PanthersCup 2024

Uteklo to zase neuvěřitelně rychle a přišla část roku, kdy se blíží PanthersCup, jedna ze soutěží jíž se snažím pravidelně účastnit a kterou mám opravdu rád. Letos jsem byl poměrně dlouho v nejistotě zda se XIII. ročník akce na Proseku vůbec odehraje, protože zatímco ostatní akce bývají ohlášeny minimálně půl roku dopředu, o letošním PanthersCupu se začalo objevovat info jen něco málo měsíc dopředu. Poprvé jsem se setkal s novým systémem přihlašování na soutěže přes web ipms.cz, který je skutečně propracovaný, což jsem dokázal plně ocenit až když jsem pochopil jak to celé vlastně funguje. Po přihlášení ještě zbývalo dořešit, jak a s kým tam letos pojedu. Tata byl celkem jasný, ten se těšil už od Vánoc, otázkou zůstávala účast mamy se ségrou a to doslova do posledních hodin před akcí. Nakonec se ale opakoval scénář předchozího ročníku obsahující rodinný minivýlet do Prahy a tak jsme v sobotu 23. 3. 2024 vyrazili v plném počtu.

Objekt lehkého opevnění vz 37 doplněný o dvě figurky vojáků z produkce Retro benzínek nebo některého přebalu. Tohle je poprvé, co jsem ne viděl namalované.

Vyjížděli jsme něco málo po šesté a na Proseku byli kolem deváté. Registrace, respektive vyzvednutí lístků k modelům a platba startovného proběhla bez nejmenších zádrhelů a já si to mohl s bednou se svými dvěma modely namířit do výstavního prostoru. Tam mě okamžitě překvapila nezvykle měkká podlaha seskládaná z pěnových dílců. Jít po tomto povrchu s krabicí s hotovými modely byl zprvu docela šokující zážitek. Ale je to jen o zvyku... Svá díla se mi podařilo rozmístit na stoly rychle, obě mé kategorie byly prakticky hned vedle sebe a měl jsem pouze dva kousky. Fiat Topolino od Bronca 1:35 a zde stále nepublikovanou vinětu "Nad vesnicí" s 3D tištěným strážmistrem četnictva od Retro benzínek. Dlouho jsem váhal, zda četníka přihlásit jako figurku nebo jako vinětu, nakonec mi ale vhodnější přisla možnost druhá, neboť se domnívám že nejde jen o figurku, nýbrž o takový malý příběh. I když jen s jednou figurkou a žádným extra výrazným dějem. Prostě strážmistr na obchůzce u kapličky na vesnicí shlížející dolů na svůj obvod. Modelů zde zatím nebylo nijak moc, už teď ale začínalo být jasné že to bude velké a stejně tak velká bude konkurence. Již dopředu jsem přemýšlel jak to letos dopadne a zda budu mít šanci alespoň nějak se umístit. Jakákoli cena mi vždycky udělá radost, protože znamená, že jsem svým dílem dokázal zaujmout a že má i určitou kvalitu provedení. A stejně jako vždy, při pohledu na velké množství opravdu skvěle zpracovaných děl... Nemohlo být nic jasné až do vyhlášení výsledků. 

Po vzoru předchozího roku jsem rovnou obešel prodejce a investoval první menší částky. Nejprve u Kit bazaru, kde mě čekala objednaná četnická Avia B-534 4. série od Eduardu 1:144 a pak jsem si také koupil knihu Tiger v bahně již nenapsal nikdo jiný než Otto Carius, jehož Tiger 1:35 i figurku 1:16 od Takomu jsem před pár dny také koupil. Zastavení proběhlo i na stánku Plastic planet, vybral bych si, ale... Možná později.

