Vážení přátelé, kolegové modeláři a hlavně mí milí spolužáci ze ZŠ. Tento díl bude věnován Vám a bude právě o nás, žácích 9. třídy ZŠ Svatoplukova 11 Olomouc.
Poslední, tedy devátou třídu jsme začali v záři roku 2011 a od té doby jsme už tušili že konec přijde brzy ale za dost dlouho abychom stihli nadělat dost průšvihů i legrace. Pokusím se představit Vám mé spolužáky a vzpomenout na několik okamžiků, které nám zpříjemnily tento poslední rok.
Horní řada: David Košár, Peťa Kiss, já, Kuba Preiner, a naše paní třídní učitelka Mgr Vladimíra Hanusová
Dolní řada: Nikola Benová, Tereza Wurzlerová, Nikola Dvořáková, Monča Turková, Lída Černoušková, Janča Bendová a Míša Turková.
A úplně dole je Mara Matějka.
Neoficiálně jsme se rozdělili do několika skupin (táborů):
1. skupina (moje)
Jakub Preiner: Asi můj nejlepší kamarád, vždycky jsme si spolu měli o čem popovídat, společně se scházíme na WoT, spolu jsme probrali snad vše o té druhé velké válce-od útoku na Polsko (kobyly vs Pz. IIky) až po bitvu o Berlín a tlusťocha v bílím…snažil jsem se ho naučit hodnosti Wehrmachtu, bavili jsme se taky o uniformách, medailích a zbraních. Taky jsme se pořád bavili o válečných filmech a seriálech jako BoB, The Pacific, Das Boot, Stalingrad a tunách dalších. A samozřejmě že jsme řešili i hokej a PC hry, moje modelářské problémy a projekty. A taky holky :D ale to spíš já. Kuba se na tohle téma vlastně ani moc nebavil…divný ne?
Marek Matějka: S Marou jsem seděl dlouhá léta za jednou lavicí, i přes to že to učitelé nemohli vidět, pořád jsme seděli spolu. Hlášky jako: Matějka odsedni si! Trlica se nemůže soustředit! Nebo Trlica nemá prostor! Jsme tvrdě ignorovali a kupodivu bez poznámek v ŽK! Za tu dobu co jsem s Marou seděl jsem se pěkně nasmál. Většinou řekl něco špatně, nebo v nevhodnou dobu. A to na něm bylo to nejlepší! Taky si vzpomínám jak v matematice po písemce Mara přišel a zeptal se: Mělo se to sečíst nebo odečíst? A po mé odpovědi Odečíst blbe! Se Mara jenom chytl za hlavu a polohlasně zaklel: Týýýýýýýýýý vole. Mara je fanda do Mafie a Mafie II a je znalec seriálu Simpsonovi.
Petr Kiss: Nechci přehánět, ale Peťu si budu vždycky pamatovat jako strašnýho magora, kterýmu nepatří ostrý předměty do pracek. Jeho osobní život raději zmiňovat nebudu, ale napíšu jen že to neměl lehké. Dost se přátelil s Marou, spolu probírali jejich velký koníček: kola. Párkrát jsem se s ním popral ale to taky radši nebudu vytahovat. Taky prima chlap, i když mu občas přeskočilo. Taky často žebral svačinu a pití a NIKDY nespal v hodinách :D .
Michal Trlica:Sebe ani nebudu popisovat, nedopadlo by to dobře. A navíc mě všichni dobře znáte.
Na Vánoce jsme zpívali během přestávek O Tannenbaum a skoro pořád Tipperary.
2. skupina (všechno super holky!!!)
Jana Bendová: Fajn holka, její táta vlastní firmu AB model, která se specializuje na letada z resinu. Dřív jsem slepil jejich Nieuport 17 1/144. Dalo se s ní bavit o všem, hlavně o učitelích, někdy i o modelech, soutěžích a cenách…
Lída Černoušková: S Lídou jsem si pěkně užil, nebo ona se mnou? To je jedno, ale jednu věc musím napsat. Když jsem něco špatně řekl Lídě tak jsem se bál že mě vyfuckuje, ale když jsem to řekl Monče, bál jsem se že mě vyfackuje. Hehehehe :D
Monika Turková: Sestra Míši Turkové, trochu agresivní ale super holka. I když někdy jsem skoro nestačil utíkat… Řekl bych že z ní jednou něco bude.
Míša Turková: Sestra Monči Turkové, myslím že trochu víc ujetá než ségra a méně zodpovědná.
Tato skupina se vyznačovala vysokým počtem krásných děvčat.
3. skupina(tábor černých hlav-ČERNÁ ZÓNA)
Tady ani nevím co mám napsat.
Nikola Benová:Docela mazlivka.Spolu s ostatnímy členkami černé zony bydlí ve sluji.
Nikola Dvořáková:Z téhle skupiny myslím nejlepší.
Tereza Wűrzlerová:Doslova nepřítel učitelů.
4. skupina(ne zrovna oblíbená)
David Košár: Tak toho radši popisovat nebudu, ještě bych napsal něco sprostýho a sebrali by mně policajti!!!
