Pz.Kpfw. S35 739 (f) 1. část

Zdravím a opět vás všechny vítám na stránkách mého blogu. Už více než dva měsíce se tu nic nového neobjevilo a tak jsem podniknul takový závod s časem, jehož cílem mělo být zveřejnění článku do konce února. Upřímně řečeno stihnul jsem toho méně, než bych chtěl, ale i tak jsem se rozhodnul svůj dosavadní postup na tomto modelu publikovat. Nejprve bych ale chtěl opět nastínit celé pozadí tohoto projektu.

 

V několika posledních letech jsem si velmi oblíbil Somuu S35. Myslím, že mnozí z vás tento tankani příliš neznají, řekl bych, že někteří jej nyní uvidí poprvé. Například já jsem se o tomto stroji dověděl také poněkud kuriózním způsobem a doufám, že za něj nebudu odsouzen. Rekreačně hraju World of Tanks, a když jsem si před několika roky koupil stavebnici Jagdpanthera od Revellu, byl k ní přiložen disk a bonusový kód pro WoT obsahující krom prémiového účtu a nějakých těch goldů i německou kořistní Somuu, tedy Pz.Kpfw S35 739 (f). Hned po první bitvě jsem se do tohoto stroje zamiloval a jak je u mně zvykem, začal jsem hledat další a další informace o tomto produktu francouzského strojírenství. Samozřejmě jsem už tenkrát věděl, že minimálně jedna Somua se objeví i na mém pracovním stole, jen zatím nebylo jisté, kdy. Velkou radost mi udělalo zjištění, že Somua existuje jako stavebnice v obou hlavních technikářských měřítcích (1:35 i 1:72) a ve výrobním programu ji má francouzská firma Heller. A tak když jsem Somuu v pětatřicetině od Hellera uviděl při jedné z návštěv modelářského obchodu, ihned jsem si ji nesl domů. O pár let později mě ale ta radost z letité stavebnice firmy Heller přešla, protože se naprosto nečekaně a jako blesk z čistého nebe v roce 2015 objevila Somua S35 ve výrobním programu japonské Tamiye. Myslím, že popisovat rozdíl kvality těchto dvou stavebnic je naprosto zbytečné. S35ka od Hellera není špatná, ale ta Tamiyácká je asi až na dva, tři detaily nprosto dokonalá, takže už teď je nad slunce jasné, že se můj kitník bude muset tak jako tak rozšířit minimálně o jednu krabici s logem dvou bílých hvězd, jedna v modrém a jedna v červeném poli.

Aby toho ale nebylo málo, při hraní "WoTka" právě s německou Somuou na sklonku minulého roku padlo rozhodnutí, že do ní "říznu". Tou dobou jsem byl přesvědčen, že si ji udělám přesně takovou, jakou ji mám ve hře, s kamufláží a nápísem Teutone na čelním pancíři. A tak jsem si koupil i tu třetí, která je na trhu, v měřítku 1:72. Stavbu jsem započal ještě na sklonku minulého roku, ale kvůli zkouškovému období ve škole jsem ji musel záhy přerušit. Až v posledních několika týdnech jsem se k ní zase vrátil a každé odpoledne po škole odřezával původní a vyráběl nové detaily. Konec konců, právě tato činnost je u této stavebnice firmy Heller hlavní náplní stavby. Čistá krabička by se dala stihnout za den, maximálně dva, ale to mi mé svědomí nedovolilo, a tak se muselo upravovat. Firma Armory vydala pro tento tank dvě doplňkové sady leptů, jednu obsahující nové pásy a jednu s detaily na korbu a věž. Obě jsou bohužel vyprodané a navíc si myslím, že po jejich pořízení by se už vyplatila spíše pětatřicetinová Tamiya...

Také by asi bylo vhodné nějak stručně popsat předlohu modelu, jelikož jak jsem již zmínil, Somua S35 není nejtypičtější tank, dá se však označit za jakéhosi průkopníka tankových konstrukcí...

