"A co je tohle?!"
Vážení čtenáři a návštěvníci mého blogu. Srdečně vás všechny vítám u prvního dílu série věnované tvorbě viněty v měřítku 1:35 na motivy novely Borise Vasiljeva a jejích filmových zpracování
...a jitra jsou zde tichá
Staršina Fedot Vaskov (Andrej Martynov) a staršij seržant Kirjanova (Ljudmila Zajceva) ve dvoudílném filmovém zpracování Vasiljevovy novely z roku 1972.
Předloha
Hned zprvu musím napsat, že původní novelu ...a jitra jsou zde tichá Borise Vasiljeva jsem zatím nečetl, i když bych tak jednou velice rád učinil. Velmi by mě zajímalo jaká je a jak moc se od ní filmová zpracování liší. Podařilo se mi zjistit že tento příběh vyšel jako součást knihy A život jde dál, v českém překladu se pak jmenuje A zbylo jen ticho. Přes to všechno jsem na knížku zatím v žádném antikvariátu ani nikde na internetu nenarazil. A nová vydání myslím nejsou. Svůj popis tohoto díla mohu tedy založit pouze na filmových a seriálových zpracováních.
Já sám jsem se s tímto dílem seznámil prostřednictvím filmu z roku 2015, když šel v létě 2017 v televizi. Oslovil mě natolik, abych si jej pustil ještě několikrát a hledal a poznával toto dílo dál. Vezmu to tedy chronologicky od staršího snímku. Ještě před popisem jednotlivých zpracování se však rozepíšu o ději díla. Tedy především dle filmových zpracování.
Příběh se odehrává v malé usedlosti s nemnoha staveními. Válka sem příliš nezasahuje, ale jelikož se zde nachází strategická železniční výhybna číslo 171, umístilo tam velitelství dvě protiletecká děla s obsluhami. Vše má na povel staršina Fedot Jevgrafyč Vaskov, hrdina Zimní války. Protože se na postavení nic zvláštního nedělo, vojáci se brzy spřátelili s místními obyvateli, začali pít a slavit, až mezi nimi jednoho dne došlo ke střetu a odvelení jednotky do frontového pásma. Vaskov žádá nové vojáky, konkrétně takové, kteří "nebudou na alkohol a na ženský". Nadřízený major Vaskova příliš nechápe a z jeho neustálých hlášení velkou radost nemá, za pár dnů ale staršinovi jeho přání splní.
Je mu poslána čistě ženská jednotka dělostřelkyň. Ty svému novému veliteli působí zcela jiné starosti než muži, především nedisciplinovaností a až přílišnou uvolněností nevhodnou pro vojenské, potažmo válečné nasazení. Jeden takový moment, kdy mimo jiné Vaskova dopálí sušení dámského prádla, bude zachycen právě v mé vinětě.
V krizových momentech se ale dělostřelkyně dokáží ukázat v tom lepším světle.
Při průletu nepřátelského letadla pohotově zareagují a sestřelí jej. Dílo se krom Vaskova zaměřuje na pět dívek, jednou z nich je Margarita "Rita" Osjaninová, matka malého chlapce jehož po nocích tajně navštěvuje. Její manžel padnul hned při napadení SSSR německými vojsky.
Když se Rita jednoho rána vrací od mého synka, narazí v nedalekém lese na dva německé výsadkáře. Tuto skutečnost neprodleně nahlásí staršinovi jenž po domluvě s velitelstvím sestaví pětičlenné družstvo s cílem oba diverzanty zajmout. Družstvo tvoří mladšij seržant Rita Osjaninová, Krasnoarmejec Jelizavěta "Líza" Bričkinová, Krasnoarmejec Galina Četvertaková, Krasnoarmejec Sofija Gurvičová a Krasnoarmejec Jevgenija "Žeňa" Komelková. Životní příběhy každé z těchto dívek jsou naprosto odlišné a ne příliš šťastné. Stejně jako to, co je v následujících hodinách čeká.
Při pozorování nepřátelského přesunu po noci na pozici se ze dvou Němců vyklube jednotka šestnácti dobře vycvičených, vyzbrojených a vystrojených výsadkářů. Vaskov ví, že v šesti lidech jsou proti tolika nepřátelům ve značné nevýhodě, proto pošle Lízu Bričkinovou zpět na základnu, aby zajistila posily. Její krátký život skončil na dně močálu, stejně jako naděje na jakoukoli podporu.
Vaskov spolu se zbývajícími děvčaty přecházejí do partyzánské války plné lstí a nástrah, neboť vědí že v přímém střetu by byli bez větší šance.
