Zdravím přátelé a kolegové a vítám vás u dalšího článku o modelovém ztvátnění historie republiky Československé, tentokráte konkrétně o objektu lehkého opevnění vzor 37 typ E2.
Tento sádrový řopík formy ŘOP o.s. jsem spolu s dalšímy objekty LO vyhrál před pár lety v Tovačově, jeden jsem již zpracoval a co s těmi dalšími dvěma, o tom jsem zatím jen přemýšlel. Po dlouhém uvažování a v nadšení z naší letošní výstavky v rámci PPofT jsem se nakonec rozhodnul sáhnout pro "Éčko" a udělat jej jen tak, bez figurek, prostě s osádkou uvnitř. Celou situaci jsem usadil do září 1938, tedy do období před a během mobilizace. Nechtěl jsem totiž nic náročného, jen další kousek, který dokreslí mou a naše sbírky modelů, představující částečný obraz o dění v tehdejším Československu. Po té "armádní" stránce jsou řopíky s tímto obdobím neodmyslyteně a navždy spojeny.
Nejrozšířenějsším typem LO bylo a stále je "Áčko" ve všech verzích a modifikacích, o mnoho a mnoho méně je typu E, který měl tvořit až druhý sled a střílnu má umístěnu, narozdíl od typu A přímo proti postupu nepřátelských jednotek. To jej činí oproti většině ostatních typů s čelní stenou opatřenou kamenným záhozem poměrně zranitelným, proto umístění až do druhého sledu, nejčastěji pro krytí silnic a koridorů mezi ostatními objekty.
Podle průzkumu, který jsem provedl existovalo rozdělení LO 37 E do dvou podskupin, typ E1 (s vstupní chodbou zalomenou doprava) a typ E2 (s vstupní chodbou zalomenou doleva) - můj případ. "Podtyp" E1/2 se dá rozeznat i při čelním pohledu podle zalomení jedné ze stěn a umístění mřížky výdechu povýstřelových spalin. Dále se jako většina ostatních typů i Éčko dělilo na verzi normální a zesílenou, podle síly stěn.
Dalším oříškem bylo vybrání konkrétního objektu, který by měl můj zmenšený model představovat. Nějeakou dobu jsem
si pohrával s myšlenkou na ztvárnění objektu č. 1238, který je v současné době krásně zrenovován a patří Pevnostnímu muzeu Vranov. Podle dostupných fotografií tento objekt několikrát změnil kamuflážní nátěr a na mnoha webech je krásně fotograficky zdokumentován. A právě proto jsem si jej nakonec jako předlohu nevybral - protože jej každý moc dobře zdá.
Při hledání na mapě opevnění jsem se zastavil v IX. stavebním úseku (Oblast Kolštejn - Brnná). Zde se nachází několik objektů typu E, z nihž jeden byl již bohužel zahlazen lomem. A tak jsem se rozhodl pro takový lehce "coby-kdyby" projekt a stvořil objekt z oblasto Kolštejna tak, jak mohl (ale také nemusel) vypadat v roce 1938.
Nyní několik málo fotografií:
Jak již bylo řečeno, jde o sádrový odlitek objektu LO 37 typ E od firmy ŘOP o.s. Je patrné, že se jedná o verzi bez terénu. Většinu objektů tato firma vyrábí ve verzi holé i s terénem. Já osobně mám raději tyto holé objekty, protože si tak můžu vyrobit terén přesně podle svých představ a minimálně nebudou stěny objektu rovnoběžné se stěnami podložky, což je u Éčka tohoto výrobce skutečností. V této fázi je objekt opatřen vrstvou lesklého laku Bakrylex lehce naředěného vodou pro snížení savosti porézní sádry. Proto ten lesk.
Strukturu omítky jsem napodobil tupováním Surfaceru molitanem. Uvažoval jsem také o ztvárnění stop po prknech na povrchu objektu, nicméně nakonec jsem se rozhodnul pro objekt s omítkou a prkna z bednění se pokusím někdy v budoucnu napodobit, až budu dělat typ A z oblasti Slavonic.