Musíme si totiž uvědomit, že se nacházíme v roce 1934 a tanky jsou zatím vnímány spíše jako doprovodná vozidla pěchoty a jezdectva, tanková bitva, jak ji známe z pozdějších let války dosud není příliš myslitelná. Drtivá většina tanků z tohoto období má tedy jako hlavní zbraň kulomety, maximálně kanony menších ráží, které jsou určeny primárně pro boj s pěchotou. Stejně tak je tomu i v případě pancéřové ochrany vozidla, krásným příkladem takových tanků jsou německé stroje Pz.Kpfw.I a Pz.Kpfw.II. Co se týče těchto dvou parametrů, byl Somua S35 o něco dále, jelikož korba i věž sestávaly s odlitků, které stroji poskytovaly ochranu před většinou tehdy dostupných zbraní a zároveň nesl kanon Puteaux SA-35 ráže 47mm. Tyto vlastnosti jej tedy předurčovaly k výborným výsledkům v bojových podmínkách, do kterých se Somua v roce 1940 skutečně dostala ve Francii a Belgii, když čelila vpádu jednotek Wehrmachtu. Jenže co Somua měla ve výzbroji a pancíři, to jí chybělo v obsluze. Jednak to bylo způsobeno pomalou výrobou těchto tanků a nedostatečným výcvikem osádek (některé jednotky dostaly Somuy až v lednu 1940) a také tím, že velitel tanku byl prostě přetížen. Plnil funkci nejen velitele vozidla, ale také střelce a nabíječe, jednoduše - co si neudělal, to neměl. Narozdíl od tanku Char B1 má Somua širší prstenec věže, takže v boji se do věže vlezou dva lidé, radista může plnit funkci nabíječe, jen je nutné, aby se při výstřelu z kanonu sehnul. Jinak by prostě dostal vyhozenou nábojnicí... Všem ale musí být jasné, že ani s výpomocí radisty nemohl velitel sám stíhat. Nejprve si musel vybrat, který ze tří optických přístrojů v kopuli tanku použije k pozorování situace kolem sebe, když našel cíl, musel se přemístit z kupole ke kanonu (nabít jej), zaměřit cíl a až potom vystřelit. A při tom všem samozřejmě ještě nějak sledovat situaci venku... Některá německá hlášení údajně obsahují zprávu o tom, že francouzské tankové operace jsou pomalé a mnohdy zmatené. Za těchto podmínek se není čemu divit... Jenže po pádu Francie v roce 1940 se němečtí okupani těchto tanků rádi ujali, dali jim nový šedý kabát (který se ani v nejmenším nemůže rovnat krásným francouzským kamuflážím) a ihned je poslali do boje tam, kde bylo potřeba. Tyto pancéřové krásky se tak objevily jak na východní frontě, jak i na Balkáně, kde proháněly partyzánské oddíly. Několik strojů si zabojovalo i v Africe, část tanků Somua byla ponechána ve své domovské Francii okupačním silám a v roce 1944 byly nasazeny proti spojenecké invazi. Po vyhnání Wehrmachtu a SS z Francie se tyto tanky Somua staly základními kameny obnovené francouzské armády.

Sami němečtí tankisté si tyto stroje velmi chvílili a považovali je za nějlepší francouzské tanky. Samozřejmě mnoho strojů Somua S35 prošlo úpravami, nejtypičtějším rysem někecké Somuy je seříznutá kupole velitele doplněná dvoudílným poklopem. A právě takovou Somuu pod označením Pz.Kpfw. S35 739 (f) jsem se nyní rozhodnul postavit v měřítku 1:72.

Navzdory návodům rád začínám stavbu od věže tanku. A tak tomu bylo i tentokrát. Některé tvarové nepřesnosti jsem se rohodnul ignorovat a poladil jsem pouze opravdu důležité partie, jako je třeba hlaveň. Původní díl je postižen takovým přesazením forem, že vykrouhat z něj kónickou trubku je prakticky nadlidský úkol, proto jsem použil vytažený rámeček doplněný širší tyčinkou s otvorem na konci. Na kupoli jsem také doplnil krytku jednoho z průzorů...

Zde vidíme podstatně větší množství úprav a doplněných detailů. Již zméněnou hlaveň, zdvižné háky, lištu a panty na poklopu velitele, krytku na stropě věže, ale také odvrtání hlavně kulometu a otvoru pro zaměřovač.

Věž je hotová a nezbývá, než se vrhnout na korbu. Zde toho bude víc... Vana se skládá ze dvou bočnic, podlahy a předního a zadního čela. Z toho důvodu vznikají místy nepříjemné mezery a udržet rovnoběžnost všech spojů také není úplně pohádková záležitost. Co mě příliš netěší je skutečnost, že i u pětatřicetinové pětatřicítky od Hellera je dělení vany nápadně podobné. Naštěstí alespoň pány v Japonsku napadlo udělat vanu jako jeden díl. Po spasování vany dohromady jsem přilepil horní díl korby, který byl u předlohy s vanou spojen šrouby. Návod sice tento krok zmiňuje až naposled, ale znamenalo by to pouze další komplikace, protože ani tento spoj není bez problémů a je třeba tmelit. Někde více, někde méně, takže na řadu přišel Milliput a Surfacer. Pojezdová kola jsou vylisována ve vozících i s odpružením jako jeden díl, což značně ulehčí práci. Po jejich letmém začistění jsem všechny podestavy podvozku i podběhy nastříkal černým Surfacerem 1500 a vše zkompletoval. Docela důležitou úpravou je odbroušení tažných ok, která jsou vylisována přímo na čelech korby a působí značně nemodelově. Po projití vrakoviště jsem našel vhodné náhrady a jejich základny jsem vybrousil z plastové destičky. Také jsem serozhodnul pro odřezání "madel" na kterých jsou zavěšeny bedny s vezeným materiálem.