Například při hodině fyziky jsme se s paní učitelkou Bombíkovou domlouvali na podrobnostech exkurze do Dukovan a když nám bylo řečeno že musíme jet všichni, abychom zaplnili autobus, zvedla Tereza hlavu a prohodila: Do Bukovan můžeme přece jet osmnáctkou!
Velmi zábavná byla spolupráce s Markem Matějkou v matematice…to jsem se vždycky nasmál! Mara si totiž vždycky dokázal k řešení každého příkladu najít svou cestu-i když vlastně většinou špatnou. Jeho vynalézavost však neznala hranic, během výpočtu obvodu rybníka odpojil od mobilu sluchátka, rybník na obrázku obkroužil, změřil část drátu sluchátek, kterou spotřeboval a příklad byl vyřešen!
Mara vždycky pobavil i v dějepise, hlavně během 2. světové války. Měl v tom totiž takový zmatek že si myslel že nejdřív Hitler spáchal sebevraždu a až potom proběhla samotná válka, nebo tak nějak si to myslel.
Peťa však v dějepise taky válel, když se snažil 5 minut před testem z Kubova nečitelného textu zjistit nějaké informace dopadlo to takhle: Místo pivní puč přečetl pivní řež. Já jsem se chlámal snad celou hodinu :D .
Jednou marovi nevyšel pokus na chodbě: Na zádech batoh, pod paží učebnici dějepisu a v ruce lahev minerálky. A průser na světě! Zaštěrchal flaškou a triumfálním tónem pronesl: Hele, bude se z toho kouřit! Otočil uzávěr, sejmul ho a z flašky vytryskl pramen Mattonky :D . Prej že se bude JENOM kouřit z hrdla!
Peťa se rád bavil a tak když někdo žel kolem ukázel rukou na zem a řekl Hele chleba! Nebo Něco ti spadlo! Když se takováto oběť otočila, řekl jenom. Dík za poklonu! Jednou jsme ve výtvarce seděli na lavičce v parku před školou a malovali stromy. Zrovna tam byliá i žáci z Oxfordu jak jsme nazývali vedlejší zvláštní školu. Když kolem nás procházel jeden malý snědý hoch Peťa ukázal na hlíněnou cestu a zařval na něj BEK MIK! V ten okamžik ze spustila lavina smíchu. Cigán utekl a Peťa nechápal co se děje. Big mac, né bek mik, opravil ho Kuba.
Bezva taky bylo když se Peťa zastal holky a zalisoval hlavu nejmenovaného člena 4. skupiny pod radiátor.
Tohle tedy byl ten poslední rok na základce, kde jsme TÉMĚŘ všichni zůstali SEMPER FI! jak zní heslo USMC, tedy VŽDY VĚRNÝ! Základní škola, místo, kde člověk pozná spoustu nových lidí: přátel, nepřátel a hlavně učitelů. Ti se taky dělí do těchto dvou skupin. Období života, které se nezapomíná, první lásky ze kterých se asi jen tak nevzpamatujete ;-) a taky první úspěchy i zklamání. Celou tu dobu jsme s kamarády přirovnávali k válce, a malým bitvám mezi učiteli a žáky. Tyto bitvy neznaly vítězů ani poražených, ale vždy měly spousty objetí na obou stranách. Nejvíc člověka nasralo pardon naštvalo když učitelka někomu přidává snad od 6. třídy a někomu ne, tohle jsme v našem táboře taky dost často řešili, jednou i s táborem černých hlav a tenkrát to došlo tak daleko že jsem začal hulákat a rozhazovat rukama jako mein Fűhrer :D. Znělo to asi takhle: Tolik let stávila na školách, jen aby se naučila snižovát známky!!! Ale jednou se utopí v kaluži inkoustu ze své vlastní propisky!!! To je jen malý kousek mého dlouhého projevu.
Oficiálně jsme se rozešli v sobotu 30.6. 2012. Rozlučkový mejdan se konal v den soutěže Panzershow 2012 a navíc mě rodiče ani nechtěli pustit. Nakonec jsem vyhrál 3 ceny na Panzershow v Návsí, vrátil se domů, uklidil modely, zlomil odpor rodičů a už mě táta vezl autem na Marovu chatu na smluveném místě. Rozlučky se účastnila jen "lepší" část třídy tedy: Janča, Lída, Monča, Míša, Kuba, Mara a já. Rozhodně jsme nepili ŽÁDNÉ pivo, Jelcina ani víno. Pili jsme jenom Coca-Colu a opékali špekáčky. Párky, né autora tohoto článku. :D Pak se Mara zase ujal MÉ role baviče a začal házet nůž na dřevěnou chatu. Zanedlouho se přidala i Lída…a potom se nůž naštěstí rozpadl.
Jak jste si možná všimli na fotce tak někteří z nás mají na sobě školní trička. A na nich je... RŮŽOVÝ PANTER. Dokonalá příležitost pro stavbu modelu.
Jelikož mi přišlo zbytečné kupovat ho od Revellu za 300, koupil jsem ten nejlevnější Pz.Kpfw. V co je na trhu. Od Airfixu.
