Rok se s rokem sešel, a já opět přicházím s přáním klidných a veselých Vánoc a úspěšného vstupu do nového roku.
Nyní bych se rád vyjádřil k roku téměř uplynulému, k roku 2014. Pokud vás to nezajímá, přejděte raději na další odstavec.
Minulý rok jsem touto dobou psal, že jsem uplynulý rok vlastně promrhal, a pokazil, co se dalo. S hrůzou musím konstatovat, že ani letos tomu nebylo jinak. Když se zamyslím, první polovina roku 2014 byla ta lepší. Nejlepší dny jsem zažíval na přelomu května a června. Poslední květnový týden byl vskutku nabitý. Nejprve soutěž v předčítání v německém jazyce Bücherwurm, na kterou jsem se připravoval asi měsíc. Nejdříve se mi příliš nechtělo, ale pak jsem se do toho s chutí pustil, a ve své kategorii obsadil první místo. Alespoň jednou jsem měl pocit, že mi jde i něco jiného, než lepení modelů. I když, o kvalitě svých modelů poslední dobou silně pochybuji. Na samém sklonku května, v pátek 30. jsem zhlédnul představení v Městském divadle Brno. Šlo o Bídníky s Janem Ježkem v hlavní roli. To byl můj nejlepší zážitek. Podobně kvalitní byl už jen sportovně turistický kurz v italském Bibione, na který jsem se třídou odjel o týden později. Řeknu vám, to byl nejlepší pobyt u moře, jaký jsem kdy zažil. Takový pocit přátelství jsem ještě nazažil. Byli jsme odkázáni jeden na druhého, a drželi jsme při sobě tak nějak víc, než normálně, ve škole. O další měsíc později přišly dvouměsíční prázdniny, ale vůbec nevím, kde jsem se flákal, protože na modelářském stole mi stála dioráma bez větší známky postupu. Dodnes se prakticky nezměnila. Tou dobou jsem maloval i figurku Jeana Valjeana, která vyšla jako předchozí článek. I tento projekt mi zabral několik měsíců, a to jde jen o jednu malou figurku... Podobně jsou na tom všechny mé projekty. Tempo se snižuje, kvalita také. Blog chátrá. Poslední článek jsem vydal na konci srpna, nyní je téměř konec prosince. Za tu dobu jsem dokončil tři projekty, ale nenašel jsem sílu je publikovat. Jsem líný, na nic jiného se to svést nedá. Je sice pravda, že ze školy se vracím a nemám nejmenší pomyšlení na malbu figurek, ale jsou přeci i víkendy... Měl bych se nad sebou zamyslet. A ne jen v tomto ohledu. Často si říkám, zda je to, co dělám správné. Když se rozhlédnu po svém pokoji, příjde mi, že každý, kdo sem přijde mě musí považovat za nenormálního. Uznejte sami. Dvě vitríny: jedna plná panáčků a tančíků, na nějakých dřevěných deskách s trávou, a druhá plná panenek u uniformách. Každý běžný smrtelník tak vnímá diorámy, a akční figury. Dojem mého divného zájmu jen podtrhuje plakát na dveřích s nápisem Les Mísérables - Bídníci. Pod ním velká ilustrace Cosetty. Ale zabývat se svým "přesvědčením" je zbytečné, změnit se to nedá. Párkrát jsem přemýšlel nad tím, vše vyhodit, a začít nový život, ale uvědomil jsem si, že sezení nad stolem s nějakým modelem, pod lampou je pro mě vlastně téměř vším. Je to kus mého já, a ostatní mě budou muset příjmou takového, jaký jsem. A já se tím pádem budu muset smířit s tím, že nebudu mít mnoho kamarádů. Nedá se svítit. Situace ve třídě je velmi podobná, jako minulý rok. Absolutně nemám tušení, kdo si o mně co myslí, kdo mě má rád, a kdo mě nesnáší. Ale jednu věc jsem pochopil, čím více mám já někoho rád, a čím víc mi na někom záleží, tím víc mě ten dotyčný začne nenávidět. A když už si myslím, že by se mi mohlo něco podařit, příjde pád. Dlouhý, a hluboký. I am reaching, but I fall... Příští rok také přijde konec mé dosud aktivní soutěžní kariéry, kdy jsem se účastnil všech akcí poblíž. Budu totiž v kategorii seniorů, a proti těm jsem, jak jsem si všimnul, téměř bez šance. Úplně skončit nechci, ale myslím, že to omezím, už jen z důvodu nedostatku nových modelů, kterými bych se mohl prezentovat. Rád bych se podíval na Pantherscup, do Tovačova, na ModellBrno a na Panzershow. Alespoň těchto pár soutěží bych chtěl navštívit.
Minule jsem psal, že se do příštího roku pořádně opřu, ale nakonec se mi to vůbec nepovedlo. Takže tentokrát nebudu psát raději nic v podobném významu, jen bych si na konci roku 2015 dokázal svou neschopnost.
Vám všem, kolegům modelářům, kamarádům, přátelům, i nepřátelům bych tedy tímto chtěl popřát pohodové prožití svátků, a všechny vysněné dárky. Ale i tady platí, že méně, je někdy více.
Michal Trlica
Žádné komentáře:
Okomentovat