Pak vedly mé kroky směrem k východu abych se setkal se zbytkem výpravy, což se podařilo. Nyní jsme mohli zpět do výstavního prostoru společně, prohlédnout si již plnější stoly s modely. Jelikož nákupy v přízemí jsem měl již vyřízeny, navrhnul jsem postup do prvního patra. Jelikož zbytek rodiny vyrazil na toalety, první průzkum místnosti s dalšími prodejci a SIGy byl pouze na mě. I zde byla situace velmi podobná dění dole. Většina stánků byla teprve ve výstavbě nebo ve stádiu vybalovaní zboží. Nervózně jsem pokukoval hlavně po stánku Airbrush centra Martina Kořínka, kde jsem se teprve včera večer definitivně rozhodnul nechat větší částku peněz. Teď jsem měl trochu strach, aby tu věc nevyprodali... Ale nakupovat ještě nešlo, takže opět návrat dolů k našim a ségře. Zaujali jsme pozici u automatu a dali si teplé nápoje. Po krátké (nebo delší) poradě následoval další pokus o nákupy v horním patře. Tentokrát šel tata se mnou, mama se ségrou zůstaly na sedačce pod schody, kde našli otevřenou WiFi. Tentokrát to už bylo nahoře lepší. Dalo se nakupovat. Nejprve přišly na řadu dřevěné podložky, kterých mám doma sice už docela dost, často ale v případě potřeby stejně nemohu najít vhodný rozměr pro svůj modelářský záměr. Takže pár dalších kusů šlo se mnou. Teď už byla konečně na pořadu dne návštěva Martina Kořínka. Vybral jsem si ze stojanu tři Valleja Model Color (ještě ve starých lavičkách, nové se již začaly objevovat), Mr. Tool cleaner a Restorer, ale z omezené nabídky štětců letos opět bohužel nic. Tu nejdražší věc která měla odejít se mnou tu skutečně byla a v několika kusech, neodvažoval jsem se ale vzít si ji sám. Při čekání v řadě u pokladny, kterou obsluhoval sám pan Kořínek patřily mé pohledy právě bílo žluté krabičce. Pán přede mnou byl docela výřečný, takže než přišla řada na mě, celkem jsem si pohledů na krabičky s pistolemi užil. Pak už to ale konečně přišlo. Pan Kořínek "napípal" mých pár drobností a já s již připravenou platební kartou v ruce ještě dodal: "A ještě bych poprosil Evolution 2024 2v1." Vzal bych si ji sám, ovšem neuměl jsem z horního pohledu na krabičku poznat, která je solo a která 2v1. Na chvíli to zmátlo i samotného prodejce, zvednul se ze židle, chvíli váhal a sám pro sebe řekl "...2v1..." Pak vzal jednu z krabiček a pronesl "Tohohle smetáka!" Z nenápadných pár barev a lahviček chemie byl rázem nákup za 6000. Celé je to ještě o to absurdnější, že v uplynulém měsíci, po zjištění zpráv o ukončení výroby všech dosavadních modelů Harder and Šternberk Evolution jsem si koupil ještě jednu "starou" Evolution (0,2) a jednu Evolution CR+ (0,15 + 0,40) s tím, že tuhle novou rozhodně kupovat nebudu. Pak jsem ale podlehnul mediální masáži, hlavně ze strany YT kanálu Plastic modeling, kde byl na úterý po PanthersCupu ohlášen test této žhavé novinky. A už to bylo... Když jsem si pak nákup uložil do tašek, blesklo mi hlavou že bych se měl ještě vrátit ke stánku s podložkami a koupit i tu kulatou. Na četnickou Avii bude výborná. 

Žhavá novinka na trhu, zcela nová Evolution... Tak uvidíme, jestli bude opravdu tak dobrá...

Mama se ségrou byly stále připojeny na školní WiFi a najednou se zdálo, že vůbec nikam nespěchají. I já tedy vytáhnul telefon a napsal krátké info slečně Procházkové. Navrhnul jsem ségře, že když se tu tak usadily, můžeme rovnou počkat do desíti hodin až bude v jídelně setkání již jmenovaného kanálu Plastic modeling okolo perníku Petra Ladmana. Nakonec zvítězil původní plán vyrazit ven. Ještě než se tak mohlo stát, proběhlo focení modelů, abych nedopadnul jako v Šumperku. 

Pěkná viněta Petra Matouška, který udělal v malbě figurek velký pokrok.

Viněta z "vykládky" Židů v Osvětimi-Březince. Velmi silný námět.

Tato figurka mi připomíná mé začátky ještě před blogem. Jen to provedení je podstatně lepší než má tehdejší snaha.

A zde má současná snaha. Strážmistr četnictva na obchůzce.

Busty...

...a detail na Jana Kubiše. Netřeba představovat.

Další z děl Petra Matouška.

Něco na odlehčení.

Kategorie civilních vozidel, kde jsem také soutěžil.