Kuba Preiner měl tu čest zahájit stavbu. Stalo se tak 19.7. 2012 ve 23:17:37 na World of Tanks. Jak zahálil stavbu si přečtěte sami. (v pozadí můj Sturmgeschuetz)
Takto to vypadalo po Kubově zahájení.
Krabiška obsahuje 3 rámečky a gumové pásy. Cena odpovídá kvalitě výlisků.
Tady jsem narazil na první problém. Výrobce v návodu radí začít prvním závěsem a pokračovat smětem dozadu (označeno červeně). Já jsem ale radši začal posledním a postupoval směrem dopředu (zeleně). Postupujeme-li podle návodu, tak si vždy ještě nezaschlý předchozí závěs urveme, nebo aspoň vyosíme.
Krok 1 splněn.
Pravý bok vany podvozku šel nasadit celkem bez potíží, ale...
...díry pro závěsy byly v mé stavebnici menší než závěsy. (Označeno červeně)
Vidíte?
Tak jsem na to vzal zalamovací nůž a otvory zvětšil. (Označeno zeleně)
S pomocí vteřinového lepidla a lepidla Tamiya se mi podařilo bok korby přilepit.
Krok 2 splněn.
Krok 3 splněn bez problémů.
Krok 4 splněn bez problémů (šlo to tak dobře až jsem ho zapomněl vyfotit).
Krok 5 splněn bez problémů.
Krok 6 i 7 splněn bez problémů.
Tak bych řekl, že kamarádí z Airfixu asi nevědí, že i za války je potřeba světlo. Naštěstí jsem našel jedno na vrakovišti.
Tank přímo potřebuje přídavné pancéřování Schurzen na pásy, tak nezbývalo nic jiného než si ho vyrobit od nuly. Z plastové krabičky od vajec jsem vystřihnul lištu, a na ni pak nalepil úchyty plátů z plechovky.
Ty je nutné ohnout do pravého úhlu (90°, to nás naučila paní učitelka Navrátilová).
Připravené Schurzeny.
Lišta je nacpaná mezi pás a spodní část korby a zalitá vteřinovým lepidlem.
A nasazené Schurzeny.
Druhá strana.
Ze zbytků různých leptů jsem doplnil detaily.
Tuto fotku dostal Kuba E-Mailem jako hlášení o průbehu stavby.
Tank v základní vrstvě Mr.Surfaceru 500. Na ni následovaly další detaily: madla, lopata, bedna, ocelové lano...
Na poklop velitele jsem doplnil MG-34, madle a sváry z Milliputu.
Madla
Zeleně označená místa s naznačenýmy sváry.
Odvrtaní ústí výfuků.
Vytmelení a přebroušen spoje mezi korbou a vanou podvozku.
Vedle střeliště MG-34 jsem vymodeloval z Milliputu podkovu pro štěstí. Ta je pro Vás všechny, spolužáci!
A následoval nástřik růžovou Tamiyou.
Teď je chudinka celá růžová.
Wash, nebojte se kamarádi.
Setřeno.
Po odřeninách.
Pásy...
Jména jsem začal psát odzadu.
Popsaný tank.
A rotože si nás učitelé budou pamatovat jako pěkná esa, zvolil jsem tento symbol jako výplň prázdného místa na věži.
Stečeniny a očouzení.
Hotové stečeniny. Když jsem je nanášel navštívyly mě zrovna holky. ;-)
Davčův plech nikdo nečistí.
Očouzení úsťové brzdy na konci hlavně černým pastelem.
Stejně tak u výfuků.
Podkova zlatá...
MG-34...
... a s dodělanou pažbou.
Podložka pod model...
...je jen tenhle kousek dláždění.
Suť, dráty a trámy, prostě rozježděná škola. Ne, to byl vtip, to bychom si nikdy nedovolili.
Celek
Nabarvené a napatinované pyrle s pískem.
Trocha prachu...
A můžou do bitvy mezi žáky a učiteli.
A hotovo!
A na závěr video. Možná se mi budete smát, tu písničku jsem poslouchal už ve 4 letech ještě z gramofonu u babičky. Když jsem si ji však pustil teď skoro mě mrazilo v zádech. Všechno je to pravda!!!
Teď už jsem na SZŠ E. Pőttinga a musím napsat že nic horšího jsem zatím nezažil. Škola je jak bludiště... Chtěl bych tímto tedy poděkovat všem učitelům, kteří to s nami mysleli na základce DOBŘE. A ještě vzkaz pro paní učitelku Navrátilovou: Někdy jsme Vás neměli moc rádi, někdy jsme na Vás dokonce byli naštvaní. Teď však určitě nejen mě došlo, že jste nás chtěla připravit na nejhorší. Věřte mi že na SŠ jsou daleko horší.
A proto, všichni vy chytráci na ZŠ, co si porád stěžujete počkejte na SŠ.
Na všechny z Vás (skoro) s láskou a často vzpomínám.
Michal Trlica
Pan Georg Bose zemřel 26.9. 2011 