Některé z dívek padnou kvůli své roztržitosti a nerozvážnosti, jiné ztratí nervy a ty poslední bojují do poslední kapky krve.
Padnou nakonec všechny, i přes to se jim ale podaří většinu Němců pobít, zbývající tři Vaskov vezme do zajetí. "Tak co? Vyhráli jste? Pět děvčat bojovalo proti vám a neprošli jste! ... Nikam jste se nedostali!"
Odhodlání pěti statečných dívek, které pro svou vlast přinesly nejvyšší oběť pak dostává punc marnosti a nevděku, když Vaskov z vysílačky slyší hlášení: "Třetího června se na frontě neudálo nic podstatného. Na některých úsecích fronty se vedly jen boje místního významu."
Filmová zpracování
Prvním je dvoudílná sovětská verze z roku 1972 zpracovaná jako vzpomínky staršiny Vaskova vracejícího se se svým synem do míst kde se to vše stalo, aby umístili pamětní desku. Snímek je černobílý, pouze sekvence ze současnosti a ty přibližující životy jednotlivých dívek jsou barevné a zpracované poměrně jednoduchým, spíše heslovitým a symbolickým způsobem. Celý film je natočen charakteristicky pro svou dobu vzniku, ani tak ale není přecpaný Stalinismy a komunistickou ideologií. Bojové scény jsou zpracovány velmi dobře, stejně tak uniformy reprezentantů sovětské strany. U Němců je to naopak velmi, velmi zlé. Velice kladně hodnotím ozbrojení dělostřelkyň krátkými puškami Mosin vz.38.
Celkově je tato verze dle mého názoru natočena dosti stroze a ponuře, což celkovému vyznění díla velmi pomáhá. Myslím že tento dojem podporuje i fakt, že film z velké části není barevný.
V roce 2005 vznikl v Rusko Čínské produkci dokonce seriál na motivy Vasiljevovy novely a ačkoli jsem jej viděl celý, jsem přesvědčen, že znova se k němu již nevrátím. Celý děj je naprosto uměle a zbytečně natahován děním ve vesnici jež pro hlavní linku nemá větší význam. Krom toho je v seriálu špatně snad úplně všechno. Nejvíce mi v paměti utkvěly krátké Mosinky vz. 44 a hlavně ta s níž bojuje Žeňa Komelková. Od Vaskova totiž dostane puškohled, který si na svou karabinu prostě nasadí a je z ní odstřelovačka. Uf...
Třetí je ruská verze z roku 2015 jež je rozhodně velmi povedená. Nedá se vůbec říct zda je horší nebo lepší než zpracování ze sedmdesátých let. Každý snímek je natočen dle trendů doby svého vzniku. Pravdou zůstává, že tento snímek je akčnější, rychlejší a co nejvíc, skýtá neuvěřitelně krásné přírodní lokace, navíc v plných barvách. Za zmínku stojí že i všech pět dívek je typově shodných se svými kolegyněmi z o třiatřicet let staršího filmu. Uniformy, výstroj i výzbroj jsou i zde velmi pěkně zvládnuty, podstatně lépe jsou na tom i Němci, i když dokonalé to stále není.
Závěr této verze, i když je dle některých příliš sentimentální mě vždy spolehlivě přivede k slzám. Jako bonus je pak pod závěrečnými titulky skladba skupiny Любе nazvaná prostě. А зори здесь тихие. Oficiální klip se záběry z novějšího filmu si můžete pustit zde:
Videoklip skupiny Любе shrnující jak příběhy všech pěti dívek, tak i v podstatě celý děj filmu. Kdo by chtěl spíše vidět film nejprve celý nebo v jiné verzi, ať si klip raději nechá na později.
Celé soundtracky k oběma filmům jsou ale opravdu velice hezky (a opět zcela odlišně) zpracované a dodávají dílům tu správnou atmosféru.
Za sebe mohu vřele doporučit jak dvoudílný snímek z roku 1972, tak i "remake" s datem 2015. Druhý jmenovaný je dostupný i v rozšířené variantě rozdělené na čtyři epizody. Ostatně kdo by měl zájem, může si obrázek o tomto díle a jeho adaptacích udělat sám a seznat která z verzí je mu blíže. Já pouze jednu vybrat nedokážu. Každá má to své.
Největší motivací ke ztvárnění zmíněné scény byla především existence a dostupnost figurek firmy ICM, která je zcela nepochybně zpracovaná dle této předlohy. A mimo této skutečnosti jde rozhodně o originální námět, který bude v pětatřicetinovém provedení jistě zajímavý a rozhodně neokoukaný.
