Soutěž, která se již stala vlastně tradicí v trávení poslední soboty před koncem školního roku se letos uskutečnila 24.6. a ani tentokrát Gorale Goat Club s Radkem Dostálem v čele nezklamal. Jak taky jinak... Ve všech kategoriích bylo přihlášeno přes 240 modelů, tedy rozhodně bylo na co koukat, navíc jako každoročně byly všechny kousky na velmi vysoké úrovni a řekl bych, že letos modeláři svými díly laťku opět o něco posunuli. Jako velké plus také hodnotím skákací hrad, což byl jeden z důvodů, proč se akce letos zúčastnila celá rodina i se ségrou, která také chtěla získat (již druhý) Železný kříž. Malinko mě mrzelo, že z technických důvodů letos nemohla probíhat akce "Military Day", kde jsem chtěl opět prezentovat uniformu četnickou, opět o něco lepší, než miulý rok. Ale ani tato skutečnost nemohla ovlivnit to, jak skvěle celý den probíhal, krásné modely, naprosto úžasní pořadatelé, každoroční procházka do Jablunkova a rozhovor s některými kolegy... Prostě, nemůžu si pomoct, ale jedna z nej, nej, nej modalářských akcí, které jsem za celou kariéru navštívil. A letošní ročník mě v tomto postoji jen utvrdil. Navíc všichni elektronicky přihlášení soutěžící získali jako bonus placku s Železným křížem moravskoslezské orlice a na ty nejlepší čekalo zasloužené a také krásné ocenění - Železný kříž moravskoslezské orlice, letos opět v malinko pozměněném designu vyrobeném ve stokusové sérii.
Nyní se podívejme na několik fotografií:
Jak jsem již zmínil, letos kolegové pozici pomyslné laťky opět změnili a to směrem vzhůru. Tak to má být, když z příslušníků DAK cítíte pot a zoufalství způsobené nekončícím horkem...
Když jsem během dne přemýšlel, tak jsem došel k závěru, že mezi vystavenýmy modely jsem letos nenarazil na žádný prvorepublikový kousek, žádné opevnění, žádný tank, ani vozidlo... Pouze moje Věra Ferbasová a "Řopík" LO vz. 37 typ E, který by se tu měl také objevit v samostatném článku.
Žákovské a juniorské figurky. Tři exponáty nalevo patří ségře.
A zde již můžete vidět výsledky našeho snažení. Ségra získala speciální cenu v podobě dvou podstavců pod modely a deskové stolní hry s tematikou bitvy o Británii a také jedno regulérní ocenění v podobě Železného kříže moravskoslezské orlice. Ten se podařilo získat i mně.
Zde můžete vidět ségřiny trofeje i soutěžní figurky. Není to sice žádná zapálená modelářka, která by trávila hodiny shrbená nd stolem pod lampou a stále něco malovala, ale když už nudou neví, co by dělala, nebo když mě občas pozoruje, dostane také chuť něco si zkusit. Na její věk (8let) docela úspěšně.
Bližší pohled na ségřiny figurky.
A nyní moje vítězná sestava. Od prvního ročníku se vzhled vyznamenáí lehce proměnil. Kříž jako takový zůstal více méně stejný, pouze materiál na jeho výrobu se podle mého názoru změnil. Kříže udělované v prvních dvou ročnících byly napřed krásně lesklé, ale po čase zešedivěly a získaly lehkou patinu. Také byly konsrtuovány tak, že v horní části kříže je očko pro provlečení kroužku pro upevnění stuhy opatřené dvěma jehlicemi, kterými lze vyznameníní uchytit na část oděvu. Od třetího ročníku se objevují kříže v etuích a bez stuhy se systémem uchycení pomocí jehly. Tento design zůstal po několik následujících ročníků, pouze vzhled etue se měnil, od velkých černých plastových s červenou výplní a průhledným víkem, přes modré plastové až po černé papírové. Všechny verze tohoto vyznamenání mají své kouzlo a na tom letošním zvlášť oceňuji provedení stuhy, která se krásně vyjímá na zdi mezi českými a slovenskými národními trikolórami.
Další změnou, která se v průbehu let objevila je, že na udílecím dekretu, který původně kopíroval vzhled dokumentu o udělení EK 1939 bývalo uvedeno i to, za který model soutěžící ocenění vůbec dostal, to na novém diplomu nenajdeme. Dle informací, které jsou mi dostupné by se měla objevit výsledková listina, nicméně na základě mých osobních sympatií, vztahů a přesvědčění bych následují vyznamenání chtěl udělit figurce Věry Ferbasové a to především v rámci rehabilitace a šíření jejího odkazu a památky.
Co závěrem? Obrovské poděkování, za všechna ocenění i za úžasnou akci. Vím, že se opakuji, protože jsem si procházel všechny své články o předchozích ročnících Panzershow a s hrůzou jsem zjistil, že s odstupem času na mě tyto články působí příliš stroze a neodpovídají skutečné atmosféře a celkovému obrazu, který Panzershow má.
Na druhou stranu, ono se to ani slovy nedá popsat. Když se v myšlenkách snažím vrátit k prvním ročníkům Panzershow, nemůžu odhalit slabé místo, nejšpíš žádné není. Každoročně se opakuje vysoká úroveň této soutěže, pořadatelé jsou stále stejně zapálení, nikde není vidět úbytek sil ani nadšení pro tuto akci, kterou jistě není snadné dát dohromady. Na základě slov pana Dostála si také myslím, že zde funguje jistá symbióza, a že tento můj postoj zastává více modelářů, protože obě složky, jak modeláři a soutěžící, tak pořadatelé a organizátoři se vzájemně podporují a proto vždy vzniká ona úžasná a neopakovatelná atmosféra Panzershow v pohraničním městekču Návsí. Ještě jenou díky všem, Gorale Goat Clubu s panem Radkem Dostálem v čele, i všem zúčastněným za jednu z nejlepších modelářských akcí, které jsem měl tu čest poznat a za všechna ocenění a medaile. Za rok zase na shledanou!
Michal Trlica