I na protější straně jsem odstranil madlo, usnadňující řidiči vstup do tanku. Na motorový kryt v zadní části korby jsem osadil nářadí, které je možno spatřit na některých kořistních strojích.

Na Somuách se původně vyskytovaly tři větší a jedna menší schránka. Trojce schránek je vylisována jako jeden díl, navíc na všech jsou vylisované dost nemodelové popruhy, kterými jsou shránky připevněny k tanku. Vpravo vidíte jednu menší schránku, která již podstoupila odstranění upínacího řemínku.

Já jsem ale na svou německou kořistní verzi potřeboval pouze dvě větší schránky, proto jsem trojici rozřezal žiletkovou pilkou a střední schránku jsem odstranil. Dvě krajní jsem slepil k sobě a také došlo na odstranění upínacích řemenů.

Schrány však na tanku nejsou upevněny řmeny, ty je spíše jistí proti ztrátě při jízdě a v boji. Na "madlech" jsou zavěšený háky, ve kterách jsou schránky zavěšeny. Jedinné, co je z nich nakonec vidět jsou tyto jejich spodní části, jež jsou viditelné na fotografii a samozřejme i háky na horní straně, kde jsou zavěšeny. Tento detail jsem vyrobil z plechu získaného z plechovky od limonády.

Háky na horní zadní straně jsou nezbytností, jinak by schránky nešlo usmístit...

Madla pro uchycení schránek jsem zhotovil z konzolí z plechu a vytaženého rámečku.

A zde je již vše na svém místě. Také vidíme další doplněné detaily, vše je vlastní výroby, případně ze zásob nepotřebnách dílů (zdvižné háky). Držák antény je dle mého názoru také německou úpravou, protože francouzské Somuy měly antény ve válcovitých základnách, které jsou patrné na této straně korby (vpředu a vzadu u blatníků). Některé stroje však vysílačkou vybaveny nebyly, protože jich byl nedostatek.

Detailní pohled na schránky uchycené na svém místě.

Nově zhotovený klakson a jeho plechový kryt. Také je zde pěkně vidět nový zdvižný hák a tažné oko, stejně tak světlo pro noční přesuny...

Klasické světlo a jeho plechový kryt na druhém blatníku však představovalo větší výzvu. Parabolu světlometu jsem zhotovil z vytažené vatové tyčinky do uší, jejíž dno jsem ucpal vytaženým rámečkem. Plechový kryt jsem následně zhotovil z plíšku, ohnul a dobrousil spodní část tak, aby perfektně sedla na blatník. Také je zde patrno, že jsem již osadil gumové pásy. Jde o nejslabší díly stavebnice, nicméně svépomocí nové pásy nezhotovím a jak jsem již nastínil, sada leptů Armory je vyprodána... Naštěstí jsou ale tyto pásy vyrobeny z gumy, která jde lepit kyanoakrylátem, a tak bylo možné pásy přilepit k pojezdovým kolům, aby na nich tank nelevitoval.

Vzadu jsem zhotovil popruhy pro uchycení celty, či jiného vezeného materiálu.

Doplněné přezky...

...jiný pohled.

A konečně pohled na (témeř) dokončený tank. Slovo téměř je na místě, protože je ještě třeba doplnit stupačku na kryty podvozku a také si pohrát s výfuky, protože jsem je lehce přecenil a na svém místě nesedí tak, jak by měly... Jinak ale myslím, že je na této fotografii pěkne vidět úsilí, které bylo třeba vynaložit pro vylepšení vzhledu této stavebnice.

Tak, a to je dnes asi vše. V dalším pokračováním se podíváme na posledních pár úprav a doplňků a následně se pokusím tuhle krasavici odít nejprve do Surfaceru a následně i do Panzergrau. Tak uvidíme, co se z toho vyklube, musím se však přiznat, že je mi i trochu líto tohle všechno ukrýt pod barvou, tolik snahy a tolik různých materiálů...

Také bych chtěl říct, že mě všechny ty úpravy velmi bavily a konečně jsem se zase dostal do té modelářské nálady, kdy přijdu po škole domů a chvíli si hraju se Somuou a snažím see z ní vykouzlit pěkný, reprezentativní model. Snad to dopadne dobře.

Tak zase někdy příště

Michal