Rád bych ale zdůraznil, že nepůjde o ztvárnění jedné vybrané verze přesně dle fotografie, spíše o volnou inspiraci oběma, ovšem při zachování stejného námětu dílem Borise Vasiljeva ...a jitra jsou zde tichá. Stejně tak budou zachovány postavy staršiny Vaskova a staršího seržanta Kirjanové.
Mé modelářské ztvárnění
V dnešním prvním článku této série se zaměřím na tvorbu podložky s výřezem domu který v mém podání, jak jsem později zjistil, není konstrukčně příliš povedený. Spíše vůbec, v realitě by se totiž rozpadnul. Nicméně co se barvení a patiny týká, tam jsem to snad dostatečně dobře dohnal.
Stavba viněty začala již na podzim roku 2017, když jsem si na soutěži Českotřebovský Vehikl vyzvednul u firmy MN-modelář sadu figurek firmy ICM a sadu doplňků od MiniArtu. Začal jsem hned, dokonce s vizí přivézt dokončenou vinětu na následují ročník této soutěže. Nakonec to ani z daleka nevyšlo, a od té doby jsem na ní sem tam něco málo udělal, ovšem až v posledních pár měsících konečně došlo ke zintenzivnění prací na tomto kostlivci ve vitríně a brzy snad bude scéna hotová.
Začátek tvorby podložky je značně zjednodušen, protože když jsem tenkrát před čtyřmi lety začal, příliš jsem postup nefotil a fotky které jsem měl zmizely bohužel v propadlišti dějin. Takže nyní postupně a zprvu spíše písemně, než-li fotograficky:
Kulatiny na stavbu domu vznikly z balsy šíře 10mm nařezané na hranoly o rozměrech 10x10mm jež jsem následně skalpelem a smirkovým papírem opracoval do tvaru kulatin. Na patřičných místech jsem nožem vyřezal zářezy pro spojení jednotlivých kulatin a ty pak nalepil na základ domu z balsových desek slepených do tvaru L. Bohužel zde vznikla asi největší chyba celého projektu a to v kladení jednotlivých kulatin. Až po pár letech ve fázi barvení jsem si všimnul, že na reálných staveních jsou trámy kladeny cik-cak, čímž je zajištěna pevnost spojů a domy tak vlastně drží pohromadě. Náprava této chyby by znamenala zničení velkého úsilí a mnoha práce, takže i když je to konstrukčně vlastně absolutní paskvil, nechal jsem vše takto. I geometrie celé stavby je z fotografií patrně dosti na pováženou. Zajímavým faktem zůstává, že i přes tyto skutečnosti mám klidné spaní...
Štít i střecha jsou zatím pouze v podkladové vrstvě a dále na nich ještě budu pracovat.
Pohled na dům z čelní strany viněty.
Každý dřevěný povrch bylo třeba patřičně upravit. Při pozorování skutečných dřevěných povrchů je jasně patrná jejich struktura. Tu balsa poměrně hezky reprodukuje svým přírodním vzhledem. Na starším dřevu se pak dále vyskytují různé více či méně zřejmé a patrné praskliny, pukliny a trhliny, jež je také nutné reprodukovat. Nejsnazším způsobem je poškrábíní balsového povrchu ve směru let ocelovým kartáčem. Při této proceduře vznikne velice realistický vzhled staršího dřeva. Bohužel povrch balsy je po tomto úkonu značně "chlupatý". Zde máme dvě možnosti. Buď balsu opatrně a rychle protahovat nad plamenem, kde chloupky ohoří, nebo je obrat pinzetou. Druhá možnost je podstatně náročnější, ovšem bezpečnější. Při práci s balsou šířky 1mm pak doporučuji pouze otrocké obírání pinzetou, protože tak tenká prkna mají tendenci velice rychle vzplát. Tmavé skvrny vzniklé na balse při opalovaní rozhodně nejsou na škodu a tvoří jakousi první vrstvu barevné úpravy a patiny povrchu.
Střecha je zde zatím v podobě první vrstvy, z vnitřní strany jsou naznačeny krovy a trámoví vzniknuvší opět z balsy. Na obrázku je hezky patrný tvar střechy seříznutý podle stěn viněty. Tedy téměř. Tohle je druhá (a snad i poslední) z velkých chyb na celém tomto projektu. Konec konců seříznout stěny budovy podle hran podložky žiletkovou pilkou byl také celkem dobrodružný a napínavý úkon.
Nahlédnutí dovnitř domu. Zadní stěna je zaslepena ohraněním podložky, takže zde žádný interiér nehledejme. Vše je natřeno černou matnou barvou, aby nedocházelo k prosvítání světlé balsy, kdyby se někde ojevila skulinka.