Detail na mé Topolino.

Jelikož jsem si v poslední době tak nějak oblíbil stavebnice traktorů od MiniArtu, nesměl mi tento Lanz Bulldog uniknout.

3D tištěná Jawa 50, kterou si během 48h patláku dal zcela na pohodu Honza Merhaut. Ukázková práce mistra své kategorie!

Rozkrytovaný Sd.Kfz.251 1:16.

Perfektně zpracovaný Jagdpanther s kompletním interiérem 1:16...

...a z druhé strany.

A stejně tak moc hezký Ferdinand s interiérem, ovšem v pětatřicetině.

Překrásná Avia BH-11 Zdeňka Šebesty. 

Velmi povedená Avia BH-10 již během 48h patláku na Plastic modeling slepil Milan "Nes" Nesměrák. Krásná práce! Málem jsem si tu stavebnici v sobotu koupil, protože jsem již stavěl BH-9 a byla to celkem pohodová záležitost.

A ještě jednou Avia Milana Nesměráka.

Vtipné na tom ale je, že jsme se po tomto našem rozdělení nedokázali najít. Díky tomu jsem ale získal ještě nějaký čas na to, abych ještě mohl napsat slečně Procházkové a poslat jí pár fotek. Pak se nám ale podařilo najít se venku před budovou a pod mírnou přeháňkou vyrazit k autu. U svačiny proběhlo zhodnocení situace a definitivní plán naší letošní cesty po Praze. Metrem na Můstek, odtud na Karlův most a možná i dál. Vyrazili jsme. Stejně jako před rokem jsme našli stanici metra Prosek bez nejmenších potíží a v tom samém automatu koupili lístky. Ségra dostala při pohledu na plán pražské MHD nápad dojet na letiště a, abych ji citoval "Leavnout to do Cuppertina." Myslím že můj nápad navštívit večer pražskou inscenaci Les Misérables by byl proveditelnější, na druhou stranu teď už bylo pozdě a nastínit takový plán dříve, mama se ségrou by s námi stoprocentně nejely. Budu to muset vymyslet jinak... Ale zpět k našemu rodinnému výletu. Cesta podzemím byla také bez komplikací, místy to jenom bylo dosti nahusto. Tolik lidí v MHD od nás neznáme...

Podobná hustota lidí, a tady už na první pohled turistů ze zahraničí doprovázela i naši procházku po Karlově mostě, dovedu si ale představit, že to může být daleko horší. Vrátily se mi vzpomínky že střední školy, jak jsme tu byli na několikadenním třídním výletě, neboť částečně shodnou trasou nás v noci vedl zpět na ubytovnu jeden spolužák, který jediný zůstal po návštěvě jedné z místních hospod střízlivý. Jelikož to byl asi nejhloupější člen třídy, dodnes je mi záhadou, jak jsme se dokázali vrátit. Ale... Tenkrát jsme byli na Karlově mostě úplně sami. Nicméně ani dnes to nebylo zas až tak zlé a celkem v klidu jsme si mohli prohlédnout i pohladit sochy, které jsme chtěli a potřebovali. Snad to i k něčemu bude, neboť i když je samozřejmě mezi sebou neznáme, odhaduji, že naše přání byla klíčová. Trošku mě zaskočilo, že v ulici za mostem bylo oproti naší návštěvě se slečnou Procházkovou před rokem a pár měsíci podstatně měně zelených absinth shopů prodejen CBD a podobných zelených prodejen. Je ale dost pravděpodobné že to byla jiná ulička a tak ségra bohužel zůstala trochu ochuzena a všechno to zná jen z mého vyprávění. Naše další pouť vedla k poslanecké sněmovně a dále nahoru, po schodech až k hradu. Dlužno dodat, že tady už opravdu silně foukalo a mé dojmy z pohledů na Prahu, místa kde jsme byli v této sestavě před rokem spolu i na Národní divadlo, v jehož blízkosti jsme byli před víc než rokem se slečnou Procházkovou narušovalo vědomí že tohle zase odnesu bolestí zubů, dutin a hlavy celkově. A to jsem měl čepici. Z vyhlídky následoval ještě jeden přesun kolem hradní stráže před hradem a sochy TGM až na lavičku naproti Schwarzenberského paláce. Snědl jsem obědový rohlík, tata se zahleděl do mapy ve svém mobilu a plánoval co dál, ale pohled na hodiny dával jasně najevo, že další cesta už může znamenat jen ústup zpět na Prosek. A tak se stalo. Prakticky shodná trasa nás zavedla až k našemu vozu, mama se ségrou se na chvíli usadily v autě, já s tátou jsme spěchali do výstavní haly, protože vyhlášení už se dle harmonogramu soutěže blížilo. Naštěstí pro mě zatím nezačalo a nezměnilo se to ani v další zhruba hodině. Byl tedy ještě čas k prohlídce modelů a nějakému tomu focení. S tatou nás také zajímalo, jestli u mých modelů třeba není nějaká známka ocenění nebo speciální cena. Přicházel jsem zrovna mě svému květinářskému Fiatu Topolino a z dálky uviděl Honzu Merhauta, jak kolem něj probíhá a někam do jeho blízkosti pokládá malý stříbrný válec na dřevěném podstavci. K mému modelu se mi podařilo dostat až když byl Honza Merhaut dávno pryč, ale cena GT cupu stala skutečně u mého Fiatu. Tak tohle, milí čtenáři, tohle pro mě byla neskutečná bomba. Moje první auto, lepené a barvené postupy člověka, který celý život staví diorámy z válečnou tématikou, auto slepené, nabarvené a napatinované technikářskými metodami teď právě získalo cenu od člověka, který staví výstavně naleštěná auta, motorky a formule. Je pravdou že minulý rok získal můj Velorex mezi civilními vozy první místo, ale tohle je asi ještě větší pecka. I kdybych dnes nezískal žádné ocenění v rámci soutěžních kategorií, tímto mám, myslím, splněno. Tata se pak vydal ven, směrem k autu "za holkama" a já musel tuhle zprávu okamžitě vylíčit slečně Procházkové prostřednictvím Messengeru. Byl jsem z toho opravdu úplně hotový. 

