Další rok uplynul, a Vánoce se opět hlásí o slovo. Je tedy i na mém blogu, aby se k tomu nějak vyjádřil.
Přání veselých Vánoc, pokud možno ve větší pohodě, než bez střechy nad hlavou, promrzlý až na kost jen v kabátě a s poslední Scho-ka-kolou v obklíčení u Stalingradu.
Na bilancování a hodnocení roku 2013 je ještě zhruba týden čas, ale já se do toho pusím už nyní. Nestalo se nic závažného, bohudík za to, ale rok 2013 bych zhodnotil jako průměrný, až mírně podprůměrný. K dobru bych přičetl hlavně to, že jsem úspěšně dokončil první ročník na SZŠ, a také několik vyhraných modelářských soutěží. Rozhodně bych chtěl zmínit věc, která mě velmi potěšila, a která už tu byla probrána několikrát. Muzikál Bídníci, tedy v originále Les Misérables. Přišel jsem k němu díky škole, a jsem rád, že jsme tenkrát do toho kina šli. Je to opravdu muzikál muzikálů, a ti skvělí zpěváci, kteří se na něm za těch 30 let podíleli... Jasně, chápu, nikoho to nezajímá, teď se poslouchají jiné věci... Přes Bídníky se ale dostávám k negativní stránce téměř ukončeného roku. Nešťastné zamilování se do jedné ze spolužaček, promrhané prázdniny, které jsem vůbec nechtěl... Nutno dodat, že právě Les Misérables mě dostal z nejhoršího. Našel jsem nový zájem, a to je v době smutku nejdůležitější. Postupoval jsem od těch "depresivnějších" skladeb, jako je Javertova sebevražda, a pak jsem zkončil na On My Own (Píseň samotářky). Jak tady tak sedím nad klávesnicí, říkám si, že jsem zase napáchal ohromné množství chyb, a že to byl další rok který jsem něžil, ale jen přežíval. A tak si kladu do roku 2014 cíl: Opřít se do toho, jako Alfie Boe do Bring him home na koncertu k 25 výročí Les Misérables: http://youtu.be/z-ypIhY42-o?t=2m24s
Už několikrát během roku jsem si to chtěl se všemi užít, ale pokaždé jsem selhal, jako kdybych z té masy lidí ve třídě měl strach. Ach, ta bezmoc. Nejhorší je, že si pořádně ani nemáme co říct. A já mám takovou skvělou vlastnost, že vše zkazím. Jinak to ale docela šlo, známky ve škole průměrné, konflikty se spolužáky téměř nulové, následky naštěstí žádné (alespoň o ničem nevím). Nejhorší ale je, že stále nevím, co si o mě kamarádi spolužáci myslí. Vypadají, že jim nevadím, a někteří mě snad i mají rádi. Teď si vlastně říkám, že vše jde od desíti k pěti... Učitelé se u nás střídají nevídaným tempem, opustila nás jedna spolužačka, bude ji následovat jedna z mých oblíbených učitelek... Změny jsou většinou k horšímu.
A modely? Žádná velká produkce, ale kvalita se snad zlepšuje. Snažím se řídit heslem: Pomalu, ale pořádně. Vinětu dělám už celý rok pořád jednu, a namaloval jsem několik figurek. Také jsem namaloval jednu "pamětní" právě na Hooperův filmový muzikál Les Misérables.
Přeji Vám všem veselé Vánoce, plné vysněných dárků, ale hlavně lásky, míru, klidu, a toho nejdůležitějšího, tedy zdraví. Já osobně toho pod stromek moc nechci, krabic s modely mám už dost. Jen nějaké doplňky, a něco málo z Bídníků.
Michal Trlica
Žádné komentáře:
Okomentovat