Jak napovídá článek předchozí a název tohoto, jde o první dílek mozaiky diorám, vinět a figurek mapujících historii naší vlasti.
Dnes vám představím diorámu v měřítku 1:72, která zachycuje situaci během předávání objektu lehkého opevnění vz.37 německým okupantům. Ti dostali naše pohraniční obranné linie bez jedinného výstřelu z důvodu podepsání Mnichovské dohody, ustanovující postoupení pohraničního území, tzv. Sudet Německé Říši. Moje dioráma není podložená žádnou fotkou ani vyprávěním pamětníka, ale proč by nemohli naši muži v říjnu roku 38 klást odpor alespoň štětcem a plechovkou bílé barvy? Myslím, že rozčílený německý důstojník byl veliteli objektu alespoň částečnou satisfakcí, i když by mu asi raději vrazil bajonet do břicha. Ovšem jakou bude mít tahle legrácka dohru, to je zase jiná otázka...
Nicméně podívejme se na postup prací prostřednictvím fotografií:
Základem pro celou scénu je samozřejmě objekt LO 37 typ A od firmy ŘOP o.s.. Před několika lety jsem jej vyhrál na soutěži v Tovačově a nyní konečně našel uplatnění. Jde o kvalitní sádrový odlitek doplněný resinovými odlitky periskopů a mříží zabezpečujících vstup do objektu. Odlitek je ale naprosto hladký, což není příliš modelové, a tak jsem tupováním Surfaceru vytvořil struktutu povrchu, který nevyl u předloh nijak hladký. V mnoha případech je na povrchu objektu patrné i odstraněné deskové bednění... Ze styroduru jsem vyřezal tvar terénu a zapustil do něj objekt, z dalšího kusu jsem vyřezal ochranný zához, vše potáhnul malířskou stěrkou smíchanou s nastrouhaným černým pastelem a celý povrch jsem před zaschnutím posypal směsí nadrceného kočkolitu, kořínků a statické trávy.
Celou scénu jsem olemoval balsou a zaretušoval okraje. Na fotografii jsou patrné doplněné "prasečí ocásky", oka z ocelové kulatiny sloužící k uchycení maskovací sítě, větví a jiného materiálu. Terén je napenetrován zředěným lakem Bakrylex. Tento krok sníží vysokou savost povrchu.
Na střechu objektu jsem z trubiček doplnil pouzdra periskopů.
Struktura povrchu řopíku a prasečí ocásky naohýbané z drátu.
Zapouzdření periskopu...
... a na protější straně objektu.
Detail struktury terénu. Je nutné stále si připomínat, že jde o měřítko 1:72, nikoli o pětatřicetinu. Vše musí být mnohem jemnější!
Podložka po nástřiku základovky. I takto lze objekt zakoupit od firmy ŘOP o.s., ale mysím, že každý modelář dokáže "holý" objekt bez problému usadit do terénu.
Zatím to vypadá celkem dobře...
Vstup do bunkru jsem nastříkal matnou černou a vymaskoval pomocí molitanu. Betonová šeď i barva terénu jsou smíchány z akrylových Tamiyí.
Po odmaskování...
Wash terénu smíchaný z olejovek Umbra pálená, Čerň kostní a kobaltového sikativu Umton. Někdo by možná mohl namítat, že používám oleje značky Umton, no řekl bych, že pro účel washe terénu, nebo napodobení dřeva na lopatách a puškách není potřeba mít celou paletu olejů od MIGa.
Zatravnění tvoří dva druhy různě vysoké statické trávy a několik drnů. Povrch ale potřebuje barevně upravit... V této fázi mi dioráma nápadně připomíná dort, který mi k devatenáctinám upekla babička.
Pistolí jsem tedy rozbil jednolitost povrchu (soustředil jsem se spíše na tmavší a béžové tóny, jde o situaci z října), aplikoval zelený wash, doplnil kvetoucí rostlinstvo, pařez, větev a několik menších větviček a suchých přírodnin. Opět přichází problém s příliš plochou a nehezky vypadající posečenou loukou. Toto téma jsem konzultoval s Daliborem, a ten pronesl: "První věc, při vstupu do objektu: Kosa!"