Podstavec, ohranění a základní styrodurová a stěrková vrstva pro terén jsou vytvořeny jako u všech mých předchozích vinět, diorám a podložek, takže jsem tuto část nefotil ani ji nebudu rozsáhleji popisovat. V případě zájmu proces popíšu a přidám odkaz na některý z projektů, kde je vše dostatečně objasněno.
Jednotlivá prkna střechy na nichž popíšu postup úpravy, barvení a patiny balsy. Tento postup byl použit na celém domě a předem je nutno podotknout, že při použití této techniky musí být balsa čistá, tedy bez skvrn od jakýchkoli lepidel či laků. Zleva:
- Balsa bez jakékoli úpravy.
- Povrch strukturovaný ocelovým kartáčem a jehlou, zde již po obrání vláken.
- Základní napuštění dřeva olejovou barvou dostatečně zředěnou White Spiritem od AK-interactive. Povrch je dobré nechat dostatečně proschnout (1-2 dny).
- Silný drybrush šedou olejovou barvou.
- Wash zvýrazňující strukturu dřeva. V případě porézní balsy jej nelze zapouštět jako u plastikových povrchů, tudíž jsem jednotlivé rýhy postupně vymaloval tenkým štětcem přípravkem Dark wash firmy MIG productions.
- Druhý drybrush šedou olejovou barvou a lokální filtr olejovou barvou Olivová zeleň zředěnou White Spiritem od AK (imitace mechu).
A pak také video Martina Kováče o tvorbě německé zděné stodoly. To mi pomohlo naprosto nezměrným dílem!
Po dokončení domu přišla řada na ztvárnění okolního terénu. Zde jako inspirace posloužil opět barevný film z roku 2015, ale stejnou měrou i fotografie přírody karelské oblasti nalezené na Googlu. Již od prvních myšlenek na tento projekt jsem měl ohledně terénu celkem jasno. V tomto konkrétním případě nebyl cílem ani souvislý travní koberec, ani příliš bujná a veselá vegetace. Jde sice o konec května, nicméně ani to neznamená, že je potřeba to nějak přehnat. Potřeba je především vycházet ze vzhledu a odpovídající vegetace v dané oblasti.
Základ terénu tvoří pasta smíchaná ze sádrokartonářské stěrky, vody, černé a hnědé akrylové barvy, prosáté zeminy a jemných kamínků nanesená na podložku v rovnoměrné tenké vrstvě. Ještě než zcela zaschnula, posypal jsem ji prosátou hlínou, kamínky různých velkostí a nastříhanými vlákny z jutového provázku. Větší kameny jsem umístil s větší rozvahou tak, aby se nakonec nestřetly s některou z figurek nebo třeba dřevěným sudem ale zároveň bylo nutné vyhnout se jakékoli symetrii a pravidelnosti. Důležitým krokem v této fázi je právě usazení figurek i doplňků a jejich vtlačení do terénu, aby později nelevitovaly nad povrchem.
Po vyschnutí pasty jsem nic neoklepával a do povrchu zapustil lak na dřevo Bakrylex ředěný 1:1 vodou. Tím jsem zafixoval vrstvu hlíny, kamenů a vláken.
Vzhled domu s terénem před barvením.
Jiný pohled.
Hezky patrná stopa po vtlačení dřevěného soudku, otisk dřevěného lavoru příliš vidět není.
Myslím, že povrchová úprava dřevěných součástí se povedla. Na to, jaký jsem z této procedury měl strach a neměl absolutně žádný plán ani vidinu dobrého konce celého snažení, je to naprosto výborné.
Zadní zaslepená strana domu. Po dokončení všech prací na vinětě, po osazení doplňků a figurek podstavec i veškeré balsové ohranění natřu černou barvou a lesklým lakem. Zatím by to bylo naprotsto zbytečné, protože během prací jež je ještě třeba provést by byl tento povrch zničen.
Nástřik terénu jsem, ostatatně jako vždy, zahájil sjednocující vrstvou černé akrylové Tamiye XF-1. Tato vrstva by měla být nanesena opravdu pečlivě a zakrývat všechny prostory včetně plochy pod každým kamenem. Tím vznikne předstínování a s dalšími světlejšími vrstvami můžeme tvořit příjemné stínování povrchu.
Druhá vrstva je tvořena Tamiyou XF-64. Nejde vlastně ani tak o vrstvu, jako spíše obláčky barvy nanášené velice nepravidelně tak, aby černý podklad zůstal stále patrný. Stejně jsem postupoval i u dalších odstínů, XF-59 a XF-78. Povšimněte si stínů v místech, kde budou figurky, sud a stejně tak diagonální čáry stínu v místě, kudy bude vedena šňůra s prádlem. V těsné blízkosti domu je barva zeminy také záměrně ztmavena.
