděného drátku už je samozřejmostí.

Polní lahev staršího vzozu jsem vybral abych zdůraznil že dioráma se odehrává v první polovině války, a na okupovaném teritoriu, kde vojáci nepotřebují nejmodernější výbavu.
Další samozřejmostí je závěsník pochvy bajonetu z plíšku.
Fotografie nášivky Feldgendarmerie pro poddůstojníky a mužstvo. Oficíři nosili stříbrnou místo oranžové.
Omlouvám se že jsem nefotil postum malby ale je to furt dokola. A navíc jsem neměl baterky do foťáku.
Takže foto hotové figurky:
Vojenskou knížku (Soldbuch) jsem si stáhnul v měřítku 1/6 z internetu ze stránek pro Action Figures a v MO Word zmenšil a vytisknul. Udělal jsem si jich asi 20.
Jiný pohled.
Fotka obličeje. Bohužel jinak než přes výlohu to nešlo.
Tak doufám že se Vám to líbilo.
Prosím komentujte!!!
Michal