Ohledně kamufláže objektů neexistovala žádná směrnice upravující barevné odstíny či tvary a velikost polí, a tak platí, že co kus, to originál. Barvy a typy maskování se mění také s oblastí objektu, některé zůstávaly i bez nátěru. Já jsem se řídil svou fantazií a přidržoval se fotografií nově zrestaurovaných objektů.
A přichází další svízel... Vzhledem k historickým skutečnostem nelze použít žádnou tvrdší patinu, jako třeba rezavé stékance pod drátěná oka, mechový porost atd... Je říjen 1938, tyto objekty byly budovány od roku 1937, mnohdy ještě nebyl beton ani pořádně vyzrálý, a už byly připraveny k boji, není tedy reálné, aby byl kamuflážní nátěr nějak výrazně poškozen, protože je na objektu maximálně několik měsíců... Prvním patinovacím krokem je wash povrchu, který jsem stíral směrem dolů pro napodobení několika stékanců špíny především pod drátěná oka a větrací mřížky.
Dalším krokem je drybrush povrchu Neapolskou žluťí. Soustředil jsem se předevší na výrazné hrany.
Dolepení mříže, periskopů, deskových krytů střílen, natření a lakování podstavce.
V tuto chvíli je objekt lehkého opevnění vzor 37 typ A vzorně připraven i s perfektně vycvičenou posádkou připravenou k boji s něpřítelem uvnitř!
Pohled shora.
Všimněte si příklopu střílny opřeného pod ní.
Druhá střílna je zakrytá. Jednak jsem tuto možnost zvolil pro oživení scény, a také proto, že zde bylo několik těžko opravielných bublinek.
Figurky
Jak je asi jasné, na měřítko 1:72 nejsem úplně vybaven, ale jelikož jsem na dvaasedmdesátině před roky začínal, mám ještě pořád nějaké zásoby figurek. Co se jejich kvality a použitelnosti týče, mohli bychom vést dlouhé diskuse a stejně bychom skončili u toho, že by jedna strana tvrdila svou pravdu o jejich nepoužitelnosti a druhá by říkala, že tak zlé to není. Jelikož se mi nechtělo čekat až seženu něco lepšího, vydal jsem se cestou úprav a použití těch, co mám doma. Důstojníka Wehrmachtu jsem pouze zbavil stopy po dělení formy (alespoň tam, kde to šlo) a začal malovat na podklad bílé Tamiye XF-2.
začal jsem jako obvykle od hlavy...
... a pokračoval až k botám. Pro navození dojmu zkušeného důstojníka jsem do druhé knoflíkové dírky namaloval stuhu EK II 1914. Bílá pěchotní Waffenfarbe na brigadýrce a náramenících je samozřejmostí, ale do límcových výložek jsem ji necpal.
No jo, všechno se zmenšuje...
Dvě zlaté hodnostní pyramidky na náramenících značí hodnost Hauptmann - kapitán.
Na sako jsem záměrně nepoužil polní šeď, ale odstín Vallejo 920, který je sice nazván German uniform, ale sedí akorát tak na saka německých důstojníků, jinak je dost mimo. A právě na zakázkově šíté a kvalitní důstojnické předválečné sako je tento odstín perfektní. Jezdecké kalhoty samozřejmě kamenně šedé.
Hotová figurka po zmatnění.
A zezadu.
Tato figurka je na tom o něco hůře než předešlá, prakticky nemá obličej a ostrost detailů je téměř nulová... Asi v půlce malby jsem začal pochybovat a hledat vhodný výrobek na stránkách ruské Zvezdy. Nakonec jsem ji ale domaloval a použil.
Vyměnil jsem kus beztvaré gumy na zádech za karabinu 98k firmy ACE a doplnil jí řemenem z plíšku. Neurčitý batoh na zádech jsem konvertoval na teletinu, vše pro co nejvěrnější reprodukci německého vojáka v podobě z roku 1938... Proto blůza M36, stejně tak kalhoty téhož vzoru, přilba je opatřena oběma obtisky, a také nese jiný odstín barvy, o němž se stále vedou dohady.
Zde je batoh na zádech figurky ještě před konverzí na tele.
Zde je již okupant připraven k nástřiku matným lakem.
A hotovo.