Můj malý Fiat Topolino s cenou od Honzy Merhauta. Neuvěřitelné!

Jak již bylo nastíněno, času do vyhlášení ještě něco zbývalo, pořadatelé občas zahlásili do mikrofonu "Ještě chvilku do vyhlášení!" Když se to opakovalo třikrát, dalo se usoudit, že pražská chvilka má asi 15 minut. Ale já si zábavu našel. Ocenění GT cupu ve mě krom velké radosti vyvolalo i nutkání vrátit se na stánek Plastic planet a koupit si další traktor v měřítku 1:24 od MiniArtu. Euforie civilních vozidel teď byla ještě větší a já přemýšlel co s nimi dál, do kterého se pustit a jak jej zpracovat... Na rozjetou diorámu již chci už opravdu dokončit jsem teď moc nemyslel...

Při bloumání mezi modely jsem si prohlížel i své výtvory a porovnával je s prací kolegů, dlouhý čas byl věnován i přehlídce figurek, protože mě zaujalo jak moc někteří modeláři předhánějí stínování a světla na olivově zelených uniformách nebo německých maskovacích vzorech tlačí až do bílé. Osobně se mi tento styl vůbec nelíbí, protože víc než stínování ve mě vzbuzuje dojem odřené látky. No a při tom prohlížení mi neunikla jedna paní s pánem, kteří vedli rozhovor u mého četníka. Bylo to asi takhle:

Žena: Tady to se mi moc líbí! Ta figurka je pěkně namalovaná!

Muž: Pěkně namalovaná je, ale nevím jestli je to správně, jako barvy a tak... Tomu na nerozumím, nevím co je to za uniformu a jak to má vypadat... To je nějakej z první války...

Žena: To je četník! To přece nosí v humoreskách!

Jako autor jsem jim to toho chtěl vstoupit a okamžitě argumentovat svou tapetou na mobilu, kde jsem vyfocen se slečnou Procházkovou v četnickém stejnokroji na akci v Šumperku. Nakonec jsem to ale neudělal. Co mě ale v poslední době trošku zaskočilo je zjištění, že četníka poznají spíše ženy než muži a mám z toho i takový pocit, že ženy mají k četníkům tak nějak vřelejší vztah. Že by to opravdu bylo tím teď opět reprízovaným seriálem? A třeba jen vycházím z nedostatečně reprezentativní skupiny "respondentů". Když jsem pak tento zážitek sdílel se slečnou Procházkovou, komentovala to slovy: "Ty brďo! Vždyť je to tam napsané!" Má pravdu, na popisce skutečně dost velkým písmem stojí "Strážmistr ČS Četnictva, Srpen 1937". Vidíte, zná mé dílo lépe než já sám...