Nástřik Surfacerem 500 pro získání ještě hrubší struktury. Všimněte si, že jsem odstranil původní mřížku a odvrtal v ní kruhový otvor. Tím jsem si připravil místo pro osazení nově zhotovené mřížky z plíšku a drátku. Ocelovou střílnu jsem před nástřikem hrubého Surfu zamaskoval kartonem.
Podložka a základ terénu - dřevěný podstavec s frézovaným okrajem, každý rok kvůli nim jezdím na PanthersCup, skvělé výrobky a velmi příznivé ceny, ohranění ve tvaru budoucí teréní vlny vyřezané z balsy a základ terénu ze Styroduru. Normálně bych jej vyřezal z jednoho kusu, ale jelikož mi v zásobárně zbývají už jen odřezky, vytvořil jsem terén z nich. Docela pěkná skládačka...
Vzadu samozřejmě musí zůstat průchod ke vchodu do objektu a prostor pro dopad ručního granátu.
První vrstva malířské stěrky pro sjednocení mnoha dílů styroduru a základ pro finální vrstvu terénu. Pouzdro periskopu je vyrobeno z ušní vatové tyčinky. Za povšimnutí stojí, jak málo nakonec z celého objektu zůstane nad povrchem.
Pod ústím granátového skluzu se povětšinou nacházela betonová deska, nebo alespoň kámen - placák. A tak jsem ze staré karty pojištěnce tuto betonovou plochu vytvořil a vsadil ji to první vrstvy stěrky.
Finální vrstva terénu - malířská stěrka smíchaná s hnědou akrylovou barvou, kořínky a pískem z Itálie. Tuto směs jsem nanesl a pečlivě rozetřel do všech zákoutí terénu. Následně jsem ji ještě před zatvrdnutím posypal směsí velmi jemně nadrceného kočkolitu, kořínků a substrátu z obchodu IKEA. Dokud byla vrstva stěrky s barvou ještě "živá" kočkolit a vše ostatní jsem vtlačoval molitanovou houbičkou, čímž jsem dostal přirozenou strukturu a realistický vzhled zeminy. Po důkladném vytvrdnutí jsem otočil celou podložku vzhůru nohama a oklepal nepřichycené kamínky. Následovalo napuštění zeminy zředěným lakem Bakrylex. Ještě před lepením travních drnů ale bylo potřeba naohýbat a přilepit prasečí ocásky. I zde jsem měl dilema, zda dělat opět ocásky, nebo jen oka. Nakonec jsem se rozhodl pro ocásky, ale dlužno dodat - právě tenhle prvek mě vždy dlouho odrazuje od tvorby viněty s objektem opevnění. Když byly háky konečně hotovy a umístěny, přilepil jsem kyanoakrylátem několik travních drnů. Původně jsem chtěl použít vlákna firmy Woodland Scenics, ale posledních pár kusů padlo na podložku slečny Ferbasové a když jsem navštívil poslední přeživší modelářský obchod ve městě, bylo mi řečeno, že Woodland Scenics přeřušilo smlouvu s firmou Noch a že už toto zboží nebude. Nic horšího jsem ani slyšet nemohl...
Z injekční jehly, kousku drátku a kousku papíru jsem zhotovil hlaveň LK vz. 26. Nebo něco podobného, ale mslím, že je to lepší, než prázdná střílna.
Nástřik - nejprve jsem se věnoval betonovému objektu, který jsem nabarvil šedou - jako u předlohy, a vytvořil jsem si tím krásně matný podklad pro kamuflážní nátěr. Pokračoval jsem zeminou, na kterou jsem používal různé kombinace barev Tamiya XF - 59, 60, 64 a 78. Travní drny jsem následně stříkal Tamiyou XF-5 a zesvětloval základní barvou s přídavkem žluté XF-3. Pokud se mi někde podařilo závažněji přestříknout, vrátil jsem se zpět z zemitému odstínu a přetah opravil, pokud to bylo zanedbatelné, zelenou na zemině jsem ponechal. Jednak tvoří mechovitý porost a jednak wash vše potlačí a utlumí. Po tomto kroku jsem odložil pistoli a různými odstíny barev Vallejo vymaloval kamínky a různé vystupující objekty, stejně tak pouzdro periskopu.