Poslední figurkou je Čech, velitel objektu, délesloužící desátník. Figurek našich předválečných vojáků je zoufale málo, a tak mi nezbývalo nic jiného, než vybrat sadu firmy ŘOP o.s., obsahující pět figurek. Při prvním prozkoumání sady se mi zdálo něco v nepořádku, a skutečně. Uniformy vz.30 jsou reprodukovány krásně ostře, helmy vz.32 jsou i s podbradníky také pěkné, ale společně se sumkami a nepoužitelnými lopatkami je to jediná výstroj, kterou sada obsahuje. Pušky vz.24 jsou bez úpravy nepoužitelné, jsou asi tak o polovinu delší, než by měly být. Asi jako pušky z barikád červnové revoluce. Kdyby šlo o Bídníky, mají rozměr správný.
A tak jsem svolal týmovou poradu, která skončila s janým verdiktem: "I když jde o posádku lehkého objektu, minimálně malá polní a bodák jsou nutné!" Naštěstí československá malá polní je relativně jednoduchá, řemen je z plíšku, malá polní z Milliputu a bodák od figurky Revell. 24ka je v reálu sice znatelně delší než německý S84/98 pro karabiny Mauser, ale tady to není poznat...
Pušku vz.24 jsem rozřezal, část odstranil a opět jsem ji slepil dohromady. Tím jem ji zkrátil na správnou délku. V původní velikosti dosahovala zhruba ke klopám náprsních kapes figurky. To je trochu moc...
Doplněný řemen...
Bodák od Revellu vlastně bodák nepřipomínal ani vzdáleně, a tak jsem zhotovil nový ze sploštělého vytaženého rámečku a kousku plíšku.
Horní část namalována...
Barva druhu zbraně má být malinová (pěchotní) i když mně se podařilo uděalat ji spíše nesprávně červenou (dělostřelectvo). Vzniklo to jednoduše tak, že malinovou ve svém arzenálu nemám, a při pokusu o její namíchání to dopadlo tak, jak vidíte na fotografii. 
Připraveno na lak...
Hotovo. Uniforma vz.30 má sice specifickou barvu, ale jestli je to úplně ona... No, není to nejhorší, ale mohlo by to být i lepší.
Hodnost desátník délesloužící a límcové plukovní číslo.
Při malbě této figurky a přemýšlení nad historickými událostmi mi vyvstala na mysli tato mírně upravená slova Edvarda Beneše: "O něm, rozhodli bez něj, a proti němu!"
Dokončené figurky. Pdobně jako u řopíku jsem se vyhnul jakémukoli špinění, zašpinění uniforem našich mohlo být pouze nepatrné, stejně tak u Němců, a špinit nažehleného důstojníka je nemyslitelné. Ale delší dobu jsem si chtěl vyzkoušet malbu figurek v tomto měřítku, zajímalo mě, jak obstojím. Nakonec se naskytla příležitost, a rozhodně nebyla poslední. Na první pokus po tolika letech jsem spokojen.
Pro srovnání...
A ještě jedno srovnání. Stejná figurka, jen ta vlevo byla namalována zhruba v roce 2007. A pak že se člověk nevyvíjí...
Trocha vlasteneckého vandalismu...
A hotovo!
Okolí bunkrů bylo většinou ještě zataraseno zábranami z ostnatých drátů či protitankových ježků, ovšem po podpisu Mnichovské dohody a rozkazu o stažení se z pohraničí naši muži odvezli vše, co by mohli Němci využít, a co nešlo vzít s sebou, to zničili. Z fotografií, kde se vojáci Wehrmachtu fotí u pevnůstek je patrné, že jsou opravdu úplně očesané.
"Was ist das?! - Co to je?!"
Pořádně to chlapy změní, když opouštěj opevnění, když se slavná vlajka smutně z žerdě spouští! Polož zbraň, odejdi pryč! Hlavu si chraň, odevzdej klíč!
Pardon, nechal jsem se trochu unést... Spíš asi: Každý příští den, bude jako sen, chceš-li uprchnout se mnou.
Pohled ze strany potenciálních útočníků.
Německý vojín nahlížející do objektu.
Pařez a květenství...
A to je ohledně prvního dílku projektu RČS z mé dílny vše, příště snad "Na stráži vlasti..." a také něco od mých bratrů ve zbrani, nebo lépe řečeno ve štětci.
Michal Trlica
Žádné komentáře:
Okomentovat