Po vyčištění pistole přišla řada na štětce a barvy Vallejo šedých, pískových, béžových a hnědých odstínů jimiž jsem vymaloval kameny a stébla suché trávy.
Wash zapouštěný do terénu jsem si tentokráte namíchal z olejové barvy 502 Abteilung odstínu Shadow brown a White Spiritu AK-interactive. Po washi přišla řada na lehký drybrush akryly Vallejo, což terénu dodalo ještě větší plasticitu.
Jak jsem předesílal o malinko výše, tentokrát nebylo záměrem vytvořit souvislou travní plochu, nýbrž spíše řidší porost. Za pozornost stojí tmavší tráva v těsné blízkosti domu zastíněná střechou. Zatravnění jsem i tentokráte realizoval s využitím travních vláken z jutového provázku. Později jsem travní porost lehce sjednotil opravdu slabým nástřikem velmi zředěnou směsí akrylových Tamiyí XF-5 a XF-3.
Laserem řezané kopřivy a kostřava firmy ModelScene.
V jednom balení kostřavy se skrývají tři tenší papírové aršíky s listy a jeden silnější kartonek obsahující stonky s květenstvím.
Sestavená kostřava připravená k barvení.
Obsah jednoho balení kopřiv, v blistru najdeme dva papírové aršíky s listy a základem květenství, pět stejně dlouhých drátů pro stonky a pytlík krátkých vláken pro realističtější ztvárnění květenství.
Další rostlina kostřavy a především jedna za tří kopřiv jež budou růst ve vinětě.
Jako stonek kopřivy posloužil kousek nad plamenem vytaženého rámečku, neboť přiložený drát přímo od výrobce je dle mého názoru příliš hrubý, tuhý a vůbec ne kónický. S vytaženým rámečkem se mi pracovalo velmi dobře. Podle podkladových fotografií z internetu jsem přilepil jednotlivé listy a nakonec květenství znázorněné s využitím květenství dubu. Ani nevíte, jakou radost jsem měl, když jsem jej jednou našel na chodníku cestou z práce doslova mraky. A tak jsem jej posbíral do sáčku od svačiny. Modelscene sice ke svým kopřivám přikládá květenství vyřezaná laserem z papíru a pytlík s vlákny k jeho dotvoření, já jsem ale spokojenější s touto variantou.
Kostřava byla nejprve nastříkána směsí Tamiyí XF-5 a XF-3, změnou poměrů ve prospěch žluté vzniklo lehké stínování, čímž byla rozbita přílišná jednobarevnost povrchu. Květenství následně prodělalo dosti silný drybrush barvou Vallejo 70.977 Desert yellow a následně 70.735 Magenta.
Základní nástřik kopřiv byl stejný jako u kostřavy. Nejprve pokrytí všech ploch i potlačených míst směsí Tamiyí XF-5 a XF-3, další vrstvy pak se stále vyšším podílem žluté XF-3 a především stříkány kolmo shora, čímž vznikly stíny mezi jednotlivými listy. Dále jsem štětcem barvou Vallejo 70.985 Hull red vymaloval stonek, ovšem pouze u této nejstatnější rostliny a stejně tak béžovou Vallejo (odstín si nemohu vybavit) květenství. Tím byly kopřivy hotové a připravené k zasazení.
Hotová kopřiva.
Kostřava a kopřivy zasazené v terénu. Rostliny mezi kopřivami a kostřavou jsou z usušené skalničky vymalované zelenými a hnědými odstíny barev Vallejo. Z lístků této skalničky pochází i suché listí v okolí.
U rostlin ze skalniček se snažím o co možná největší barevnou variabilitu lístků. Čím menší tím světlejší a podobně. Na druhou stranu klíčem ke zvládnutí této techniky je, jako u většiny ostatních, výsledný efekt příliš nepřehnat.
Zde je dobře patrné suché listí.
Další suché listí, rostliny ze skalničky a tráva z výrobního programu ModelScene.
Tímto jsou dům a vegetace dokončeny, omlouvám se že nemám celkovou fotku podložky s výsledkem prací zde popsaných, nicméně mohu Vám slíbit, že budou součástí následujícího článku. Ten bude věnován doplňkům a jejich usazení na podložku, takže se jistě máte na co těšit!
Věřím že mi zachováte svou přízeň a setkáme se zde opět u dalšího článku právě s doplňky. V hlavní roli budou ICM a MiniArt!
Zatím se mějte co možná nejlépe!
Michal Trlica
Žádné komentáře:
Okomentovat