Mezitím uplynula třetí chvilka a začalo vyhlášení výsledků soutěže. Tentokrát bez plátna a dataprojektoru, takže člověk dopředu neznal svůj osud a musel se plně spolehnout na svůj sluch a to, že jeho jméno bude přečteno správně. Vyhlašování všech kategorií A a B bylo dlouhé, napětí ve mě rostlo, stejně tak ale i jisté otupění. Když konečně přišly na řadu kategorie C, skutečně jsem mezi třemi oceněnými autory vinět uslyšel své jméno a název viněty "Nad vesnicí". Vyrazil jsem plný štěstí a radosti, převzít diplom a leptaného Panthera za druhé místo. Tak tohle je opravdu skvělé. Jistá naděje žila až do vyhlašování kategorie E, nicméně za Fiat Topolino mi zůstala pouze ta speciální cena od Honzy Merhauta. I tak je to ale úžasné! Druhé místo s četníkem a speciálka GT cupu za Fiat! Dnes se pojede domů zase s velkou radostí! 

Balení mých dvou modelů bylo rychlé a zcela bez potíží, ceny a diplom našly úkryt v krabici s traktorem Lanz Bulldog D8511 Modell 1936 od MiniArtu, aby bylo vše pohromadě a alespoň trošku chráněno, kdyby venku zase došlo k větší změně počasí. Krátká procházka k autu a ještě jedna zastávka na nákup v místním supermarketu. Upřímně řečeno veškerá má pozornost patřila po celou tu dobu mému mobilu, neboť bylo nutné slečně Procházkové napsat o všech těch úspěších.

Při výjezdu z Prahy jsem špatně vyhodnotil mapu na navigaci a navedl tatu na jiný sjezd, nakonec to ale nebyl žádný problém a já tak alespoň při cestě zpátky viděl billboard zvoucí Bídníky do GoJa music hall. Ale víme jak to má Javert: "S pomocí Boží jednou se dočkam!"

Já se dočkal už dnes. Sice ne muzikálového zážitku, ale naplnění cíle dnešní cesty do hlavního města. Celý den jsem si perfektně užil, nakoupil co bylo potřeba a něco málo navíc, ale krom té nové stříkací pistole to nebylo nic, co by větším způsobem nalomilo můj rozpočet. Takže i tohle je fajn. No a třešnička v podobě dvou cen to celé vystřelila ještě do úplně jiné sféry. Po delší době mě to celé zase nakoplo a hned v neděli po soutěži jsem dokončil druhou figurku do rozjeté italské diorámy. A těch plánů co zase mám!

Za tento skvělý den patří velké poděkování především proseckým pantherům, kteří opět dokázali zorganizovat kvalitní soutěž a také za to, že je zaujala má práce. Druhé místo v takové konkurenci, to pro mě opravdu hodně znamená.

Stejně tak bych chtěl poděkovat klukům z GT cupu za jejich speciální cenu, jelikož ta mě opravdu posadila na zadek. 

Díky i mé rodině, protože přes prvotní drobné zádrhele nakonec všechno vyšlo na výbornou a všichni jsme si užili fajn den bez negativní nálady.

A samozřejmě poděkování i slečně Procházkové za veškerou podporu, protože bez ní by to také nedopadlo tak výborně.

Nyní už ale přichází čas a prostor pro rozloučení se s vámi a dnešním článkem. Doufám že se vám líbil, i když je to opět spíše povídání o mých zážitcích než nějaká profi fotogalerie. Myslím ale, že pro můj blog a styl jeho vedení je to přesně způsob, kterým chci tyto reportážní články dělat.

Další článek by měl vyjít určitě v dubnu a myslím, že teď už je zcela jasné o čem bude. I když nutno dodat, že se mi teď do toho něco vklínilo, takže možná bude ještě změna.Tak snad alespoň jedno z toho podaří.

Zatím se s vámi loučím a přeji krásné jarní dny nejen s modely.

Michal Trlica