Terén jsem záměrně stříkal světlejšími odstíny, jekoliž jsem věděl, že wash z Umbry pálené a Kostní černi ředěný kobaltovým sikativem vše dost ztmaví. Po důkladném proschnutí washe jsem aplikoval lehoučký drybrush olejovou barvou Neapolská žluť světlá, trávu jsem zesvětlil směsí zelené a žluté Vallejo.
Po dokončení prací na zemině a trávě jsem začal s malbou kamufláže objektu barvami Vallejo. Zde opět přišlo složité rozhodování a ani v den malby kamufláže jsem ještě přádně nebyl rozhodnut, jaké schéma zvolím. Váhal jsem mezi "stromovou" kamufláží sestávající ze svislých pruhů hnědé na šedém základu, případně střídající se hnědou a zelenou, nebo černou, okrovou, hnědou a zelenou ve vodorovných pruzích, také jsem uvažoval o ekvivalentu kamufláže, kterou jsem použil na objekt ve vinětě Was ist das?!/Co to je?!, ale nechtěl jsem, aby všechny mé řopíky vypadaly stejně, a tak jsem nakonec použil tuto kamufláž, složenou z černé, červenohnědé a zelené, také jem použil jiné tvary polí, než u svého posledního bunkru. Malinko rozpačitý jsem byl v této fázi z odstínu černé, protože jsem si jej představoval o malinko tmavší. Záměrně jsem kamufláž maloval nejprve zezadu, abych v případě nespokojenosti mohl přední stěnu malovat jiným způsobem, zkrátka tady jsem chtěl vychytat všechny mouchy.
Kamuflovaná čelní stěna objektu. Přetahy, neostré linie, či špatně kryjící barva není na škodu. Objekty se natíraly v polních podmínkách tím, co bylo po ruce, takže žádnou extra kvalitu neočekávejme...
Ačkoli zastávám názor, že čerstvě vybetonované a natřené objekty nemohly v roce 1938 nést žádné těžší stopy opotřebení, rozhodl jsem se v tomto případě namalovat okolo vchodu a střílny několik odřenin a také jsem aplikoval fading a stečeninu pod mřížku výdechu. Po Fadingu následoval drybrush objektu Neapolskou žlutí a matný lak.
Po laku se mi ale zdál povrch objektu příliš bledý a tak jsem na každé pole nanesl několik vrstev filtrů. Po filtrech následovalo "sázení" květin a další vegerace. Použity byly pouze přírodní materiály ze zahrádky a luk.
Detail periskopu a vegetace. Základní barvu periskopu tvoří Mr. Finishing Surfacer 1500 Black, tubus periskopu byl u předlohy brynýrovaný, takže jsem jej pouze vyleštil grafitovým práškem, zrcátko ve výřezu jsem imitoval vymalováním lesklou černou Tamiyou X-1 a "houbu" jsem namaloval barvou Vallejo.
Další detail na rosltinstvo zhotovené z přírodních materiálů.
V závěru jsem natřel načerno dřevěnou podložku, nalakoval ji a umístil popisku. Do levé části jsem také přilepil státní znak, který jsem přebarvil, napatinoval a umístil po vzoru odznaku na čapku armádních gážistů na podklad z plsti v barvě druhu zbraně, tedy v pěchotní malinové. Tím je hotovo.
Tak, další model do sbírky meziválečného Československa je hotov, a řekl bych, že i k mé spokojenosti. Nezbývá tedy nic jiného, než jej umístit do vitríny a čas od času vzít na nějakou soutěž. Polička na téma RČS 1918 - 45 se mi už pěkně plní a musím přiznat, že z ní mám velmi dobrý pocit, přecijen je to něco, čeho bychom si měli vážit, naše vlastní dějiny, a na ty by se zapomínat nemělo...
V současné době pracuji na dalším československém projktu, tentokráte z let dvacátých, ale v hlavě mám nápady i na další projekty, které by nás měly vrátit do zákopů druhé světové války a na slunné území bývale Jugoslávie. Uvidíme, co z toho dokážu skutečně realizovat.
Doufám tedy, že se vám můj objekt LO vz. 37 typ E2 líbí a těším se u dalších projektů.
Michal
