...ak ste už Bedárov videli a máte ich radi, príďte si ich vychutnať ešte raz – naplno, vedome, naposledy.
Každé predstavenie má teraz inú váhu.
Viac emócií. Viac vďaky. Viac života.
Divadlo Nová Scéna
Vážení čtenáři, dnešní článek bude zcela mimo hlavní zaměření mého modelářského a vojenskohistorického blogu. I když na druhou stranu někteří dlouholetí návštevníci mých stránek si možná ještě vzpomenou, jak jsem před mnoha lety Bídníky coby knihu Victora Huga a samozřejmě i jako muzikál jenž na svět přivedli Claude-Michele Schönberg a Alain Boublil pojednával v několika článcích, zvláště pak ve spojení s tvorbou tří figurek v měřítku 1:35 a dokonce jedné figurky v měřítku 1:6. Ty časy jsou dávno pryč, ovšem prakticky ze všech mých příspěvků zde je stále více či méně patrné, že ve mě i po těch letos již dvanácti letech Bídníci stále žijí. A myslím, že i navždy budou. Můj zápal a nejrůznější ambice už nejsou tak žhavé, jako kdysi, ovšem ta jiskra ve mě stále je. A když přijde správný čas, rozhoří se naplno.
Za těch dvanáct let jsem muzikál na živo v divadle viděl zatím jen pětkrát, což jak se může zdát, není mnoho, ale v našich končinách není zase až tak snadné narazit na kvalitní inscenaci. Ostatně získat licenci není jen tak a proto vznikají docela dlouhá období kdy Bídníky prostě žádné divadlo u nás nebo v blízkém zahraničí neuvádí. Za tu dobu mám samozřejmě několik bídnických zážitků, které převyšují ostatní. Sem patří například mé první představení, jenž jsem viděl v Městském divadle Brno s Janem Ježkem v hlavní roli, festival Loketské kulturní léto, kde jsem se osobně setkal prakticky s celým obsazením zde uvedené koncertní verze a pak zážitek z Bratislavy 31. 5. 2025 o němž jsem prostě musel napsat. A když už byl ten zápis na světě, přišlo mi líto se o tenhle můj obrovský zážitek nepodělit.
Uznávám, že to bude sice spíše pro velmi omezenou skupinu mých čtenářů, ale třeba sem zavítá i někdo nový...
Tak jako tak, je to blog především můj a také o mně. A Bídníci ke mně prostě patří.
